Rusko musí utrpět totální porážku, řekl švédský ministr. Putina chce před soudem, pozastavil se u Maďarska

Billström uvedl, že Stockholm rozumí tureckému strachu z terorismu. „Opravdu jsme splnili své závazky od summitu NATO v Madridu před rokem. Naše jednání s Tureckem byla konstruktivní.“

Jenže i přes schválení mnohem přísnějšího protiteroristického zákonu a zrušení zbrojního embarga prezident Turecka Recep Tayyip Erdogan přístup Švédska do NATO blokuje. „Naštěstí můžeme počítat s velmi silnou podporou našich spojenců v NATO. Protože Švédsko bude loajálním a oddaným členem NATO,“ podotkl švédský ministr zahraničí. 

Maďarské veto nevnímá jako tak problematické. Přístup Budapeští je ale poměrně zrádný. „V Madridu před rokem Maďarsko podpořilo přijetí Švédska bez jakýchkoliv podmínek. Nevidíme tedy důvod, proč by tento problém s Maďarskem měl pokračovat,“ prozradil.

Ještě větší otázkou, než přístup severských zemí do Aliance, je spolupráce s Kyjevem. „Podporujeme princip otevřených dveří v NATO. Jako kandidátská země jsme však povinni v této otázce projevit určitou zdrženlivost,“ řekl Billström. 

Švédsko se muselo před rokem vzdát své neutrality. Vedly ho k tomu velké obavy z rozpínavosti Ruské federace spojené s invazí proti Ukrajině. „Již od napoleonských válek jsme vždy prosazovali politiku vyrovnávání mezi velmocemi. To je princip a základ naší politiky od doby, kdy se maršál Bernadotte před 205 lety stal švédským králem,“ vysvětlil švédský ministr. 

Švédská neutralita se za poslední století stala jakousi tradicí, země totiž kromě nasazení dobrovolníků či legií nebojovala v žádné ze světových válek. 

Tradice vyrovnávání moci nemůže platit dál

Vyrovnávání sil mezi velmocemi, které ministr zmínil, je ale daleko komplikovanější. Princip „balance of power“, jak ho zná věda Mezinárodních vztahů, vešel v účinnost Vídeňským kongresem po ukončení napoleonských válek ve druhém desetiletí 19. století. Jeho přijetím se velké evropské mocnosti v čele s Velkou Británií, Francií, Habsburskou monarchií, Osmanskou říší a Ruskem zavázaly nebojovat mezi sebou. 

Období takzvané omezené války skutečně nějakou dobu fungovalo, větší konflikt byl zaznamenán zejména mezi lety 1853–1856 v Krymské válce, kdy se proti sobě postavili Rusové a Osmanská říše vojensky podporovaná Francouzi, Brity a tehdejší Sardinií. Proběhly také některé dílčí konflikty, jako například prusko-rakouská válka a boje mezi Rakouskem a Itálií, stoupencem Pruska. Zde ale šlo zejména o vzmáhající se sjednocovací hnutí v Prusku a Itálii. 

Vznikaly samostatné státy v čele s Belgií a Švýcarskem, které prakticky okamžitě přijalo neutralitu a udělalo z ní rovněž svou tradiční zahraniční politiku. 

Jenže když se roku 1861 sjednotila Itálie a následně v roce 1871 Německo, znamenalo to výraznou čáru přes rozpočet celého principu vyrovnávání sil. Uprostřed evropského kontinentu prakticky přes noc vznikl extrémně mocný stát, usilující o koloniální državy a rozšiřující svou armádu. Postupné vymezování se vůči jeho sousedům vedlo až k první světové válce. 

Všemožné dopady první světové války pak vedly přímo ke druhému, ještě brutálnějšímu celosvětovému konfliktu. A dopady tohoto daly vzniknout soupeření mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, jehož důsledky pociťujeme dodnes – a nyní začala horká fáze tohoto konfliktu prostřednictvím Ukrajiny. „Vladimir Putin jednou prohlásil, že Vídeňský kongres v roce 1815 byl vůbec nejlepší. Což je logické, protože to byla politika sfér vlivu, kterou dnes Rusko prosazuje. Ale byli jsme na tuto změnu připraveni,“ řekl Billström.

Švédský ministr míní, že Rusko musí utrpět totální porážku. „Rusko jinam nepůjde, ještě dlouho bude sousední a nepřátelskou mocností. Tento způsob zacházení se svými sousedy musí přestat, na evropské půdě nesmí docházet k dalším agresivním válkám, musí být respektována Charta OSN a Vladimir Putin, na kterého již Mezinárodní trestní soud vydal zatykač, se musí zodpovídat za své zločiny,“ uzavřel Billström.