Profil editora

Související články:

RECENZE: Lhář. Nová inscenace v Národním divadle v Brně odhaluje naši nepoučitelnost

Lhář je adaptací starého španělského námětu, který se dočkal mnoha slavných dramatizací (od Molièrova Dona Juana přes Goldoniho Lháře až po Čapkova Loupežníka). Je popsán v mnoha dalších literárních dílech a má také více filmových podob. Ale pravděpodobně nejslavnější je dílo z období francouzského klasicizmu, právě Corneillův Lhář.

RECENZE: Salome je bezchybně realizovaná opera Národního divadla v Brně

Triptych „ Tři povídky“ (Trois Contes) od Gustava Flauberta, poprvé vydané v roce 1877, je asi první moderní zpracování dávnověkého biblického příběhu, o Salome. Oscar Wilde pro napsání divadelní hry (1891) použil právě tento, dá se říct krvelačný biblický příběh o Salome, Herodiadě a stětí Jana Křtitele. Do Judeje přijíždí římský správce Sýrie a probíhá bohatě popisovaná opulentní hostina. Herodiada pomocí intriky přiměje svého manžela Heroda, aby se zamiloval do její dcery Salome. Jejím prostřednictvím pak dosáhne popravy proroka Joachanana, hlásajícího příchod Mesiáše.

RECENZE: Hodinový hoteliér. Nový titul v brněnském divadle Reduta

9. června se v oblíbeném malém divadle, které je jednou za scén Národního divadla Brno objevila v premiéře hra Pavla Landovského. Stejně jako autor, i hra měla svou dobrodružnou historii. Pavel Landovský (1936-2014) herec a dramatik, disident, emigrant a navrátilec, signatář Charty 77, se nějak nikdy nevešel do našich společenských škatulek. Často vyvedl něco nečekaného, co zase vyvedlo z klidu soudruhy, kteří řídili kulturu.  Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán StB a v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska (1978). Zde se naučil bez předchozích zkušeností německy, stal hercem prestižního vídeňského Burgtheatru.  Od roku 1989 hrál opět doma. 

Dada Revue v brněnském divadle Bolky Polívky je bláznivou komediální Pala Seriše

V brněnském divadle Bolky Polívky se na programu 21. ledna objevil titul, který je zde uveden v názvu. Dada revue? Co to je? Kdo to je? Bude asi dobré vše ve zkratce vysvětlit.

RECENZE: Poslední inscenace letošní sezóny Ti druzí je povedenou duchařskou komedií

Poslední inscenace sedmdesáté osmé sezóny Městského divadla v Brně je jenom třetí v této divadelní sezóně, protože jako všude jinde, i zde zasáhla pandemie, která omezila divadelní premiéry. O to větší svátek máme, když se objeví nová inscenace. Inu, čeho je méně, toho si více vážíme. Nejnovější premiéra inscenace Ti druzí, kterou v roce 2022 napsala již v té době známá britská autorka Pam Valentine, je duchařskou komedií, ovšem není to jenom zábava ke zasmání.

RECENZE: Zlatý drak přináší do Mahenova divadla v Brně divoké historky z asijského bistra

Snad každý z nás už jednou konzumoval jídlo v prostorách rychlého občerstvení, které provozují všude v Evropě, tedy také i u nás, původní obyvatelé Asie. Přiznávám, že dokonce takovou stravu mám docela rád. Jde o restaurace, kde je jídlo připravováno čerstvé, před mými zraky. Vidím za pult, kde si pomáhají (nebo si překáží) malí čilí človíčkové, dodržujíce veškeré hygienické předpisy. (Tedy alespoň pokud to vidím) A mně „Asie“ opravdu chutná.

RECENZE: Inscenace Devět křížů je muzikál, jakých u nás nevzniká mnoho

Nová inscenace, hudební drama Devět křížů, byla před pár dny uvedena ve světové premiéře na Hudební scéně Městského divadla v Brně. Je to příběh, který lze bezesporu označit za hororový, premiéra ale napověděla, že se po covidové pauze v Brně zrodilo opět cosi velkého, co stojí za to vidět.

