RECENZE: Večer tříkrálový je v podání NdB vtipně a moderně realizovaný Shakespeare

Brněnské Národní divadlo je samozřejmě také součástí té repertoárové smrště, ve které nechybí ani jedno ze stěžejních Shakespearových. Má však přece jenom jedno zajímavé prvenství a tím jsou překlady Shakespeara. Brněnský rodák, Jiří Josek (1950 – 2018) má totiž na svém kontě většinu překladů a přebásnění, které vytvořil pro Národní divadlo Brna. A tyto překlady (až na několik výjimek) se hrají ve všech českých divadlech.  V Brně je Večer tříkrálový již jedenáctou hrou, na které se podílel.  Jak důležitou roli u nás Josek  zastával, stačí doložit jeho tvorbou: přeložil celkem 35 dramat Williama  Shakespeara, která se v našich divadlech hrají. Lepší překladatel u nás prostě není….

Další důležitou osobností spojenou s alžbětinským dramatikem je režisér představení Štěpán Pácl (nar. 1982). Už v divadle DISK v Praze se setkal se Shakespearem (Jak se vám líbí aneb Večer tříkrálový) a tutéž inscenaci teď uvedl na brněnské scéně Mahenova divadla. Na otázku, co objevil tak silného, že se rozhodl hru inscenovat, v tištěném programu odpovídá:  Odvahu a lásku. Fascinuje mne příběh Violy, která přijde na začátku o všechno krom svého života a rozhodne se uvěřit síle lásky. V přestrojení za muže prověřuje sama sebe, svou lásku i lásku ostatních, aby nakonec zjistila, kým vlastně je a jak moc miluje. Ve hře se vlastně každá postava ptá, kým je a koho miluje.  Někteří si myslí, že to ví, a mýlí se, jiní bolestně hledají, kdo jsou a koho milují, jiní milují jenom sami sebe.  A navíc jsou všechny postav v jádru komické.  

Shakespeare byl autorem slavných tragédií, ovšem i v oblasti komedie dokázal využít všech prvků, omylů, záměn postav, nedorozumění, podvodů i nečekaných setkání, které vyúsťují do komiky.  Určitě mu byla blízká komedie Dell’Arte, kterou kdysi představovali potulní mimové už v průběhu středověku. Patřila do zlatých časů italské renesance, ovšem byla rozšířena v celé Evropě i za kanálem“. V ní dvě základní charakteristiky jsou improvizace a pevné typy. Herci pracují se zápletkou, na jejímž základě improvizovali dialog i jednání. Shakespeare umně zakomponoval takové typy do svého díla.  A veleúspěšně. Režisér představení Štěpán Pácl se pak inspiroval tímto typem komedie a neváhal vložit do inscenace nové, v renesanci nemyslitelné prvky, jako je hadice se stříkající vodou.  Tu už Chaplin ve svých groteskách úspěšně využil a Pácl kráčel v jeho stopách. Voda v jeho inscenaci je důležitým prvkem, zdrojem komična.  Ovšem nejzásadnější je práce s hercem a herecký projev protagonistů jako takový.

Velkou tíhu příběhu autor vložil do postavy Violy, která hraje křehkou a odvážnou ženu, také v roli svého domněle mrtvého bratra. Dá se říct, že doslova „nesleze ze scény“.  Herečka Hana Drozdová se s tou rolí popasovala opravdu úspěšně. Je to vlastně jediná dramatická role bez prvku komična, v jinak veselém až bláznivém příběhu proměn a záměn postav.  Nelze ve stručné recenzi jmenovat všechny role, ale jistě stojí za zmínku naopak komikou naplněná postava láskou roztouženého Malvolia hraná Tomášem Šulajem, nebo důstojně nedůstojný šašek August Martina Slámy, nebo krásně zamilovaný pan André Chabrus  Petra Bláhy. Už dost, stop! Všichni hráli své role výtečně a sám se zlobím, když čtu na webových stránkách neúměrně dlouhé texy.

Tak tedy už stručně: Večer tříkrálový, anebo Cokoli chcete je vtipně a moderně realizovaný Shakespeare. Ještě musím prozradit, že v úvodu představení vidíme dva protagonisty se samopaly. To jsem si řekl: Ajéje. Zase někdo modernizuje Shakespeara. Jsem na to alergický. Samopal s Alžbětinci? To je teda hloupost...  Ale když se rozběhl příběh a uviděl jsem ty vtipné režijní špílce, řekl jsem si, že je to v pořádku. Komedie omluví ledacos. A stříkající voda z hadice, smáčení protagonisté, skluzavka po které herci přicházejí a pak namáhavě lezou nahoru, aby „důstojně“ odešli, to vše do dobré komedie patří. Ještě musím připomenout, že nápaditou a nevšední scénu navrhl Jugoslávac Dragan Stojčevski, absolvent DAMU a kostýmy navrhla Linda Boráros – absolventka scénografie DAMU v roce 2006 a  absolvovala pak stáž na St. Martins College of Design and Fine Arts v Londýně. Teď se podílí na mnoha inscenacích v českých divadlech.

Commedia è finita.  Víc už není třeba k inscenaci dodat. Snad jenom krátký dovětek: přes roušku na ústech se dost špatně směje. Ale jde to. A smích je lék i na covid.

Premiéra: 28. ledna 2022 v Mahenově divadle v Brně

Překlad: Jiří Josek.Dramaturgie: Jaroslav Jurečka.Scéna: Dragan Stojčevski.Kostýmy: Linda Boráros.Hudba: Jakub Kudláč.Režie: Štěpán Pácl.Hrají: Hana Drozdová, Tereza Richtrová, Jana Štvrtecká, Tomáš Šulaj, Martin Sláma, Petr Kubes, Vojtěch Blahuta, Bedřich Výtisk, Petr Bláha, Michal Bumbálek, Roman Nevěčný, Vladimír Krátký, David Kaloč, Jakub Julínek, Boris Ráboň