Trump chce Grónsko. Co ale chtějí ve skutečnosti sami Gróňané?

Grónsko, bývalá dánská kolonie, je v současnosti autonomní území v rámci Dánského království, které má rozsáhlou samosprávu a kontroluje většinu vnitřních záležitostí, včetně parlamentu a premiéra. Nicméně, Dánsko si zachovává pravomoci v oblasti zahraniční politiky, obrany a měnové politiky, uvedl server The Conversation.

Přestože výsledky výzkumu byly zveřejněny v grónských a dánských médiích, zůstaly téměř bez povšimnutí na mezinárodní scéně. To se změnilo 15. ledna, kdy nově zvolený prezident USA, Donald Trump, sdílel starší zprávu o výsledcích na svých sociálních sítích. Titulek uváděl, že dvě třetiny obyvatel Grónska podporují nezávislost.

Trump ve své publikaci nic nenapsal, ale naznačoval, že pokud Gróňané touží po nezávislosti, mohou být otevřeni jiným politickým nebo ekonomickým uspořádáním, například s USA. Trump v minulosti mluvil o možnosti „koupi“ Grónska, ale v poslední době začal mluvit v jasněji vyjádřených termínech o tom, že by mohl nad územím získat kontrolu.

V roce 2018, kdy jsme výzkum prováděli, Trump ještě neoznámil žádné plány na anexi tohoto ostrova. Tento scénář jsme si ani nedokázali představit a neptali jsme se na něj účastníky průzkumu. Výsledky tedy v žádném případě neznamenají, že by grónští obyvatelé toužili připojit se k USA.

Ve skutečnosti nedávný průzkum, který provedly grónské noviny Sermitsiaq a dánské noviny Berlingske, přímo řešil tuto otázku a ukázal, že pouze 6 % respondentů by chtělo, aby Grónsko opustilo Dánsko a stalo se součástí USA.

Výsledky výzkumu z roku 2018 ukázaly, že většina grónské populace touží po nezávislosti, přičemž dvě třetiny účastníků souhlasily s tím, že by Grónsko mělo být nezávislou zemí v budoucnu. Názory na načasování nezávislosti se však lišily. Když se účastníků zeptali, jak by hlasovali v referendu o nezávislosti, byli v této otázce rozděleni mezi „ano“ a „ne“.

Zákon o grónské samosprávě z roku 2009 uděluje grónské vládě právní pravomoc jednostranně vyhlásit referendum o oddělení od Dánska. Podle tohoto zákona „rozhodnutí o nezávislosti Grónska bude přijato lidmi Grónska“. Přes 15 let, které od přijetí zákona uplynuly, však tuto možnost Grónsko nevyužilo. To je pravděpodobně kvůli potenciálním ekonomickým důsledkům opuštění Dánska.

Každý rok Dánsko posílá Grónsku blokovou dotaci, která pokrývá přibližně polovinu rozpočtu této země. To podporuje sociální systém, který je rozsáhlejší než v mnoha jiných zemích, včetně USA. Kromě toho Dánsko spravuje mnoho nákladných veřejných služeb, včetně národní obrany.

Tato situace vytváří dilema pro mnoho Gróňanů, kteří touží po nezávislosti, protože musí vyvažovat sociální zabezpečení s politickou svrchovaností. To bylo vidět i v našem výzkumu, který ukázal, že ekonomické faktory ovlivňují preference ohledně nezávislosti.

Pro mnoho Gróňanů jsou bohaté přírodní zdroje ostrova mostem mezi ekonomickou soběstačností a plnou svrchovaností. Cizí investice a s nimi spojené daňové příjmy z těžby zdrojů jsou považovány za klíčové pro snížení ekonomické závislosti na Dánsku. Tyto přírodní zdroje, včetně vzácných zemin a dalších strategických minerálů, mohou také vysvětlit Trumpův zájem o Grónsko.

Jelikož budoucnost Grónska zůstává středem geopolitického boje, je klíčové si pamatovat, že pouze Gróňané mají právo rozhodnout o své vlastní cestě. Podle dostupných informací to naznačuje, že i když mnoho Gróňanů touží po nezávislosti, není to motivováno touhou připojit se k USA.