Může Ukrajina vyhrát válku? Jiná naděje na mír podle expertů není

EuroZprávy.cz už ve čtvrtek psaly o vztazích Ukrajiny a Ruska vůči globálnímu Jihu v čele s Africkou unií. Stejně jako snaha Číny o prosazení svých bodů mírového jednání a ochota Saúdské Arábie hostit summit na toto téma, ani jedna z iniciativ nemá společnou základní věc – součinnost Ruska a Ukrajiny, o nichž mírová jednání být mají.

Zejména napříč ukrajinskými spojenci se vyskytují země, které by rády napadené zemi ve vyjednávání pomohly. V čele těchto zemí stojí Spojené státy často jménem svého šéfa diplomacie Antonyho Blinkena. Ten podle serveru Foreign Policy jednotlivé iniciativy jak z Afriky, tak Číny, uvítal. Snaží se získat podporu zemí, které ruskou válku na Ukrajině ještě neodsoudily.

FP ale upozornil na to, že administrativa prezidenta Joea Bidena „věří často opakovanému, ale nepravdivému klišé, že všechny války končí jednáním“. Jenže podobné iniciativy Washingtonu pod vedením Donalda Trumpa či současné hlavy státu vedly například v Afghánistánu k delegitimaci tamní vlády.

USA toužily Afghánistán opustit tak moc, že je to dovedlo ke „špatné dohodě s Tálibánem“, jak píše server. Ten se roku 2021 zmocnil vlády nad středovýchodní zemí díky tomu, že bojoval s vládou v Kábulu bez podpory Washingtonu.

Číňané jsou napřed díky konkrétním požadavkům

Mírová jednání hrozí padnout pod iniciativu Pekingu, který nevybíravě hybridně bojuje proti Západu a přijímá ruské, vesměs dezinformační narativy. „Naivní oběť západní manipulace,“ popisuje čínská strana Ukrajinu.

Čína je navíc v současnosti největším odběratelem ruské ropy, nicméně její „nadbíhání může sloužit ruským cílům,“ píše FP. „Doufá, že se jí podaří uzavřít zprostředkovaný mír, který by ponechal Rusku kontrolu nad ukrajinským územím a Kyjevu uložil tvrdé podmínky.“

Čínský mírový plán je oproti africkým a saúdskoarabským iniciativám konkrétní, jiné strany pouze nabídly „obecnou podporu míru“. Peking prostřednictvím tohoto plánu vyzývá k „respektování suverenity všech zemí“, a to bez požadavku stažení ruských vojsk.

Požaduje rovněž „opuštění mentality studené války a zastavení jednostranných sankcí“, což se jeví jako jednoznačná výtka Západu za snahu o izolaci ruské ekonomiky, poznamenal Foreign Policy.

Ukrajinci chtějí Rusy porazit, ne jednat

Ukazují to průzkumy veřejného mínění, kdy v porážku Ruské federace věří 97 % dotázaných Ukrajinců. „Jakékoli urovnání musí zahrnovat stažení ruských vojsk z celé naší nezávislé země včetně Krymu,“ uvedl prezident Volodymyr Zelenskyj.

Podle serveru FP Ukrajinci jednoznačně chápou, že územní celistvost je základem státní suverenity jako takové. Bez ní se Kyjev horkotěžko stane členem Evropské unie nebo Severoatlantické aliance, což jsou jeho zahraničněpolitické priority – tedy kromě porážky Ruska. „85 procent válek končí vojenským vítězstvím, nikoliv vyjednaným politickým urovnáním,“ zdůraznil politolog Roy Licklider.

Podle historika Geoffreyho Blaineyho umírněné smlouvy „zvyšují pravděpodobnost budoucích válek“. „Přísná mírová smlouva s větší pravděpodobností prodlouží mír, a existuje pádný důvod, proč by se to tak mělo jevit. Přísná mírová smlouva byla většinou výsledkem války, která skončila rozhodujícím vítězstvím. A jak bude naznačeno později, rozhodné vítězství má tendenci podporovat trvalejší mír,“ píše historik v závěru své knihy The Causes of War neboli v překladu do češtiny Příčiny války.

„V běžném konfliktu by se odmítnutí vyjednávání mohlo zdát trucovité. Ale uprostřed invaze země páchající ve velkém válečné zločiny a hrozící potenciální genocidou je to prostě realistické. Nátlak na Ukrajinu, aby podpořila jednání nebo přijala nabídku zprostředkování, schvaluje agresi tím, že od oběti vyžaduje kompromis s pachatelem,“ shrnuje server Foreign Policy.

„Ukrajina může vyhrát“

Tvrdí to jiný odborný politologický časopis, Foreign Affairs. Zdůrazňuje ale, že se jí to podaří zejména v případě, že Spojené státy a Evropa zvýší přísun obrněné techniky, dělostřelectva, protivzdušné obrany a stíhaček čtvrté generace.

„Ptali jsme se: ‚Můžeme dostat Stingery?‘ a bylo nám řečeno: ‚Ne, kopejte zákopy a zabijte co nejvíce Rusů, než to skončí.‘ Lidé si mysleli, že naše vítězství je nemožné. Ale protože se ukrajinské síly udržely a pokračovaly v boji, Spojené státy, evropské země a další přátelé Ukrajiny nakonec dodaly obrovské množství stále dokonalejších zbraní. Přišly Stingery, HIMARSy a Patrioty, které jsem sledoval, jak sestřelují údajně nezastavitelné ruské hypersonické střely Kinžal,“ vyjmenovává ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov.

Na bojišti se v současné chvíli střetávají dobře motivované a vycvičené ukrajinské brigády s unavenými a neklidnými Rusy. „Rusko má obrovský soubor nástrojů, ale nerozumí tomu, jak je efektivně využít. Na jejich válce není nic překvapivého. Používají klasický sovětský přístup, nic se nezměnilo,“ poznamenal jeden z vysoce postavených ukrajinských představitelů.

„Naším cílem je úplné vyhnání Ruska z ukrajinského území,“ připojil se šéf diplomacie Dmytro Kuleba. „Pokud toho ofenziva dosáhne, bude poslední. Pokud ne, budou následovat další. Pokud budou naše dodávky zbraní přerušeny, Ukrajina prostě přejde na válku nižší intenzity. Nevzdáme se, nepřijmeme územní ztráty.“

Podle kyjevského starosty Vitalije Klička jsou cílem hranice z roku 1991, a to včetně Krymu. „Možná letos, možná ne. Můžeme doufat, ale musíme prostě jít dál. Je jen otázkou času, kdy se Rusko zlomí,“ podotkl.