Palestinci odejdou, Pásmo Gazy bude naše, navrhuje Trump. Jeho plán ale dostal zásadní trhlinu

Salem si pamatuje, jak jeho rodina ztratila domov už v roce 1948, kdy uprchli z vesnice Hirbiya, nyní součásti izraelského kibucu Zikim. „Zamkli jsme dům, vzali klíč a šli do Gazy s vírou, že se za pár dní vrátíme,“ vzpomíná. Místo návratu však následovala dlouhá léta v uprchlických táborech a život v exilu.

„Když jsme si uvědomili, že jsme domovy opustili a že si je vzali jiní, tisíckrát jsme litovali, že jsme nezůstali a nečelili smrti. Toho rozhodnutí jsem nikdy nelitoval víc,“ říká Salem, jeden z 700 000 Palestinců vyhnaných během „Nakby“, katastrofy, která provázela vznik Izraele.

O 75 let později, když izraelská armáda v říjnu 2023 vpadla do Gazy, Salem se rozhodl neopakovat stejnou chybu. „Přísahali jsme si, že tentokrát neodejdeme,“ říká.

Zůstal v severní Gaze i přes izraelské výzvy k evakuaci na jih. Spolu s ním zde zůstalo asi 400 000 dalších lidí, ačkoli blokáda ještě zhoršila už tak kritickou humanitární situaci. Podle mezinárodních organizací hrozil v severní Gaze hladomor.

„Zažili jsme hlad, žízeň, bombardování, strach. Žili jsme mezi mrtvými, pod troskami, jedli jídlo, které by nejedla ani zvířata. Ale nikdy jsme severní Gazu neopustili,“ říká Salem. „Když armáda oznámila pozemní invazi, jen jsem se přesunul do jiné čtvrti. A jakmile vojáci odešli, byl jsem první, kdo se vrátil.“

Jen pár dní po jeho návratu oznámil Donald Trump svůj plán, podle něhož by USA „převzaly“ Gazu a přesídlily její obyvatele jinam. Představoval si ji jako „riviéru Blízkého východu“. Návrh okamžitě vyvolal pobouření a generální tajemník OSN António Guterres varoval před etnickou čistkou.

Pro Salema je to však nepředstavitelné. „Ztratil jsem přes 90 přátel a příbuzných, když izraelská bomba zasáhla dům mého bratra. Nikdo to nepřežil,“ říká. „Ale i kdyby se válka znovu rozhořela, neodejdu. Nebudeme opakovat Nakbu. Tentokrát zůstáváme, ať to stojí cokoli.“

Izrael zahájil válku v Gaze po útoku Hamásu 7. října 2023, při němž bylo zabito přibližně 1 200 Izraelců a dalších 251 osob bylo uneseno jako rukojmí.

Od té doby izraelské nálety zabily více než 48 000 Palestinců, včetně 13 000 dětí, a přes 111 000 lidí bylo zraněno, uvádějí zdravotnické úřady v Gaze. Devět z deseti domů bylo poškozeno nebo zničeno a přes 90 % obyvatel se stalo uprchlíky ve vlastní zemi. Nemocnice byly opakovaně terčem útoků a přístup k pitné vodě i hygieně je kriticky omezen.

Mazouza Abu Hindi, další obyvatelka Gazy, přišla o syna, když se snažil sehnat jídlo a dřevo na oheň. Druhý syn zmizel v izraelském vězení. Její dům byl srovnán se zemí.

Dnes přebývá v ohořelé školní třídě se svými třemi dcerami. Kusy látky zakrývají rozbitá okna a matrace pro vnoučata leží na promrzlé zemi. Je to jejich desáté provizorní útočiště od začátku války.

„Žili jsme jako zvířata. Jedli jsme krmivo pro drůbež a králíky,“ říká. „Teď dostáváme rýži a chleba od humanitárních organizací, ale ne vždy je to dost. Peníze a majetek můžeme nahradit, ale kdo nám vrátí duše, které jsme ztratili?“

Přesto odmítá Trumpovu vizi nového života jinde. „Jestli chce Gaza znovu vybudovat, ať ji postaví. Ale my zůstaneme tady,“ říká.

Khaldiyah Al-Shanbari měla na začátku války tři sestry a domov. Dnes přebývá v černé, spálené školní třídě s jedinou přeživší sestrou, která je po izraelském útoku na invalidním vozíku.

Vaří na malém ohni, což přidává další vrstvy sazí na zdi a strop. Škola nemá okna ani dveře a bojí se, že i tento přístřešek brzy ztratí. „Školy se znovu otevírají, ale pokud nás vyženou, nemáme kam jít,“ říká.

Svůj dům ztratila, stejně jako většinu věcí, ale i tak zasadila mezi troskami bylinky a zeleninu. Doufá, že jí to pomůže přežít. Každý den chodí kilometry pro vodu a její záda trpí pod těžkými nádobami.

„Noci jsou mrazivé, temné a děsivé. Nespím. Jen chci zpět život, který jsme měli před válkou. Strach mě pronásleduje – co když válka začne znovu?“

Přes všechnu bolest a ztráty je ale odhodlaná v Gaze zůstat. „Nikdo nás nevymaže,“ říká. „Lidé prchali na jih, ale my jsme zůstali. A i když hladovíme, trpíme a ztrácíme své milované, nevzdáme se. Vydržíme, dokud tohle peklo neskončí.“