Svět schválil historickou pandemickou dohodu. USA zůstávají stranou

Nová dohoda, která byla přijata na zasedání Světového zdravotnického shromáždění (WHA), si klade za cíl ochránit svět před dalšími pandemií podobnými té covidové. Přestože Spojené státy americké pod vedením prezidenta Donalda Trumpa zůstaly mimo rámec jednání i samotné dohody kvůli svému dřívějšímu vystoupení z WHO, většina států OSN ji přijala s potleskem.

Plány na vznik globální pandemické smlouvy byly ohlášeny už v březnu 2021. Tehdejší představitelé světových velmocí, včetně bývalého britského premiéra Borise Johnsona, slibovali vytvořit rámec, který bude chránit budoucí generace a omezí dopady budoucích pandemií na společnost i ekonomiku.

Nicméně cesta k dohodě nebyla jednoduchá. Původní termín schválení v roce 2024 se nepodařilo dodržet kvůli napětí mezi zeměmi globálního severu a jihu a také vlně dezinformací. Ty se šířily zejména kolem tvrzení, že by smlouva omezovala státní suverenitu nebo dávala WHO pravomoci nařizovat lockdowny a povinné očkování. Tyto obavy však byly odborníky opakovaně vyvráceny.

Jedním z hlavních nevyřešených bodů zůstává otázka tzv. přístupu k patogenům a spravedlivého sdílení přínosů (Pabs). Tedy dohoda o tom, jaký přístup k vakcínám a léčbě získají země, které včas sdílejí informace o nově se objevujících virech. Tento bod bude dopracován v samostatné příloze smlouvy během následujících 12 měsíců.

Dohodu doporučila už před čtyřmi lety Nezávislá komise pro pandemickou připravenost a reakci, která tehdy hodnotila globální reakci na covid-19. Spolupředsedkyně této komise, bývalá novozélandská premiérka Helen Clarková, nyní označila přijatou dohodu za základní kámen: „Je to jen začátek. Mezinárodní financování, rovný přístup k léčbě a pochopení nových rizik stále zaostávají. Nemáme čas čekat. Nebezpečné patogeny nepočkají.“

I když zatím nebyla otevřena k podpisu – to nastane až po dokončení přílohy o Pabs – odborníci už nyní považují dokument za klíčový úspěch WHO. Organizace čelí po odchodu USA výraznému snížení rozpočtu, což ji donutilo k řadě úsporných opatření. Dohoda tak zároveň potvrzuje její důležitost i v době omezených zdrojů.

Prezident letošního zasedání WHA a filipínský ministr zdravotnictví Teodoro Herbosa zdůraznil, že přijetí dokumentu musí být následováno reálnými činy. „Nyní, když dohoda ožila, musíme se stejnou naléhavostí pracovat na její implementaci. Včetně vytvoření systémů, které zajistí spravedlivý přístup ke zdravotnickým prostředkům v době pandemie,“ řekl.

I přes absenci Spojených států a některé nedořešené otázky panuje mezi zástupci WHO optimismus. Mnozí vidí dohodu jako zásadní krok k tomu, aby se neopakoval chaos z doby pandemie covidu-19, kdy svět trpěl nedostatkem koordinace, nedůvěrou a nerovnoměrným přístupem k vakcínám.

Jak dodal Tedros: „Tato dohoda je uznáním faktu, že naši občané, společnosti a ekonomiky nesmí být znovu vystaveny ztrátám, jaké jsme zažili při covidu. Je to krok ke kolektivní ochraně celého lidstva.“ 

Svět pět let po covidu: Jsme připraveni na další pandemii?

Před pěti lety svět poprvé zaznamenal zprávy o záhadném respiračním onemocnění v čínském Wu-chanu. Následná pandemie covidu-19 si vyžádala přes 14 milionů životů a zásadně otřásla globální ekonomikou. Dnes visí visící ve vzduchu nová otázka: jsme nyní, s odstupem času a zkušeností, připraveni čelit další pandemii?

Po pandemii se světoví lídři shodli na nutnosti jednotného postupu a posílení globálních zdravotních systémů. Měly následovat konkrétní kroky, zejména v podobě dnes schválené nové mezinárodní pandemické dohody. Jenže jednání měla být dokončena už v roce 2024, tehdy se ale zastavila. 

Světová zdravotnická organizace (WHO) v loňském roce označila vypuknutí mpoxu (dříve známého jako opičí neštovice) v Africe za stav mezinárodní zdravotní nouze. Konec roku pak přinesl podezření na novou, neznámou nemoc v odlehlých oblastech Konžské demokratické republiky, která se však zatím jeví jako kombinace těžké malárie a jiných onemocnění umocněných akutní podvýživou.

Podle Marie van Kerkhove, která v WHO dočasně vede oblast připravenosti a prevence epidemií, se svět potýká s množstvím ohnisek – od ptačí chřipky až po choleru. „Zdravotnické systémy jsou otřesené. Po covidu zůstaly křehké, pod obrovským tlakem, personál je přetížený, mnozí zdravotníci trpí PTSD, mnoho jich odešlo nebo zemřelo,“ říká.

Co ji prý nejvíc znepokojuje, je celosvětová lhostejnost a falešný pocit bezpečí. „Mnozí si myslí, že nové hrozby samy odezní. Jenže to je velmi nebezpečný omyl,“ varuje.

Na druhé straně Van Kerkhove připouští, že z pohledu technologií, odborných znalostí a datových systémů jsme nikdy nebyli lépe vybaveni. Díky covidu došlo k masivnímu rozvoji genomického sekvenování, zlepšila se dostupnost kyslíku a systémů kontroly infekcí. „To jsou významné zisky,“ říká. „Ale politická vůle a investice chybí. Připravenost je poloviční – ano i ne.“

Znepokojivý je i vývoj kolem tzv. Pandemického fondu, který byl založen v roce 2022 s cílem pomoci chudším zemím v přípravě na budoucí pandemie. Podle rwandského ministra zdravotnictví Sabina Nsanzimany, který fond spoluvede, chybí zásadní finanční prostředky. Zatímco žádosti zemí činí 7 miliard dolarů, k dispozici je jen 850 milionů.

Nsanzimana, jenž v roce 2024 čelil současně výskytu mpoxu v Africe a 66 případům Marburgovy horečky ve Rwandě, hovoří o návratu „cyklu zanedbávání“. „Svět zapomíná, jak drahou daň si covid vybral na lidských životech i ekonomikách. Lekce z pandemie se ztrácejí v zapomnění,“ varuje.

Mezinárodní dohoda, která je základním kamenem nové globální spolupráce, roky stagnovala. Jednání vedená WHO v roce 2022 ztroskotala na neshodách mezi severem a jihem. Největší překážkou byla otázka tzv. přístupu k patogenům a spravedlivého sdílení přínosů (PABS). Tedy: co dostanou chudší země na oplátku za to, že poskytnou vzorky a data umožňující vývoj vakcín a léčby.

Podle výzkumů by rovnoměrnější přístup k vakcínám během pandemie covidu mohl zachránit přes milion životů. I přesto zatím dohoda v této oblasti vázne. Podle odbornice Clare Wenham z London School of Economics jsou vlády natolik vzdálené v názorech, že se reálně nedaří najít kompromis.

„Měli jsme největší pandemii našich životů – a jsme na tom hůř než předtím,“ shrnuje Wenham krutě. Obává se, že pokud bude letos v květnu dohoda v Ženevě prosazena za každou cenu, bude mít jen symbolickou hodnotu a klíčové otázky zůstanou nevyřešené.