Trump je pod tlakem. Americká intervence v Íránu by vážně ohrozila celý region – opět

Podle informací stanice CNN roste ve Washingtonu přesvědčení, že Trump nakonec vyslyší výzvy izraelských spojenců a rozhodne se pro vojenský zásah proti íránskému jadernému programu. Použít by mohl vysoce specializované zbraně schopné proniknout desítky metrů pod povrch – přes zeminu i železobeton. Těmito prostředky disponují pouze Spojené státy.

Změna rétoriky amerického prezidenta přišla krátce po pátečním izraelském náletu, během něhož byli podle izraelských zdrojů zabiti přední íránští jaderní experti, vojenští velitelé a vysoce postavení členové Islámských revolučních gard. Operace byla výsledkem kombinace letecké kampaně a dlouhodobé práce Mosadu. Trump následně vyzval Teherán k bezpodmínečné kapitulaci.

„Dokud bude Trump využívat izraelské agrese jako nástroje k donucení Íránu ke kapitulaci, výsledek nebude fungovat. Sleduje cestu, na jejímž konci je kolaps režimu,“ varoval analytik Ali Vaez z organizace International Crisis Group.

Úvahy o přímém zásahu ovšem narážejí na odpor části Trumpova vlastního hnutí. MAGA křídlo republikánské strany, které s Trumpem přišlo do politiky, je silně izolacionistické. Vstup do další války by znamenal radikální odklon – a popření slibů, s nimiž Trump útočil na předchozí administrativy.

Sám prezident ale opakovaně signalizoval, že Írán pro něj představuje výjimku. „Nikdy jim nedovolíme získat jadernou zbraň,“ zopakoval opakovaně. Přitom ještě minulý měsíc v Saúdské Arábii ostře kritizoval americké intervencionisty. „Budovatelé národů zničili víc zemí, než kolik jich vybudovali. Cizí společnosti jim byly cizí,“ vylíčil.

Americká historie vojenských intervencí přitom nabízí varovné paralely. „Kdokoli, kdo dnes podporuje válku s Íránem, zapomněl na katastrofy v Iráku a Afghánistánu,“ připomněl demokratický senátor Chris Murphy z Connecticutu. „Tyto konflikty se proměnily v bažinu, která stála tisíce amerických životů, a nakonec oslabila i naše spojence v regionu.“

Pokud se Trump skutečně rozhodne udeřit, bude čelit zásadnímu riziku, že se historie zopakuje. Invaze do Iráku v roce 2003 sice odstranila Saddáma Husajna, ale rozvrátila zemi a vedla k povstání, které Spojené státy nikdy plně nepotlačily. A v Afghánistánu? Tálibán se vrátil přesně v okamžiku, kdy Američané roku 2021 odešli.

Co kdyby režim v Íránu skutečně padl?

Pád íránského režimu, jak o něj dlouhodobě usilují izraelské bezpečnostní složky i někteří američtí politici, by nepřinesl rychlé vítězství, ale hlubokou destabilizaci celého regionu. Írán je s téměř 90 miliony obyvatel, složitou etnickou strukturou a mocnou ideologickou armádou zcela jiným případem než Irák nebo Libye. Případný kolaps by otevřel prostor pro ozbrojený chaos.

Došlo by k absolutnímu rozpadu centrální moci a nástupu soupeřících frakcí, od zbytků Islámských revolučních gard přes nacionalistické a monarchistické skupiny až po separatistické hnutí v Kurdistánu, Balúčistánu nebo na jihozápadě země. Vzniklé vakuum moci by pravděpodobně vedlo k občanské válce.

Z geopolitického hlediska by se Írán změnil v prostor otevřený pro vlivové operace zahraničních aktérů, jako je Saúdská Arábie, Turecko, Rusko, Čína nebo právě USA. Boj o to, kdo ovládne ropná pole v Chúzestánu nebo jaderné technologie roztroušené po zemi, by byl nevyhnutelný. Nebezpečí představuje i osud obřího arzenálu balistických raket a bezpilotních technologií, které by mohly skončit v rukou neřízených milicí.

Z hlediska náboženského by se zhroutil středobod šíitského světa. Síť proíránských milic – Hizballáh v Libanonu, šíitské brigády v Iráku, Husíjové v Jemenu – by ztratila financování a centrální vedení. Vzniklý mocenský vakuum by ale mohly využít sunitské extrémistické skupiny jako Al-Káida nebo zbytky Islámského státu.

Ekonomicky by se propadl celý Perský záliv do nejistoty. Kolaps Íránu, klíčového producenta ropy a plynu, by ohrozil globální energetické trhy. Miliony uprchlíků by mířily přes hranice do Turecka, Pákistánu a Evropy.