Výsledek voleb do EP pomůže zvrátit rovnováhu v boji mezi jednotou a nacionalismem v Evropě

Stovky milionů voličů na území Evropské unie od čtvrtka do neděle zamíří k volebním urnám, aby si vybrali složení Evropského parlamentu pro léta 2024 až 2029. „Výsledek pomůže zvrátit rovnováhu v boji mezi jednotou a nacionalismem na kontinentu,“ píše prestižní americký list New York Times.

NY Times připomíná, že Evropský parlament je nejméně mocnou institucí celé unie. „Často se mu posmívají jako žvanírně,“ podotýká. „Evropská unie však od svého vzniku jako hospodářské aliance před téměř sedmi desetiletími nikdy nebyla tak důležitá, pokud jde o poskytování hmatatelných výhod svým občanům nebo pokud jde o to, že je pro svět silou stability a prosperity.“

Parlament zvolený v těchto volbách tak bude sloužit jako brzda nebo urychlovač zásadních politik. „Během pěti let od posledních voleb blok společně nakoupil vakcíny Covid-19 a zahájil masivní program ekonomických stimulů, aby se zotavil z pandemie. Uvalil sankce na Rusko a zaplatil vyzbrojení a rekonstrukci Ukrajiny. Zbavil se dovozu ruských energetických surovin a vyjednal nové zdroje zemního plynu. Přepracovala svůj migrační systém. Přijala ambiciózní politiku v oblasti klimatu,“ shrnuje list NY Times činnost Evropského parlamentu za poslední volební období 2019 až 2024.

Za uvedené období ale Evropská unie nedokázala uspět úplně ve všem. „Evropská unie je také kritizována za to, že nedbá požadavků na větší odpovědnost a transparentnost a že prosazuje politiky, které upřednostňují městské elity před zemědělci a venkovskými voliči. Ztráta suverenity ve prospěch nepřehledného centra moci v Bruselu, které je obsazeno technokraty, se také nelíbí mnoha Evropanům,“ pokračuje americký list.

Evropská unie i přes dílčí neúspěchy a kritiku roste právě díky krizím, hodnotí NY Times. „Jádrem tohoto jedinečného experimentu s nadnárodní správou je myšlenka, že evropské země mohou společně dosáhnout více než každá sama,“ líčí. „Přesto způsob, jakým blok funguje, spočívá na přirozeném napětí mezi společnými institucemi EU, které většinou sídlí v Bruselu, především její výkonnou složkou, Evropskou komisí, a národními vládami v každém z 27 členských států.“