Vězni beze jména, drcení k smrti. "Lidská jatka" odhalují skutečná zvěrstva Asadova režimu

Po osvobození Damašku povstaleckými silami byla věznice otevřena veřejnosti. Tisíce Syřanů sem proudí s nadějí najít stopy po svých pohřešovaných blízkých. Novinářka Yalda Hakim z televize Sky News byla jednou z prvních, kdo měl možnost prozkoumat tento objekt a přinést svědectví o tom, co se zde odehrávalo.

Vězně byli drženi v podmínkách, které nelze popsat jinak než jako nelidské. "Viděla jsem plastové pytle plné výkalů a moči, protože vězni neměli povoleno používat toalety," uvedla Hakim. I když měli vzácně možnost použít omezený počet toalet, dostali na ji jen pár sekund. Vězni tak museli své potřeby vykonávat přímo v celách a odpad odkládali do rohů.

Procházením chodeb a cel byly patrné stopy po popravách. Podle svědků bylo denně vyváděno až 50 vězňů s falešným příslibem převozu do civilní věznice, místo toho však končili na šibenici, uvedl server SkyNews.

V jedné z místností, označované jako mučírna, byly stěny zjevně zvukotěsné a uvnitř se nacházel ventilátor, který mohl rozptylovat chladný vzduch, plyny nebo teplo. V blízkosti této místnosti se nacházelo zařízení, o němž se hovoří jako o "drticím stroji". Svědkové tvrdí, že vězni byli nuceni vlézt do tohoto stroje a ten je rozdrtili k smrti.

Mnoho vězňů po dlouhých letech izolace a mučení zapomnělo své vlastní jméno. "Když povstalci věznici osvobodili, někteří vězni nevěděli, kým jsou. Byli redukováni na číslo, žádná jména neexistovala," popsala Hakim. Oběti byly podrobovány elektrošokům, sexuálnímu násilí a dalším formám brutálního zacházení.

Rodiny, které do věznice proudí, se snaží najít dokumenty a důkazy o tom, co se stalo jejich milovaným. Organizace na ochranu lidských práv volají po uchování těchto materiálů jako důkazů pro budoucí procesy. Avšak zoufalí příbuzní si mnohé dokumenty odnesli v naději, že zjistí pravdu o osudu svých blízkých.

Sednaja byla jednou z nejznámějších věznic spojených s brutalitou syrského režimu. Její otevření odhaluje děsivé svědectví o systematickém útlaku, který se zde odehrával. Věznice, která byla pro tisíce lidí synonymem utrpení, nyní slouží jako temná připomínka období, kdy lidská důstojnost byla pošlapána na nejnižší možnou úroveň.

Poté, co byl v neděli svržen režim Bašára Asada, vypukla v zemi vlna euforie. Spolu s tím ale mnozí Syřané začali intenzivně pátrat po těch, kteří byli během vlády diktátora svévolně zatčeni a beze stopy zmizeli, popisuje server CNN.

Sednaja, jedno z nejobávanějších míst Asadovy diktatury, se stala centrem těchto událostí. Dopravní kolony, které se táhly několik kilometrů, a lidé jdoucí pěšky po posledním úseku cesty směrem k věznici vytvořili emotivní atmosféru.

Sednaja byla po desetiletí místem, kde mizeli lidé označeni za protivníky režimu. Mezi lety 2011 a 2015 zde bylo podle Amnesty International oběšeno až 13 tisíc lidí.

Její děsivá pověst vedla k tomu, že ji rebelové zařadili mezi první cíle při své ofenzívě na Damašek. Jakmile padl Asadův režim, objevily se záběry propuštěných vězňů. Sociální sítě se zaplnily výzvami o pomoc při hledání pohřešovaných.

Mezi těmi, kteří dorazili do Sednaje, byla i Maysoon Labut, žena z města Dara’a, kde začaly protivládní protesty během Arabského jara. Hledala tři své bratry a zetě, kteří byli údajně drženi v podzemní části věznice známé jako "červená sekce".

Ta byla předmětem mnoha spekulací, že by zde mohli být ukryti další vězni. Dobrovolnická organizace Bílí přilby vyslala do Sednaje speciální týmy, které prohledávaly betonové stěny, zatímco davy v tichosti čekaly na znamení. Bohužel se žádné skryté cely nenašly.

I přesto, že někteří propuštění vězni se konečně shledali se svými rodinami, emoce byly často smíšené. Suheil Hamawi, který strávil více než 30 let v syrských věznicích, popsal svou radost ze shledání s rodinou, ale také bolest z promarněného života. „Až když mi vnučka řekla 'dědo', jsem si uvědomil, kolik let jsem ztratil,“ svěřil se.

Mnoho rodin však stále tápe ve tmě a pátrá po jakýchkoliv stopách svých blízkých. Věznice Saydnaya se stala mementem utrpení, ale také symbolem naděje na lepší budoucnost. Organizace jako Asociace pro vězně a pohřešované v Sednaje (ADMSP) se nyní snaží poskytnout podporu těm, kteří hledají odpovědi.

Sednaja je jednou z mnoha věznic, které byly osvobozeny během bleskového postupu povstaleckých sil po Sýrii. Jakmile vzbouřenci dorazili do Damašku, vyzvali bývalé vojáky a zaměstnance věznic, aby poskytli kódy k odemknutí elektronicky uzamčených dveří.

Úřady v provincii Damašek zároveň upozornily, že někteří vězni jsou téměř udušení kvůli špatné ventilaci. Rebelové zveřejnili videozáznamy, na nichž se snaží dostat do nižších pater věznice, kde se údajně nachází přes 100 000 zadržovaných, uvedl server BBC.

Na záběrech sdílených na sociálních sítích a některými médii je vidět muže, kteří prorážejí zeď, za níž se nachází temné prostory, a také vězně vycházející na svobodu. Někteří z nich neviděli světlo dlouhé roky.

Mezi osvobozenými byla i malá dítě, které bylo zatčeno se svou matkou. Video ukazuje ženy, které jsou ujišťovány, že „Assad padl“ a že již nejsou v nebezpečí. Další záběry zachycují rodiny spěchající k věznici, aby zjistily, zda mezi osvobozenými jsou jejich blízcí.

Sednaja se během občanské války stala symbolem represí a zvěrstev Assadova režimu. Podle zprávy Amnesty International z roku 2017 fungovala věznice jako „lidská jatka“, kde byly tisíce lidí popraveny nebo umučeny k smrti. Mezi lety 2011 a 2018 zde údajně zemřelo více než 30 000 vězňů. Přeživší, jako Omar al-Shogre, popisují nelidské podmínky, mučení a nátlak, aby se vězni navzájem mučili.