Obrovské bohatství jim k ničemu není. Setkání po izraelském útoku v Kataru odhalilo bezmoc arabských zemí

Přestože závěrečné komuniké ostře odsoudilo Izrael a znovu potvrdilo podporu Kataru, neobsahovalo žádné konkrétní kroky. Závěry tak poukazují na bezmoc arabských zemí, a to i přes jejich obrovské bohatství, které se nepřeměnilo v reálnou moc.

Analytik Rami Khouri tvrdí, že arabské vlády za poslední století nedosáhly plné suverenity, protože se spoléhají na zahraniční státy, pokud jde o prosperitu, ochranu nebo přežití.

Navzdory velkému pokroku, který učinily země jako Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, nejsou schopny nebo ochotny vyvinout tlak na Izrael ani na jeho hlavního spojence, Spojené státy, aby ukončily válku v Gaze.

Tato situace ostře kontrastuje s událostmi před více než padesáti lety. V říjnu 1973 se ministři ropy arabských států, pod vedením Saúdské Arábie, sešli v Kuvajtu a rozhodli se omezit produkci ropy a uvalit omezení na vývoz do USA a dalších zemí, které podporovaly Izrael. Toto ropné embargo tehdy pomohlo zatlačit západní ekonomiky do recese.

V současnosti, kdy Izrael zintenzivňuje ofenzívu v Gaze, kde počet obětí přesáhl 65 tisíc a kde většina obětí jsou ženy a děti, zůstává mnoho arabských zemí pasivních. Tyto země přitom v roce 1973 přiměly USA k placení vysoké ceny za jejich podporu Izraeli.

Doufají, že by Spojené státy mohly využít svého vlivu na Izrael, aby zastavil své chování. Generální tajemník Rady pro spolupráci v Zálivu Jasem Mohamed al-Budaiwi uvedl, že nastal čas, aby USA svůj vliv skutečně uplatnily.

Tyto naděje se však zakládají spíše na nereálných očekáváních než na realitě. Americký prezident Donald Trump na začátku srpna prohlásil, že je „na Izraeli“, co s Gazou udělá. Závěrečné komuniké z jednání v Dauhá tak nezabránilo Izraeli v zahájení pozemních operací v Gaze.