ANALÝZA | Rusko není připravené na útok na NATO. Moskva ale má taktiku na další roky

V prosinci loňského roku generální tajemník NATO Jens Stoltenberg otevřeně varoval, že Rusko se připravuje na dlouhodobou konfrontaci „s Ukrajinou i s námi“. Nešlo o náhodnou poznámku ani diplomatický šum, ale o jasné a oficiální vymezení strategického rámce Aliance. Stoltenbergova slova tak potvrdila, že NATO vnímá současnou ruskou politiku nikoli jako izolovanou reakci na konflikt na Ukrajině, ale jako součást širší a dlouhodobé konfrontační linie vůči celému Západu.

Už o měsíc dříve, loni v listopadu, Moskva revidovala svou jadernou doktrínu. Formálně snížila práh pro použití jaderných zbraní, nově i v případě některých konvenčních útoků na území Ruska či Běloruska. Ačkoli se jednotlivé interpretace tohoto kroku liší, směr je zřejmý. Kreml posouvá svou „odstrašující“ rétoriku do agresivnější a méně předvídatelné roviny. Vyplývá to z informací think tanku Chatham House.

Tento posun je o to znepokojivější, že v létě letošního roku, konkrétně mezi červnem a srpnem, Moskva opět zvýšila intenzitu jaderného nátlaku. Zrušení moratoria na střely středního doletu navíc zapadá do strategie tlaku na politická a bezpečnostní rozhodnutí evropských vlád. Upozornil na to server Newsweek.

Varovné signály nepřicházejí jen z Bruselu či Washingtonu. Německý ministr obrany Boris Pistorius i další vysocí evropští představitelé od loňského roku opakovaně upozorňují, že časové okno, v němž se Rusko může připravit na konfrontaci s NATO, se pohybuje mezi třemi a osmi lety. Pokud tato prognóza odpovídá realitě, znamená to, že Evropa má jen omezený čas na posílení své obrany, doplnění zásob a sjednocení politické vůle. A právě to, zda tento čas dokáže využít, může rozhodnout o tom, zda se ruské plány zastaví na hranicích Ukrajiny, nebo budou pokračovat dál.

Je Moskva schopná útoku?

Podle oficiálních dat a uniklých informací z ruského rozpočtu tvoří obranné výdaje pro rok 2025 přibližně 6,3 % HDP, což odpovídá zhruba třetině všech federálních výdajů. Kreml zároveň masivně investuje do výroby výbušnin a munice, příkladem je nový závod v Biysku zaměřený na produkci vysoce účinných trhavin RDX a HMX, o němž informoval server Moscow Times. Tyto kroky jasně potvrzují trend dlouhodobé militarizace ruské ekonomiky i společnosti.

Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě, americký generál Christopher Cavoli, letos při vystoupení před americkým Senátem podle serveru Politico varoval, že ruská produkce dělostřelecké munice míří k objemům, které by mohly dosáhnout až trojnásobku kombinovaných zásob USA a EU. Například server Bussines Insider hovoří o přibližně 250 tisících granátech měsíčně a výrobě zhruba 1500 tanků ročně – část z nich pochází z repasovaných strojů. Tyto údaje představují tvrdý indikátor schopnosti Ruska vést průmyslovou opotřebovací válku po dlouhou dobu.

Ekonomické dopady protiruských sankcí jsou sice patrné, jak informovala agentura Reuters, patří zde zpomalení ekonomického růstu, zvýšená inflace či rostoucí rozpočtové napětí kvůli klesajícím příjmům z ropy, avšak zatím ne natolik, aby reálně zastavily proces přezbrojování. Rusko tak pokračuje v obnově a rozšiřování svých kapacit, přičemž v horizontu několika let může dosáhnout úrovně, kdy bude schopno vyvíjet vojenský tlak i mimo ukrajinské bojiště.

Přímý střet s NATO by pro Moskvu nadále představoval vysoké riziko, nicméně schopnosti pro provokace, vojenské incidenty a strategický nátlak v evropském prostoru viditelně rostou. Evropě tak běží čas k posílení obrany, zatímco Rusko systematicky zvyšuje svou kapacitu vést válku nejen na Ukrajině, ale potenciálně i jinde.

Rusko v Evropě otevřeně hrozí

Série žhářských útoků, využívání najatých „outsourcovaných“ pachatelů z řad migrantů či sociálně zranitelných osob, sofistikovaný arzenál kybernetických, dezinformačních a sabotážních operací – přesně tak vypadá dnešní modus operandi Moskvy v Evropě. Vyšetřování v Polsku vedlo k desítkám obvinění, v Estonsku už padly pravomocné rozsudky a podobné případy přibývají napříč evropskými státy. Největší hrozbou nejsou jednotlivé incidenty, ale jejich konzistentní vzorec, tedy opakování, rozšiřování a propojování taktických metod v rámci širší strategie.

