Obyvatelé Grónska konečně promluvili: Ať se sem Trump přijede podívat. Vůbec neví, o čem mluví

Sedí na vrchním patře své kanceláře v přístavu Nuuk, kde venku v poledním šeru silně padá sníh a ledové kousky plují po rychle tekoucí vodě, a říká: „To, co normálně považujete za snadné (zřízení operace) ve Spojených státech nebo v Evropě, není tady vůbec stejné.“

Kromě chladu, ledu a extrémně drsného moře nemá největší ostrov světa velkou silniční síť nebo železnice, což znamená, že všechno musí být přepravováno buď po moři, nebo vzduchem. „Neříkám, že to není možné. Ale bude to stát spoustu peněz.“

Se schopností zkrátit lodní trasy mezi Evropou a Asií o tisíce kilometrů – nebo až o dva týdny – se otevření severozápadního průlivu, jak se arktický led roztává, považuje některými za pozitivní důsledek klimatické krize a jeden z hlavních důvodů, proč se Trump tak zajímá o Grónsko.

Díky své klíčové poloze podél vysoce ceněné trasy – která prochází kanadským arktickým souostrovím místo tradičního průchodu přes Panamský průplav – má Grónsko pravděpodobně důležitou roli v jeho budoucnosti.

Ale pozornost věnovaná Grónsku – a posunující se zaměření světových supervelmocí na arktickou oblast jako celek – ukázaly, jak špatně je většina Evropy a Spojených států připravena na arktické prostředí. Nikde to není jasnější než v nedostatku ledoborců – nákladných specialistických lodí, které jsou nezbytné pro operace v severozápadním průlivu a v této oblasti obecně.

I kdyby Dánsko rozhodlo o objednání nové flotily ledoborců, stavba těchto lodí trvá několik let. „Otevření severozápadního průlivu neznamená, že je led pryč,“ říká Clemensen, jehož lodě (ne ledoborce) se používají k dovozu a vývozu po celém Grónsku. „Nemluvíme o celoročním volném průchodu. Led se stahuje, ale stále je tam.“

Dánsko, které je odpovědné za obranu Grónska, nemá jediný ledoborec – poslední tři byly vyřazeny v roce 2010. Avšak vlastnictví těchto specialistických plavidel se náhle stalo novou frontou v boji o dominanci mezi největšími světovými mocnostmi – která určuje přístup ke všemu, od námořních tras po záchranné operace a minerály. Tato atraktivita Grónska je tak silná, že Trump nezavrhuje možnost využití vojenské síly k dosažení svého cíle.

Od Trumpových nových kroků Kodaň přiznala, že se připravuje na nákup ledoborců pro arktickou obranu. Dánská premiérka Mette Frederiksenová nedávno navštívila ledoborec ve Finsku – zemi, která jich několik vlastní. Ale i kdyby se rozhodla objednat novou flotilu nyní, lodě budou postaveny až za několik let.

Rusko je naprostou ledoboreckou supervelmocí. Odhaduje se, že vlastní minimálně 50 ledoborců – z nichž alespoň 13 může operovat v Arktidě a sedm je jaderných – stejně jako značnou síť přístavů v této oblasti. Čína zřejmě vlastní čtyři ledoborce, které jsou vhodné pro Arktidu, zatímco noví členové NATO, Švédsko a Finsko, stejně jako USA a Kanada, mají vlastní verze těchto specialistických plavidel. Roste i počet ledoborců určených pro arktické turisty.

Obchodní lodě, které se chtějí dostat přes tuto trasu, musí mít schopnosti ledoborců, protože okno bez ledu, pokud vůbec nastane, bude trvat jen tři měsíce. A i v létě jsou potřeba lodě s polárním kódem – ty, jako Clemensenovy, které jsou navrženy a certifikovány pro bezpečný provoz v drsných podmínkách arktického ledu. Pokud by těžba v Grónsku vzrostla, ledoborce by byly nezbytné pro přístup k minerálům ve fjordech, když zamrzají.

Vittus Qujaukitsoq, bývalý ministr a generální ředitel KNAPK, obchodní asociace pro profesionální rybáře a lovce v Grónsku, říká: „Někteří lidé si myslí, že by bylo skvělé mít ledoborce [pro pomoc malým rybářským lodím], ale ne všichni, protože by to zničilo jejich způsob života.“

Qujaukitsoq tvrdí, že tání ledu a nepředvídatelné počasí způsobené klimatickou krizí již ovlivňují lov a rybaření v grónských venkovských komunitách. Emise uhlíku také urychlují tání vnitrozemského ledu. „Má to ekonomický dopad na náš způsob života, ale také ohrožuje naši tradiční existenci,“ říká. Led musí být bezpečný pro chůzi a jízdu. „Bezpečnost je měřena podle tloušťky ledu. V několika krátkých obdobích se můžeme dostat autem, ale většina dopravy je prováděna psím spřežením a sněžnými skútry pro rybolov na ledu.“

Pokud by severozápadní průliv měl být více využíván a ledoborce by ledem pronikaly v nevhodnou dobu, mohlo by to mít „významný dopad“ na Inuity, kteří žijí podél této námořní trasy, a představovalo by to dlouhodobou hrozbu pro jejich existenci.

Johanna Ikävalko, ředitelka Arktického centra, říká, že v této oblasti existuje „zvýšená potřeba výkonných ledoborců“, ale stále považuje severozápadní průliv za „velmi riskantní oblast pro navigaci“. Pokud by byla využívána k přepravě ropy, například, podmínky ledu by představovaly „obrovské riziko“ i pro rutinní plavbu.

„Začala jsem si minulý rok myslet, že světový řád skutečně začne vycházet z Arktidy – a nyní je to ještě pravděpodobnější,“ říká.