RECENZE: Mary Page Marlowová. Magické drama v Městském divadle v Brně

Je to pro mne opravdu zvláštní. Neznat předního amerického dramatika? Také to se mi může stát? Stalo se. Jako dramatik je Tracy Letts prý známý tím, že psal pro divadla Steppenwolf Theater , Off-Broadway a Broadway. V Evropě se proslavil hrou ZABIJÁK JOE (českou premiéru měla v Činoherním klubu v roce 1996). Za drama SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ získal Pulitzerovu cenu a cenu Tony za nejlepší hru. Kromě psaní textů pro divadlo je v Americe znám také jako výborný herec, propagátor divadelnelních zážitků. Je pokračovatelem dramatiků Eugena O’Neilla, Tennessee Williamse či Edwarda Albeeho. Měl by tedy být u u nás známy. Možná že je a ja se se smutkem přiznávám ke své mezeře ve vzdělání.

RECENZE: Smutek sluší Elektře. Premiéra v Mahenově divadle v Brně budí obdiv a evokuje k zamyšlení

Díla amerického dramatika dvacátého století, Eugena O´ Neilla vzbuzovala vždy diskuse o tom, do jaké míry je jeho vidění (nejenom americké) společnosti pravdivé. Jednou se mu vyčítal přílišný skepticismus, jindy uměle vytvořené konflikty, daleké od reality a naopak, zbytečné vyostřování jevů v rodině, ve společnosti, které se přece dali řešit rozumněji a méně dramatickou cestou. Co autorovi však nemohlo být vyčítáno, to je hluboká znalost divadelního dramatu, nosnost postav vytvářet konfliktní situace, ze kterých nelze uniknout bez krize. Ve všech jeho dílech je cítit obdiv k antickému dramatu, které mu bylo vždy inspirací.

RECENZE: Kavkazský křídový kruh. Není jednoduché hrát Brechta, v Brně se to ale povedlo

Brechtovy inscenace pro mne byly vždy nějakým způsobem vzrušující. Od jejich odmítání až po údiv, co to se mnou udělalo. Upřednostňování politiky v umění, až na výjimky, je mi proti srsti. A dílo Bertolda Brechta, to je proklamační politika pořád a stále v popředí. Mistrovsky vystavěná dramatická díla a zároveň to nepříjemné deklamování politických názorů, které jsou plné nejenom sociálních, ale také socialistických postulátů. Brrr.

RECENZE: Sněhurka a já je pohádkový muzikál Městského divadla v Brně pro celou rodinu

Herec, absolvent DiFa Jamu, režisér, taky absolvent DiFa JAMU a v neposlední řadě pedagog téže školy Stanislav Slovák má v divadle bohaté zkušenosti herecké i režijní. Není proto divu, že si se široce rozehranou pohádkou (určenou nejenom dětem) pohrál až s bujarou radostí. Popravdě, blýskalo se tam a hřmělo tak intenzivně, že být dítětem tak se… Ale dnešní děti jsou odolné. Snesou v počítačových hrách i řezání hlav motorovou pilou, takže nějaká ta scénická kouzla je nevylekají. V hledišti sedělo různorodé publikum. Od dvouletých dětí po důchodce. Ti se asi lekali navíc. Když hledištěm svištěly hromy, blesky, nebylo mi všechno jedno... Hold, věk se zapřít nedá.

RECENZE: Večer tříkrálový je v podání NdB vtipně a moderně realizovaný Shakespeare

Alžbětinský autor je pravděpodobně nejhranější dramatik světového divadla a bylo by nošením sov do Athén zde popisovat, co, kdy, kde se z jeho geniálního díla hrálo. Snad jenom krátké připomenutí: poprvé se asi komedie Večer tříkrálový hrála roce 1618, ale bez velké divácké odezvy a do divadelního děni se naplno zařadila až v roce 1623 za krále Jakuba I. Ovšem do stálého repertoáru divadel se tato komedie dostala až v 18. století.

RECENZE: Světáci nejsou jen filmová komedie. V Brně adaptaci pro divadlo zvládli

Známý film Vratislava Blažka z roku 1966, v režii Zdeňka Podskalského, je dnes už ikonickým dílem české komediografe. Proto lze považovat uvedení na jeviště Městského divadla v Brně za docela odvážný krok. Diváci budou porovnávat.

