O dalším osudu Sýrie nerozhodnou povstalci ani občané. Míč je na straně zbytku světa

V posledních dnech provedla ozbrojená islamistická skupina Hayat Tahrir al-Sham (HTS) bleskovou ofenzivu. Tato skupina, operující především v provincii Idlib na severu Sýrie, ovládla města Aleppo a Homs a nakonec i hlavní město Damašek. Bašár al-Asad se podle dostupných informací uchýlil s rodinou do Moskvy.

Pád Asadova režimu je významným mezníkem, který někteří považují za příležitost pro obnovu míru v Sýrii. Jiní se však obávají, že vzniklé mocenské vakuum povede k dalšímu chaosu, podobnému situaci v Libyi po svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011.

HTS, která vznikla v roce 2017 spojením několika islamistických skupin včetně syrské odnože al-Káidy, byla v minulých letech izolována v oblasti Idlibu. Skupina však navzdory tlakům ruského letectva a jednotek Hizballáhu přežila a nyní se dostala do centra dění.

Kritici HTS upozorňují na její radikální kořeny, zatímco jiní tvrdí, že se skupina distancovala od své extremistické minulosti. Již v roce 2016 se Jabhat Fateh al-Sham, předchůdce HTS, odtrhla od al-Káidy, aby zmírnila negativní globální image. Skupina také podnikla kroky k propagaci náboženské tolerance a naznačila, že by chtěla vybudovat stabilní a mírovou Sýrii.

Přesto je otázkou, zda HTS dokáže své cíle skutečně naplnit, nebo zda její vládnutí povede k další destabilizaci regionu.

Budoucnost Sýrie bude do značné míry záviset na mezinárodní komunitě a jejím přístupu k HTS. Minulý výzkum ukazuje, že ozbrojené skupiny, jako je HTS, mohou být ovlivněny mezinárodním tlakem a diplomacií. Pokud jsou však izolovány a ignorovány, jejich reakce často vede k eskalaci konfliktů.

Rusko a Írán, dlouholetí podporovatelé Asadova režimu, se nyní potýkají s vlastními problémy. Moskva je vázána válkou na Ukrajině, zatímco Írán čelí oslabení kvůli konfliktu s Izraelem. Obě země si však stále drží své strategické zájmy v Sýrii, jako jsou ruské vojenské základny a íránské spojení s Hizballáhem.

Turecko, které dlouhodobě podporuje HTS, vidí v této situaci příležitost k posílení svého vlivu, zejména v severovýchodní Sýrii, kde bojuje proti kurdským silám SDF. Budoucnost kurdské autonomie je tak znovu nejistá.

Mezitím Izrael dočasně převzal kontrolu nad demilitarizovanou zónou v Golanských výšinách, což vyvolává obavy z možného nárůstu napětí. V okolních vesnicích jsou obyvatelé varováni, aby zůstali doma, a školy přecházejí na online výuku.

Budoucnost Sýrie zůstává nejasná. HTS může být na vrcholu své moci, ale její schopnost udržet kontrolu a vybudovat funkční vládu je stále nejistá. Zapojení regionálních i globálních hráčů bude rozhodující, a to jak pro stabilizaci země, tak pro zajištění trvalého míru.

Pád Asadova režimu otevírá dveře k novým možnostem. Zda se Sýrie vydá cestou míru a obnovy, nebo bude pokračovat v kruhu násilí, závisí na tom, zda se mezinárodní komunita rozhodne zapojit, nebo opět zvolí strategii izolace. Pro Syřany, kteří přežili 13 let války, však naděje zůstává – možná poprvé po dlouhé době.