Znepokojivý přístup Evropy: Ví, že Rusko je problém a nic s tím nedokáže udělat

Lídři se nedokázali domluvit pouze na tom, kdo by měl řídit evropské vojenské posilování, ale také na tom, jak financovat další ukrajinský odpor proti ruské agresi a jak postupovat ohledně členství Kyjeva v EU. Diskutovalo se o opakovaném narušování evropského vzdušného prostoru drony a ruskými stíhačkami, ale shoda na adekvátní reakci chyběla. Nevyjasněné zůstalo, zda je lepší letouny sestřelit, doprovodit je pryč, nebo jen zachovat klid.

Další horká témata zahrnovala využití zmrazených ruských aktiv pro velkou půjčku Ukrajině, agresivnější kroky k omezení exportu ruské ropy a plynu a dodávky raket dlouhého doletu Kyjevu, aby mohl udeřit hlouběji na ruské území. V Kodani ale nepanoval konsenzus, ačkoliv je potřeba se brzy rozhodnout. Ruský prezident Vladimir Putin se zřejmě musí smát zmatku v dánském hlavním městě.

Tato rozdělenost a nejednotnost může vést k tomu, že Putin usoudí, že je Evropa slabá, což by bylo nebezpečné pro všechny strany. Lídři největších členských zemí využili neformální schůzku k tomu, aby odmítli návrh předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové na vybudování protidronové zdi na východní hranici Unie. Tato iniciativa přišla jako reakce na narušování vzdušného prostoru a incidenty s ruskými tankery, které porušují sankce.

Ursula von der Leyenová navrhla čtyři stěžejní evropské obranné projekty: protidronovou zeď, monitorovací síť pro východní křídlo, protiletadlový štít a obranný vesmírný štít. Francouzský prezident Emmanuel Macron návrh na protidronovou zeď kritizoval, protože dle jeho slov by bylo potřeba něco sofistikovanějšího a komplexnějšího. Německý kancléř Friedrich Merz se údajně za zavřenými dveřmi ostře vymezil proti přebujelé regulaci z Bruselu a zkritizoval plán na obranu proti dronům. Italská premiérka Giorgia Meloniová si stěžovala, že se Brusel soustředí výhradně na východní země a ignoruje jižní křídlo. Naznačila také, že obrana by měla být spíše úkolem NATO než EU.

Skutečným jádrem sporu nebyly drony, ale mocenské přetahování. Národní lídři viděli za obrannými iniciativami Komise snahu o uchopení moci a chtěli von der Leyenovou omezit. Je sice v pořádku, že Brusel nabízí členským státům půjčky ve výši 150 miliard eur na společné obranné projekty a uvolňuje pravidla pro schodkové výdaje na obranu. Většina velkých vlád EU si však přeje ponechat kontrolu ve svých rukou.

Tyto spory o kompetence existují od chvíle, kdy se EU začala zabývat obranou. Vyhrotily se proto, že obrana představuje novou hranici evropské integrace. Brusel má pravdu, když nabádá členské státy, aby své rostoucí rozpočty na obranu utrácely efektivněji a společně, namísto duplikování kapacit a neschopnosti vybudovat silnou evropskou obrannou technologickou základnu. K tomu je nezbytná harmonizace vojenských požadavků a menší závislost na nákupech z USA.

Politické vedení však zřejmě zůstane v rukou hlavních evropských vojenských mocností. Důvodem jsou i neutrální státy EU (Rakousko, Irsko, Kypr a Malta) a země, které jsou nakloněné Rusku (Maďarsko, Slovensko a možná brzy i Česko). Navíc Spojené království zůstává nepostradatelným hráčem. "Koalice ochotných" pod francouzsko-britským vedením, která poskytuje bezpečnostní záruky Ukrajině, by mohla sloužit jako základ pro evropské přezbrojení. Avšak i mezi jejími členy existují průmyslové neshody, které ohrožují společné obranné úsilí.

Příkladem je roztržka mezi Francií a Německem ohledně projektu Future Combat Air System (FCAS), do kterého se zapojilo i Španělsko. Měl to být evropský protiklad závislosti na americkém stíhači F-35. Neshody mezi hlavními dodavateli, společnostmi Dassault Aviation a Airbus, ohledně vedení a rozdělení práce, dovedly projekt na pokraj kolapsu. Mezitím se posouvá kupředu konkurenční Global Combat Air Programme (GCAP), který řídí Velká Británie, Itálie a Japonsko.

Základem všech těchto sporů je nedostatek vzájemné důvěry mezi Evropany, který je navíc umocněn nejistotou ohledně závazku USA k evropské bezpečnosti v případě, že se k moci dostane Trumpova administrativa. Když si státy navzájem nedůvěřují, instinktivně se vrací ke svým národním zbrojovkám a armádám. To Evropu oslabuje v době, kdy musí vůči Rusku projevovat sílu a rozhodnost. Evropští lídři by měli okamžitě přestat obviňovat Komisi a urgentně se semknout, jako by byla Evropa pod útokem, protože ve skutečnosti je.