Zpráva české Bezpečnostní informační služby za rok 2024, zveřejněná letos, potvrzuje nábor vykonavatelů přes platformy typu Telegram a platby za menší sabotáže v rámci celé EU. U nás zatím podle kontrarozvědky došlo spíše k „méně závažným incidentům“, což ale neznamená, že hrozba je menší – spíš jde o to, že škála záměrů je široká, ale účinnost se liší podle schopnosti místních orgánů včas zasáhnout. Moskva přitom pracuje dlouhodobě a má trpělivost; méně úspěšné operace slouží jako testování terénu, úspěšné jako model pro replikaci jinde.

Rozbití sítě Voice of Europe, napojené na Viktora Medvedčuka, podle francouzského serveru Le Monde ukázalo, jak Kreml kombinuje finanční toky, mediální platformy a politické proxy sítě k ovlivnění veřejného prostoru. Financování vybraných politiků a koordinovaná proruská agitace před volbami do Evropského parlamentu 2024 jsou součástí systematického pokusu narušit jednotu EU zevnitř. Peníze a propaganda tvoří synergii – jedna vytváří infrastrukturu, druhá zajišťuje obsah a legitimizaci.

Současně Kreml stupňuje tlak i v jiných oblastech. Západní zpravodajské služby hovoří o masivních pokusech o zásahy do voleb v různých státech, o financování proruských aktérů na národní úrovni a o rostoucím vlivu ruských „nevládních“ struktur v postsovětských regionech. Moldavsko opakovaně varuje před snahami Moskvy rozšířit vojenskou přítomnost v Podněstří, což by v praxi znamenalo přímé ohrožení jižního křídla NATO v Rumunsku a svírání Ukrajiny z dalšího směru.

Je prakticky jisté, že Rusko bude v agresivní hybridní válce proti evropským státům pokračovat, a to bez ohledu na vývoj situace na Ukrajině. Žhářství, špionáž, kybernetické útoky, vlivové operace a systematická infiltrace veřejného prostoru se staly běžným arzenálem, na který už existují přímé, soudně potvrzené důkazy. Tanky možná zůstávají za hranicemi, ale válka v Evropě probíhá jinými prostředky.

Kdy Rusko zaútočí?

Estonská zpravodajská služba EFIS i německé bezpečnostní složky už v roce 2024 opakovaně varovaly, že Rusko bude schopno znovu vést velkou konvenční operaci proti NATO v časovém horizontu tří až osmi let. Tyto odhady, potvrzené jak ministry obrany, tak náčelníky generálních štábů, se v letošním roce promítly i do souhrnných zpráv předních think-tanků, které hovoří o období 2028-2033.

NATO mezitím posiluje odstrašovací kapacity a zdůrazňuje čistě obranný charakter svých opatření. To sice momentálně snižuje motivaci Moskvy riskovat přímý střet, protože odvetný úder by byl pro Kreml politicky i vojensky likvidační, ale dlouhodobě jde jen o jeden z faktorů. Pokud by se naplnil některý z krizových scénářů, jako je vyčerpání ukrajinské obrany, vnitropolitický rozklad podpory pro Kyjev na Západě, zpoždění evropského přezbrojení nebo paralelní krize v USA nebo NATO, otevřel by se prostor pro ruské testování hranic alianční solidarity.

Takové „testy“ by pravděpodobně měly podobu vojenských incidentů navržených tak, aby se pohybovaly pod prahem vyvolání článku 5. Mohlo by jít o cílené narušení vzdušného a námořního prostoru, demonstrativní přesuny jednotek k Suwałskému koridoru, nebo provokace v Baltském a Černém moři. Tyto kroky dokonale zapadají do osvědčené ruské taktiky „salámování“ neboli postupného posouvání hranic, maskovaného pod rouškou příhodné popiratelnosti.

Téměř jisté je, že Moskva v příštích letech zesílí hybridní nátlak, jako například sabotáže malého rozsahu, žhářské útoky, nábor námezdních pachatelů, systematické dezinformační kampaně a kybernetické operace. Tyto prostředky jsou levné, obtížně čitelné a – co je nejdůležitější – už nyní běží napříč Evropou.

Vysoce pravděpodobné je také to, že poroste frekvence vojensko-politických tlaků na hraně mezinárodního práva. Může jít o častější vzdušné a námořní incidenty, „signálové“ přesuny těžkých zbraní k citlivým oblastem nebo zvýšenou aktivitu ruského letectva v blízkosti aliančních hranic.

Naopak v krátkodobém horizontu je silně nepravděpodobný scénář, kdy Rusko přímo zaútočí na členský stát NATO v klasickém pojetí – tedy typem operace „kolony přes hranici“, jako to učinilo na Ukrajině v roce 2022. Současné odhady spojeneckých zpravodajských služeb se shodují, že taková připravenost může nastat až ke konci této dekády, a i tehdy bude rozhodnutí záviset na kalkulaci odstrašení a na vlastních nákladech Moskvy.