Světoví lídři čelí nové výzvě: Trumpova Oválná pracovna mění diplomacii v reality show

Ramaphosa, jenž dobře věděl, co ho čeká, přesto přicestoval do Washingtonu spolu s bílým ministrem zemědělství a několika slavnými jihoafrickými golfisty, jako jsou Ernie Els a Retief Goosen. Ani jejich přítomnost však nezabránila prezidentu Trumpovi, aby zatemnil světla, spustil videoprojekci a hřímáním o „smrti“ a „vyhlazování bělochů“ obvinil jihoafrickou vládu z rasově motivovaných zločinů.

V pozadí celého představení bylo přitom Trumpovo rozhodnutí z února, kdy podepsal výkonný příkaz označující bílé Jihoafričany za oběti vládního útlaku, umožnil některým z nich uprchnout do USA a současně zastavil veškerou zahraniční pomoc Jižní Africe. Vyhostil také jihoafrického velvyslance ve Washingtonu Ebrahima Rasoola.

Veřejná show, kterou americký prezident zorganizoval, měla však hlubší dopad než jen narušení bilaterálních vztahů. Světoví lídři nyní podle CNN začínají chápat, že návštěva v Oválné pracovně může být spíše pastí než poctou. Politické náklady spojené s tím, že se na kamerách nechají ponižovat, jsou totiž stále vyšší – a pro některé z nich to znamená přeorientování se například na Čínu.

Podobnou zkušenost jako Ramaphosa má za sebou už několik státníků. Nezapomenutelná byla například únorová návštěva ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který byl spolu s viceprezidentem JD Vancem tvrdě vyslýchán v přímém přenosu a později vykázán z Bílého domu. I přesto, že si následně doma získal sympatie veřejnosti, musel po několik týdnů Trumpovi vycházet vstříc, aby napravil diplomatické škody.

Prezident Trump se zjevně rozhodl, že Oválnou pracovnu přetvoří v arénu, kde cizí státníci slouží jako kulisy pro jeho politické poselství směřované především k jeho věrnému elektorátu. Místo nudných diplomatických frází se tak předsedové vlád a prezidenti ocitají ve vyhrocených debatách, v nichž musí balancovat mezi důstojností a pragmatismem.

Nejlépe ze střetů s Trumpem vycházejí ti, kteří dokážou najít rovnováhu mezi diplomatickou úctou a jemným vyvracením nepravd. Britský premiér Keir Starmer si například během nedávné návštěvy poradil s Vanceovými obviněními o cenzuře v Británii tím, že sebevědomě zdůraznil dlouhou tradici svobody slova v jeho zemi. K tomu navíc vytáhl dopis od krále Karla III. s oficiálním pozváním pro Trumpa na státní návštěvu, čímž si vysloužil pochvalu i doma.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se rozhodl nepravdivé tvrzení o financování války na Ukrajině vyvrátit přímo během setkání s Trumpem. V přátelském, ale pevném gestu položil ruku na jeho zápěstí a řekl: „Ne, upřímně, zaplatili jsme 60 % veškeré pomoci.“ I on však nezapomněl připojit několik „Drahý Donalde“, aby si zachoval přístup k prezidentovu sluchu.

Italská premiérka Giorgia Meloni, pravidelná návštěvnice Mar-a-Laga a blízká Trumpova spojenkyně, využila své pravicové orientace, aby minimalizovala riziko, které jiní lídři musejí podstupovat. Přesto i ona, jako silná podporovatelka Ukrajiny, musela našlapovat opatrně.

Jedním z nejzajímavějších momentů středeční schůzky bylo i to, že v místnosti seděl Elon Musk. Jihoafrický miliardář, který v posledních týdnech veřejně brojil proti údajné diskriminaci bělochů v Jižní Africe, mohl být hlavním cílovým divákem celé této Trumpovy inscenace. Ostatně i během schůzky s britským premiérem byly Muskovy názory nápadně přítomny.

Za touto novou taktikou americké diplomacie se skrývá Trumpovo odhodlání demonstrovat „America First“ politiku. Vymezuje se proti mezinárodním strukturám, které podle něj Spojené státy okrádají, a místo hledání kompromisů raději cizí představitele veřejně kritizuje a ponižuje.

Největší dilema, před které se dnes světoví lídři staví, tedy nezní: „Co nabídnout Spojeným státům?“ ale „Jak přežít návštěvu u Donalda Trumpa, aniž bych ztratil tvář doma i v zahraničí?“

S Trumpovým návratem do úřadu se totiž zásadně proměnila i forma mezinárodní diplomacie. A čím dál více to vypadá, že světoví státníci musí být připraveni nejen na politické jednání, ale i na roli nechtěné hvězdy v americké politické show.