RECENZE: Smutek sluší Elektře. Premiéra v Mahenově divadle v Brně budí obdiv a evokuje k zamyšlení

Díla amerického dramatika dvacátého století, Eugena O´ Neilla vzbuzovala vždy diskuse o tom, do jaké míry je jeho vidění (nejenom americké) společnosti pravdivé. Jednou se mu vyčítal přílišný skepticismus, jindy uměle vytvořené konflikty, daleké od reality a naopak, zbytečné vyostřování jevů v rodině, ve společnosti, které se přece dali řešit rozumněji a méně dramatickou cestou. Co autorovi však nemohlo být vyčítáno, to je hluboká znalost divadelního dramatu, nosnost postav vytvářet konfliktní situace, ze kterých nelze uniknout bez krize. Ve všech jeho dílech je cítit obdiv k antickému dramatu, které mu bylo vždy inspirací.

Eugen O´Neill (1888 – 1953), americký dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu, se vymykal všem do té doby běžným hodnocením, jakých bylo na Broadway vždy hodně. Nikdy se netajil savým obdivem ke Strindbergovi, byl občas nazýván levičákem, pro kladné postoje k chudině a ke kritice marnivosti těch, kteří mají víc, než mohou užít. Jeho díla však nikdy nebyla politická. Jenom ty sondy do jednání postav pod tlakem naléhavé skutečnosti vždy rezonovaly v hodnocení sociální situace v americké společnosti. To byl také důvod, proč byl O´ Neill  inscenován v dobách socialismu u nás, víceméně jako politické divadlo, kritizující „tu zlou Ameriku.“

Mahenova činohra přistoupila samozřejmě k dílu úplně jinak. Hned na začátku představení vystoupilo rapperské duo P/\ST, se svým, ne vždy srozumitelným komentářem světa, ve kterém žijeme. Abych byl upřímný, byla to úplně jiná „opera“, která s budoucím představením, poctivě vykládajícím herecky i režijně Strindberga, neměla vůbec nic společného. Přežil jsem to a ale s velkými obavami, co bude následovat. Mám v sobě zakódovanou hloupou vlastnost – strach o inscenaci, když se na začátku vyvíjí úplně mimo očekávání. Naštěstí mne mohl ten strach hned po bláznivém rappu opustit. (Naléhavá otázka pro inscenátora: opravdu to muselo být? Nechcete se toho rappu vzdát?)

Dál už bylo představení důsledně divadelní, počínaje funkční scénou (Dragan Stojčevski) přes kostýmy (Eva Jiříkovská) až po nápaditou režii, plnou jevištních metafor (Michal Dočekal) a samozřejmě také díky úpravě a dramaturgii (Jana Slouková a Hana Hložková). Byl to prostě klasický Strindberg, ve kterém režisér kladl důraz na dialogy, které dominovaly v celé inscenaci. Strindbergovi prostě není třeba vkládat nějaké nápadité berličky. Jeho promyšlené jednání postav je samo o sobě příběhovým zážitkem. A herci si to náležitě užívali. Dávno se mi nestalo, že jsem seděl v první divácké řadě. Obecně to nemám rád. Ale tady, téměř na dotek s jevištěm, ve mne ten Strindberg vyvolal zvláštní pocit naléhavosti a pravdivosti. A nevím, který herecký výkon bych mněl jmenovat jako nejlepší. Kristina Hany Tomáš Břešťanské, nebo její manžel Erza Mannon v podání  Petra Kubese? Jejich dcera a syn, Petra Lorencová a Viktor Kuznik?  Byli to pravdivě zahrané postavy, bez patosu, postavy dnešního světa, ve kterém se mohl divák utvrdit v tom, že hra napsaná v roce 1931 stále a možná ještě naléhavěji k nám promlouvá, než v době svého vzniku. Klade otázky a hledá na ně odpovědi.

Antické drama se svou expozicí, kolizí, krizí a katastrofou už od pátého století před Kristam oslovuje diváky, nabízí  anagnorisis  - poznání naléhavosti konání pod tíhou událostí. Tento klasický pohled na jevištní skutečnost v inscenaci Smutek sluší Elektře byl přítomen. A byl také důkazem, že klasické drama, se všemi svými atributy, když je správně inscenované, výrazně komunikuje i s dnešními diváky.

Sídlo rodu Mannonů. Svět na konci války Severu proti Jihu. Dcera a matka netrpělivě a s napětím očekávají návrat otce a syna. V luxusním rodinném sídle doutnají utajované vášně a každá z postav chce konečně vzít osud do vlastních rukou, jde jen o to, kdo bude rychlejší a za jakou cenu se zmocní svých tužeb. Touha po lásce, která se snadno může změnit v nenávist a touhu po pomstě. To jsou klíčové atributy dramatu, které posouvají děj k nezadržitelné tragédii.

Mahenova činohra má tedy v repertoáru inscenaci, která je divácky atraktivní a zároveň nějak očistná. Vždyť to byl také záměr, kterému se věnoval ve svých dílech největší ze znalců dramatiky, Aristoteles. Antiko, buď pozdravena.

Hodnocení: 85 %

Související

Salome

RECENZE: Salome je bezchybně realizovaná opera Národního divadla v Brně

Triptych „ Tři povídky“ (Trois Contes) od Gustava Flauberta, poprvé vydané v roce 1877, je asi první moderní zpracování dávnověkého biblického příběhu, o Salome. Oscar Wilde pro napsání divadelní hry (1891) použil právě tento, dá se říct krvelačný biblický příběh o Salome, Herodiadě a stětí Jana Křtitele. Do Judeje přijíždí římský správce Sýrie a probíhá bohatě popisovaná opulentní hostina. Herodiada pomocí intriky přiměje svého manžela Heroda, aby se zamiloval do její dcery Salome. Jejím prostřednictvím pak dosáhne popravy proroka Joachanana, hlásajícího příchod Mesiáše.

Více souvisejících

Národní divadlo Brno recenze

Aktuálně se děje

před 8 minutami

před 26 minutami

před 58 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 3 hodinami

včera

Princezna Kate oznámila, že má rakovinu.

Princezna Kate řekla pravdu o nemoci kvůli hackerům, tvrdí expertka

Zítra uplyne přesně měsíc od chvíle, kdy princezna Kate oznámila světu, že u ní lékaři odhalili rakovinu. Stalo se tak po mnoha spekulacích. Podle české odbornice na britskou královskou rodinu by si manželka následníka trůnu nechala pravdu pro sebe, kdyby ji k reakci nedonutily okolnosti. 

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Počasí aktuálně: Na západě bude sněžit i po poledni, v Krkonoších se tvoří závěje

Meteorologové před polednem varovali před vytrvalým sněžením na západě Čech. Výstraha nově platí kromě Karlovarského i pro severní oblasti Plzeňského kraje. Sněhové přeháňky tam mají pokračovat až do brzkých odpoledních hodin. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy