ANALÝZA | Skrytá tvář izraelsko-amerických úderů: Íránský jaderný program bude fungovat ve větším utajení a bez dozoru MAAE

Navzdory intenzivním vojenským úderům během ozbrojeného konfliktu mezi Izraelem a Íránem se nenaplnil jeho zásadní cíl: úplné zničení íránského jaderného programu. Naopak, stávající indicie a technická data nasvědčují tomu, že Teherán ve vývoji jaderné zbraně pokračuje – a možná je blíž cíli než kdy dřív.

Tato skutečnost je o to více alarmující, že technické údaje z kontrol Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) dlouhodobě vykazují úroveň obohacování uranu, která dalece přesahuje civilní potřeby. Ty obvykle vyžadují obohacení do maximálně 20 %, Írán ale obohacuje až na 60 %, v některých případech podle zpráv agentury dokonce přes 80 %.

„Specifická zařízení potřebující vyšší obohacení Irán s největší pravděpodobností realizovat neplánuje. Je tak naopak vysoce pravděpodobné, že obohacování přes 20 % až na 60 % a dokonce až přes 80 % je cílené na získání jaderné zbraně,“ upozornil pro EuroZprávy.cz jaderný fyzik Vladimír Wagner z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR.

Jediným konkrétním taktickým úspěchem spojenců se zřejmě stal útok na podzemní komplex Fordow. Podle generálního ředitele MAAE Rafaela Grossiho byl zásah natolik silný, že došlo k destrukci kritických zařízení. „Vzhledem k síle těchto bomb a technickým vlastnostem odstředivek víme, že již nejsou funkční, a to jednoduše kvůli vibracím, které způsobily značné a závažné fyzické škody,“ vysvětlil podle americké stanice CNN.

Navzdory tomuto úderu je další vývoj mezinárodního dozoru vážně ohrožen. Íránský parlament totiž jednomyslně – bez jediného hlasu proti – schválil pozastavení spolupráce s MAAE. Tím nejen znemožnil přístup inspektorům, ale také zásadně zkomplikoval nezávislé posouzení rozsahu škod. Podle informací britského Guardianu tím Teherán fakticky ukončil jakýkoliv efektivní mezinárodní dohled nad svým jaderným programem.

Z íránské strany zaznělo pouze stručné přiznání, že některé části infrastruktury byly vážně poškozeny. „Závažné poškození nespecifikovaných částí jaderných zařízení“ potvrdil mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmail Baghaei. Avšak podle interní analýzy americké vlády byl jaderný program zpožděn nanejvýš o několik měsíců. Přesto prezident Donald Trump veřejně tvrdí: „byl zničen“ – jeho výrok je ale v ostrém rozporu s odbornými hodnoceními.

Práce MAAE je navíc paralyzována i institucionálně. Vstup inspektorů do zařízení bude možný až poté, co íránská agentura pro atomovou energii provede vlastní vyhodnocení stavu objektů. Klíčové však je, že o tom rozhodne politická reprezentace, nikoli odborné posouzení. „Íránský civilní program bude pokračovat rychlým tempem,“ prohlásil předseda parlamentu Mohammad Bagher Ghalibaf. Tím jednoznačně deklaroval, že se Teherán rozhodl postupovat jednostranně.

Napětí se navíc dále vyostřuje. Írán oznámil, že zvažuje právní kroky proti samotnému generálnímu řediteli MAAE. Důvodem má být údajné poskytování falešných informací a špehování ve prospěch izraelské zpravodajské služby Mosad. To by znamenalo další erozi důvěry v mezinárodní jaderné inspekce. „Mezinárodní společenství nemůže akceptovat ukončení spolupráce Íránu v oblasti jaderných zařízení. MAAE nemůže znát umístění íránských zásob vysoce obohaceného uranu,“ podotkl Grossi.

Současně se dramaticky zhoršily vyhlídky na obnovení diplomatických jednání mezi Íránem a Spojenými státy. Podle vysoce postavených představitelů íránského režimu se země nachází „v nové fázi“, kde není ochotna dále tolerovat mezinárodní tlak ani dohled. „Už nebudeme tolerovat vyjednávání o obohacování uranu na území naší země, protože jsme vstoupili do nové fáze a nepřítel si také uvědomil, že nestojí proti stejnému Íránu jako dříve,“ připomněl íránský viceprezident Mohammad Reza Aref.

Vojenská operace Spojených států a Izraele proti Íránu byla prezentována jako rychlá a chirurgicky přesná odpověď na pokročilý jaderný program Teheránu. Oficiální rétorika – především ze strany amerického prezidenta Trumpa – hovoří o „zničení“ jaderného programu. Jenže realita je podstatně složitější, a mnohé nasvědčuje tomu, že šlo spíše o strategické gesto než o faktickou eliminaci íránských schopností.

Přestože útok na zařízení Fordow měl nepochybně ničivý efekt na některé klíčové prvky infrastruktury – zejména odstředivky používané k obohacování uranu – zásadní otázkou zůstává, do jaké míry byl jaderný program jako celek skutečně narušen. Z interních informací americké administrativy vyplývá, že zpoždění vývoje činí nanejvýš několik měsíců. Nejedná se tedy o destrukci, ale o odklad. A vzhledem k pokročilosti íránských kapacit jde o odklad velmi krátkodobý.

Írán navíc disponuje paralelními kapacitami mimo Fordow – například v zařízeních Natanz a Isfahan – jejichž stav po náletech zůstává předmětem spekulací, neboť Teherán odmítá inspekce MAAE. Faktické zhodnocení škod je tedy nemožné, což vytváří paradoxní situaci. Veřejná rétorika hovoří o úspěchu, zatímco expertní komunita se musí spoléhat jen na satelitní snímky a přiznání, která jsou spíše diplomaticky než technicky motivovaná.

Dalším problémem celé operace je rozpor mezi taktickými cíli a strategickým výsledkem. Takticky byla mise částečně úspěšná – došlo ke zničení zařízení a narušení obohacovacího cyklu. Strategicky však útok selhal ve dvou klíčových rovinách, protože nezastavil íránský zbrojní vývoj a zásadně oslabil mezinárodní dohled.

Zvlášť závažné je rozhodnutí Íránu přerušit spolupráci s MAAE. Dlouhodobě tak vzniká situace, kdy nikdo nebude mít přístup k aktuálním datům o rozsahu obohacování uranu, množství zásob a přesném rozmístění zařízení. Výsledkem je paradox, kdy úder, který měl zajistit větší bezpečnost, ve skutečnosti snížil mezinárodní kontrolu a zvýšil riziko eskalace.

Nelze také opominout propagandistickou dimenzi celé akce. Pro USA i Izrael bylo klíčové vyslat signál vůči Teheránu, ale i vůči domácímu publiku. Pro Izrael má likvidace hrozby z Íránu silně existenční rozměr a politicky rezonuje. Pro Washington, a pro Trumpa především, zase šlo o potvrzení tvrdého postoje a akceschopnosti.

Otázkou však zůstává, zda taková akce skutečně posiluje odstrašení, nebo naopak motivuje Teherán k urychlenému vývoji jaderné zbraně jako garance přežití režimu, na což upozornil například server Insider. Historie ukazuje, že státy pod vnějším tlakem často vývoj zbraní hromadného ničení neukončují, ale zintenzivňují – viz Severní Korea či dříve Pákistán.

Nejzávažnější aspekt celé situace je ale absence jakéhokoliv věrohodného politického rámce. Po útocích se diplomatický prostor zcela zhroutil. Teherán odmítá vyjednávání, Washington i Tel Aviv zůstávají v konfrontačním režimu a MAAE byla efektivně odříznuta od jakéhokoliv dozoru.

Zůstává tak jen síla – a ta se ukazuje jako omezený nástroj. I přes špičkové technologie, precizní munici a satelitní zpravodajství zůstává realitou, že jaderný program Íránu žije dál, jak upozornil americký list Wall Street Journal. Možná pomaleji, ale s vyšší mírou utajení, menší ochotou spolupracovat a větším politickým odhodláním.