Trump Nobelovu cenu za mír nedostal

María Corina Machadová je výraznou venezuelskou političkou, která se narodila v Caracasu 7. října 1967. V letech 2011 až 2014 byla členkou Národního shromáždění Venezuely. Tato nejstarší ze čtyř sester pochází z rodiny významného ocelářského podnikatele, Henrique Machada Zuloagy, a psycholožky Coriny Parisca. 

Machadová vystudovala průmyslové inženýrství na Katolické univerzitě Andrése Bella a navíc získala magisterský titul v oboru financí na caracaské obchodní škole IESA (Instituto de Estudios Superiores de Administración). Matka tří dětí se v roce 1992 rozhodla založit Nadaci Atenea (Fundación Atenea). Tato organizace se zaměřila na péči o osiřelé a delikventní děti z ulic hlavního města. Předtím pracovala v automobilovém průmyslu ve Valencii a v roce 1993 se přestěhovala do Caracasu.

V roce 2012 Machadová kandidovala na prezidentku Venezuely, ale v primárkách opozice prohrála s Henriquem Caprilesem. O dva roky později se stala jednou z hlavních tváří protestů proti vládě prezidenta Nicoláse Madura. Své politické názory prosazovala za stranu Vente Venezuela, přičemž je důslednou odpůrkyní chavismu a často se neshoduje s umírněnějším křídlem opozice.

V roce 2019 plánovala svou druhou prezidentskou kandidaturu, ale k vyhlášení voleb prozatímním prezidentem Juanem Guaidóem nakonec nedošlo. Machadová patří k zastáncům privatizace státních subjektů, včetně ropné společnosti PDVSA, a podporuje mezinárodní sankce proti Venezuele. Dále se vyslovila i pro zahraniční intervenci v zemi, neboť nevěří v demokratické odstranění Madura.

Generální kontrolor jí v červnu 2023 udělil zákaz zastávat veřejný úřad na dobu 15 let. I přes tento zákaz zvítězila v opozičních primárkách se ziskem přes 92 % hlasů. Zákaz kandidovat v prezidentských volbách v roce 2024 nakonec vedl k tomu, že se opozičním kandidátem stal diplomat Edmundo González Urrutia.

Podle opozice González ve volbách zvítězil, ale státní volební rada prohlásila za vítěze Madura. V důsledku těchto událostí González odešel do exilu do Španělska a Machadová se od léta roku 2024 skrývá. Režim ji mimo jiné obviňuje z trestných činů, jako je terorismus, vandalismus a volební podvod. V roce 2018 byla Machadová zařazena do žebříčku 100 nejvlivnějších žen BBC. 

Trump opakovaně tvrdil, že se stal „prezidentem míru“, za což by si zasloužil Nobelovu cenu míru. V únoru během setkání s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem řekl, že mu cenu nikdy nedají, ačkoliv by si ji zasloužil. Během setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským se pro změnu pochlubil, že během svého druhého prezidentského období urovnal hned šest mezinárodních konfliktů.

Mezi úspěchy, které si Trump připisuje, patří urovnání sporů mezi Indií a Pákistánem, Izraelem a Íránem, Rwandou a Kongem, Arménií a Ázerbájdžánem, Kambodžou a Thajskem, a také Srbskem a Kosovem.

Tato tvrzení je ale potřeba brát s jistou rezervou, uvádí CNN. Každý americký prezident sice řeší mezinárodní krize, nicméně Trumpova administrativa má ve zvyku i ty nejmenší pokroky prezentovat jako velká vítězství. I když se mu podařilo zmírnit napětí v některých oblastech, často jde spíše o křehká příměří než o skutečné a trvalé mírové dohody.  

Jako sporné se jeví například Trumpova tvrzení o dohodách s Izraelem a Íránem. Ačkoli mezi oběma zeměmi platí neoficiální klid zbraní, nic nenasvědčuje tomu, že by se tento letitý konflikt, který trvá už od íránské islámské revoluce v roce 1979, blížil svému konečnému řešení. Mezi jeho nezdary se řadí i snaha o mír se Severní Koreou, kde Kim Čong-un sice jednal, ale ve skutečnosti pouze rozšířil svůj jaderný arzenál.

Mnozí Trumpovu zahraniční politiku kritizují za to, že se soustředí hlavně na rychlé a mediálně atraktivní výsledky, které může hned prodat jako „vítězství“. Tyto postupy se podobají marketingu, kdy podnikatel propaguje svůj produkt, aniž by se staral o jeho dlouhodobou udržitelnost. Proto se odborníci ptají, zda má Trump skutečně zájem řešit příčiny konfliktů, nebo mu jde jen o politické body.

Ředitel Centra pro globální správu a bezpečnost v Chatham House, Dr. Samir Puri, nicméně v minulosti pro Sky News poznamenal, že v Trumpových tvrzeních je sice „někdy zrnko pravdy“, ale jeho zásahy často představují spíše „řízení konfliktů“ než jejich skutečné vyřešení kořenových příčin. 

Donald Trump byl během svých dvou funkčních období v Bílém domě nominován na cenu za mír více než desetkrát. Mezi navrhujícími se objevili například Benjamin Netanjahu, kambodžský premiér Hun Manet, ukrajinský politik a zákonodárci ze Švédska, Norska a USA. Uzávěrka pro nominace pro letošní ročník byla 31. ledna a není jisté, zda některá z Trumpových nominací dorazila včas.

Nobelův výbor sice nezveřejňuje seznam kandidátů, ale oznámil, že letos bylo nominováno 338 uchazečů, z toho 244 jednotlivců a 94 organizací. Nominace sama o sobě však neznamená oficiální podporu ani poctu.

Poté, co Izrael a Hamás ve čtvrtek podepsaly první fázi Trumpova mírového plánu pro Gazu, začaly se na ulicích Tel Avivu ozývat hlasy volající po udělení ceny americkému prezidentovi. Izraelský premiér Netanjahu také označil dohodu za kritický bod, k němuž pomohlo „velké úsilí našeho velkého přítele a spojence, prezidenta Trumpa“.

Experti se domnívají, že pokud by se mu podařilo úspěšně dotlačit Rusko k ukončení války na Ukrajině nebo Izrael k ukončení války v Gaze, stal by se Trump životaschopným kandidátem. Nicméně Nina Graeger, ředitelka Institutu pro výzkum míru v Oslu, uvedla, že čtvrteční vývoj v Gaze přišel příliš pozdě. Laureát je v této fázi již vybrán a projevy připraveny na páteční oznámení. Graeger ale dodala, že pokud by Trumpův plán vedl k trvalému míru v Gaze, musel by to výbor zvážit pro příští rok.