RECENZE: Opera Peter Grimes v Národním divadle v Brně je hravá i dramatická

Opera britského hudebního velikána přichází na brněnskou hudební scénu. Benjamin Britten připomíná svou kompoziční tvorbou Mozartovu nebo snad také Schubertovu lehkost a hravost. Cítím v ní vždy neoklasicizmus spíše, než třeba dodekafonii jeho současníků. Je bližší k Stravinskému, než k Orffovi nebo Schönbergovi. A je hravý... bože jak je hravý i v těch nejdramatičtějších pasážích.

RECENZE: Beethoven v Národním divadle v Brně je kvalitní a nevšední představení

Před rokem jsme mohli oslavovat 250. výročí narození jednoho z hudebních géniů minulosti, Ludwiga van Beethovena. Oslava se však nekonala. Svět zasáhla pandemie koronaviru, jakou naše civilizace ještě nezažila. A tak čerstvě nastudovaný balet se před diváky nekonal. Až teď, měsíc před koncem roku mohli poprvé diváci vidět nevšední premiéru baletu, v budově Janáčovy opery v Brně.

RECENZE: Řecké pašije v Janáčkově divadle jsou díky migraci a hladomoru aktuálnější, než by autor tušil

Janáčkovo divadlo, scéna opery a baletu Národního divadla v Brně uvedlo premiéru díla Bohuslava Martinů Řecké pašije, které bylo inspirováno románem Nikose Kazanzaklise. Autor byl řecký spisovatel, básník, dramatik a překladatel (1883 – 1957) byl jedním z nejznámějších představitelů novořecké literatury, proslulý především svými romány Řek Zorba, Poslední pokušení a Kristus znovu ukřižovaný.

RECENZE: Čechovův Racek v Národním divadle v Brně patří k těm nejlepším hrám

Divadelní hra, v níž Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) zobrazil milostné a rodinné vztahy, je obrazem utrpení ruské venkovské společnosti, rádoby vzdělané, intelektuální, na prahu dvacátého století. Místo romantických hrdinů, na jaké byl divák zvyklý, je tu najednou bezradnost a bolesti člověka na. Hrdinové svádí souboj se všedností, touží osvobodit se z běžného banálního života a žít lepší, krásnější život.

Divadlo v Brně žije. NdB chystá na letošní sezonu naditý repertoár

Snad už zažíváme začátek konce koronaviru v ČR. To by byla dobrá zpráva i pro divadla, která se otevírají do nové sezony. Pravda, vpustí do jeviště jenom ty, kteří se prokáží prodělanou nemocí, nebo mají potvrzení o očkování a, bohužel, stále musíme sledovat divadlo s rouškami na tvářích. Ale hlavní je, že DIVADLO ŽIJE!

RECENZE: Liliom. Hra Ference Molnára, která v divákovi zanechá hlubokou stopu

Maďarský spisovatel a dramatik Ferenc Molnár (1878 – 1952) byl autorem knížky Kluci z Pavelské ulice (maďarsky A Pál utcai fiúk) napsané v roce 1907, kde parta kluků, kteří bojují o opuštěný pozemek uprostřed Budapešti, prožívá svá dobrodružství, aby nakonec nejmladší hrdina umřel na hloupé nachlazení. Kniha se postupně stala oblíbenou četbou starších dětí v celé Evropě (a najdou se obhájci tvrzení, že byla inspirací i pro stěžejní dílo Jaroslava Foglara). Ovšem Molnár prožil největší slávu jako dramatik a stal se celosvětové uznávaným svou divadelní hrou LILIOM. (1909).

RECENZE: Velmi, velmi, velmi temný příběh. Divoká inscenace irského dramatika Martina McDonagha

První premiérou po uzavření divadel vinou Covidu byla v Redutě, scéně Národního divadla v Brně, docela zvláštní inscenace. Dnes již slavný, byť jenom padesátiletý dramatik nepíše běžné, jednoduché příběhy. Jeho inscenace se hrají v celém civilizovaném světě. Poslední hra, jmenována zde v názvu, měla českou premiéru v 11. září 2020 v Brně.