Sjednocená Sýrie zůstává nesplněným snem. Pád Asada na tom nic nemění

Během prvních dnů po Asadově pádu byly zemi svědky euforie. Sochy jeho otce Háfize al-Asada, symboly represivního režimu, byly svrženy, a syrská prezidentská rezidence se otevřela veřejnosti. Přesto však země zůstává hluboce rozdělená a pod kontrolou různých ozbrojených frakcí, z nichž každá má podporu zahraničních mocností jako Rusko, Írán, Turecko, USA, státy Perského zálivu a Izrael.

Nejmocnější povstaleckou skupinou je Hayat Tahrir al-Šám (HTS), která se během posledních týdnů zmocnila klíčových syrských měst včetně Aleppa, Homsu, Hama a nakonec i Damašku. HTS, původně spojená s Al-Káidou pod názvem Al-Nusra, se od roku 2016 snaží prezentovat jako mírnější a více „syřská“ organizace. Odvrhla globální džihádistické ambice a zaměřila se na boj proti Asadovu režimu a íránským milicím.

Díky turecké podpoře a využití příměří mezi Ruskem a Tureckem v roce 2020 HTS vybudovala silnou organizační strukturu a zavedla prvky místní správy na dobytých územích, upozornil server The Conversation.

Turecko sehrálo klíčovou roli v ofenzivě proti Asadovu režimu. Ankara se rozhodla podpořit povstalce poté, co Asad odmítl její snahy o normalizaci vztahů. Turecko nyní usiluje o návrat milionů syrských uprchlíků na jejich domovskou půdu, avšak jeho hlavním cílem zůstává potlačení kurdských sil na severu, které vnímá jako bezpečnostní hrozbu.

Írán ztratil po Asadově pádu klíčovou pozici v regionu. Syrská zeměpisná poloha byla důležitou spojnici pro íránské spojence, jako je Hizballáh, a zároveň cestou pro přepravu zbraní do Libanonu. Oslabení této strategické hloubky představuje pro Írán velký problém, zejména v době, kdy čelí konfliktu s Izraelem.

Rusko, které vojensky zasáhlo do syrského konfliktu v roce 2015 na podporu Asadova režimu, utrpělo významnou geopolitickou porážku. Moskva, oslabená válkou na Ukrajině, již nebyla schopna udržet potřebnou podporu Asadovi. Nyní je budoucnost ruských vojenských základen v Sýrii nejistá.

Budoucnost země je však stále zahalena nejistotou. HTS není jediným významným hráčem na syrské scéně. Syrské demokratické síly (SDF), vedené Kurdy, kontrolují severovýchodní část země a využily kolapsu syrské armády k rozšíření svého vlivu. Tyto síly, podporované USA, se budou snažit své územní zisky udržet, což by mohlo vést ke konfliktům s tureckými zájmy.

Další významnou frakcí je Syrská národní armáda, kterou Turecko vytvořilo v roce 2017 a která ovládá části severozápadní Sýrie. Přestože tato skupina není jednotná, usiluje o vytvoření nárazníkové zóny poblíž tureckých hranic.

Pro syrský lid nyní nastává klíčový okamžik. Pokud různé frakce nedokážou vytvořit jednotnou přechodnou vládu, která by zaručila stabilitu, hrozí, že se zahraniční aktéři opět pokusí prosadit své vlastní zájmy. Budování nové Sýrie bude vyžadovat nejen návrat uprchlíků, ale i úsilí o překonání hlubokých etnických, náboženských a politických rozdílů, které válka prohloubila.