Rána pro Rusko, příležitost pro Turky. Jak může revoluce v Sýrii změnit celý Blízký východ?

Syrská rebelie naznačuje možnou změnu aliancí a mocenské struktury na Blízkém východě. Pro západní mocnosti by výsledek mohl buď omezit, nebo posílit extremismus, což by ovlivnilo jejich politiku intervence a stabilitu v regionu. Kromě toho čelí sousední státy bezprostředním důsledkům, včetně migračních krizí a změn v ekonomických a vojenských dynamikách.

Arabské státy v Perském zálivu, včetně Saúdské Arábie a SAE, se nacházejí v dilema. Původně podporovaly syrskou opozici v roce 2011, ale v posledních letech se přiklonily k obnovení vztahů s Assadovým režimem. Aktuální rebelie zkouší jejich schopnost zůstat stabilní a vyhnout se vzestupu radikálního režimu. Tyto státy se snaží využít situace k oslabení vlivu Íránu v Sýrii, což se shoduje s jejich širšími regionálními cíli.

Írán čelí klíčové zkoušce v rámci své investice do Sýrie, která je součástí jeho „Osové odolnosti“. Ztráta Aleppa a dalších strategických měst by mohla oslabit jeho schopnost zásobovat Hezbollah a vykonávat moc v regionu. Pozici Íránu ještě oslabuje omezená účast Hezbollahu, který je oslaben v důsledku svého konfliktu s Izraelem. Írán zvažuje vyslání svých jednotek do Sýrie, což by však mohlo ohrozit jeho snahy o diplomatické jednání s Západem a arabskými státy.

Izrael z aktuálního oslabení Hezbollahu a íránských sil těží, ale zůstává opatrný vůči islamistickému vedení rebelů. HTS je organizace s antiizraelským smýšlením, což představuje potenciální dlouhodobé bezpečnostní riziko. Prozatím Izrael sleduje vývoj, aby se vyhnul novým bezpečnostním výzvám.

Rusko, klíčový vojenský partner Assada, čelí výzvám v souvislosti s vyvážením svých závazků v Sýrii a války na Ukrajině. Rychlý postup rebelů ukazuje na napětí v ruských zdrojích, což ohrožuje jeho vliv v regionu. Ztráta Sýrie by byla významnou ranou pro postavení Ruska jako velmoci na Blízkém východě.

Turecko, které podporuje opoziční síly, vnímá rebelii jako příležitost donutit Assada k jednání z pozice slabosti. Ankara se snaží dosáhnout skutečných ústupků od Damašku, přičemž se zároveň zaměřuje na bezpečnostní obavy, zejména na potlačení kurdských povstaleckých skupin podél syrsko-turecké hranice.