RECENZE: Inscenace Devět křížů je muzikál, jakých u nás nevzniká mnoho

Je inspirován skutečnou událostí, která se stala někdy koncem šestnáctého století nedaleko dnešního odpočívadla s motorestem -  Devět křížů. Ty kříže tam skutečně stojí a byly měněny několikrát. V posledních staletích se o jejich obnovu stará řád Benediktýnů. Podrobně byla popsána tato událost v dávné kramářské písni, kterou stojí za to zde uvést:

V Moravě v Bíteši blíže podnes jest křížů devět. Každého přivedou k hrůze, kdo chce o tom co vědět. Jeden slovanský mládenec tam skrz ten les cestoval, že tam vezme bídný konec, ubohý se nenadál. Byla hrozná plískanice, on nemocí sklíčený, tu zastavil svého koně, klesl k zemi zemdlený. Šel tu rolník z Hlubokého, ten se nad ním smiloval, pojal jej do domu svého, o zdraví mu pečoval...

Dál už pokračuje známý příběh o uzdraveném cizinci. Dobrosrdečný hospodář vychovával krásnou dceru, ze setkání s uzdravenmým hanlířem vzešla nečekaná ale opětovaná láska. Otec ovšem dceři vybral jiného ženicha a zotaveného cizince poslal do světa. Slíbil mu, že když se vrátí s pytlem zlaťáků, dceru mu dá. Neuplynul ani rok a cizinec se vrátil zpátky. Doma v Uhrách prodal všechen majetek a vyrazil za svojí nevěstou. Při odpočinku v místním hostinci se ale dozvěděl že jeho láska se měla za dva dny vdávat za bohatého mladíka z Velké Bíteše. Zhrzený mládenec, podporovaný místním hajným spustil krvavou mstivou řežbu svatebního průvodu, po které leželo v lese devět mrtvých, včetně té nevěsty a jejího ženícha. Poslední kulkou zabil sám sebe i ten zhrzený nápadník, hromadný vrah. Ale pokud se budeme snažit o pravdivý výklad tohoto neštěstí, narazíme na několik  rozporů.

Jak napsala novinářka Monika Kuncová v denníku Právo:  „Neumím si představit zmíněnou divokou střelbu. V 16. století se používaly ládovací předovky zapalované doutnákem. Muselo se zamířit a čekat, až doutnák dohoří. Nebylo jisté, jestli prach skutečně chytí, záleželo to na vlhkosti. Procento selhání bylo vysoké. Dvěma puškami nebylo možné postřílet tolik lidí najednou. Navíc všichni badatelé hledají kosti na místě, kde dnes stojí kříže. Původní cesta tudy však nevedla, byla posunutá, aby se tam vešla D1. Její pozůstatky jsou vidět na druhé straně dálnice u okresky směrem na Domašov. Dá se tam narazit i na staré žulové patníky. A další staré obchodní cesty jsou zakousnuté do vrstevnic nad údolím Bílého potoka. Takže místo vražd mohlo být kdekoli,“ dodává. A jetě dovětek: podobná událost se dle jiné pověsti měla odehrát u hradu Vízmburk v okrese Trutnov, kde se kříže nezachovaly. Poblíž hradu se nachází lom U Devíti Křížů.

Není důležité co se stalo, kdy se to stalo. Je to pověst, která se šířila prostřednictvím kramářských písní celým územím monarchie.  A živou pověstí je dodnes, i v naší, medializací nahuštěné době. Není tedy divu, že se příbeh stal i námětem divadelního zpracování

Nový autorský muzikál Robina Schenka, Petra Štěpána a Miroslava Ondry Devět křížů je tedy na světě. Jaké to dílo je?  Muzikál se u zkušených autorů rodil pět let a premiéra byla kvůli pandemii dvakrát odložena. Až 23. Dubna 2022 se uskutečnila na Hudební scéně MDB předpremiéra a oficiálně se hra představila divákům až v září, na prahu nové divadelní sezony.

Ten příběh, odehrávající se na pomezí Vysočiny a jižní Moravy, snad slyšel úplně každý, kdo sem tam cestuje po D1. Stejný název nese i známý dálniční motorest. Ovšem ti šťastnější z nás navštívili také o kousek dál stojící místo po starém zájezdním hostinci, tajemné místo, poblíž něhož se údajná krvavá svatba odehrála a kde dodnes stojí symbolických devět dřevěných křížů.

Vraťme se ještě na moment k pověsti. Nebudeme pátrat, zda je starý příběh ze šestnáctého století historickou událostí, anebo jen smyšlenou legendou. Také neznáme úplně přesně jména postav příběhu. Původ má několik podob. Jedna z nejznámějších začíná v roce 1539, kdy domašovskými stezkami putoval uherský handlíř. Tlupa loupežníků přepadla zmíněného obchodníka, v jiné verzi legendy osamoceného vojáka. Bandité jej okradli, postřelili a zbili. Bezvládné tělo našel místní rychtář pečující o hospodářství v obci Lesní Hluboké. Zraněného odvezl k sobě na grunt. Dobrosrdečný hospodář vychovával krásnou dceru, jejíž kouzelné oči uchvátily postřeleného handlíře a z náhodného setkání vzešla opětovaná láska až za hrob. Otec ovšem dceři vybral jiného ženicha a zotaveného cizince poslal do světa za lepším výdělkem. Slíbil mu, že když se vrátí s pytlem zlaťáků, dceru mu dá. Nevěsta truchlila po svém milém.

Neuplynul však ani rok a trhovec se objevil u rychtáře. V Uhrách prodal všechen svůj majetek a vyrazil za nevěstou. Při odpočinku v místním hostinci se ale dozvěděl krutou pravdu – jeho láska se měla právě vdávat za bohatého mladíka z Velké Bíteše. Zhrzený navrátilec, ponoukaný místním hajným, po tom co v hostinci společně popili, přišli na tu svatbu. A zahájili spolu krvavou řežbu svatebního průvodu. Pak zhrzený mladík obrátil zbraň proti hajnému a nakonec proti sobě. V lese u Velké Bíteše zůstalo na zemi devět zabitých. Tak končí tragédie v podání kramářských písní.

Mladý hudební skladatel Robin Schenk se nechal inspirovat středověkou hudbou i moravskými lidovými nápěvy. Zkomponoval i hit, či šlágr „Ty uherské koně“, který se stane určitě stálicí v našem hudebním světě. Zkušení muzikáloví libretisté Robin Schenk, Petr Štěpán a Miroslav Ondra stvořili příběh o čisté lásce, nenávisti, pomstě a strachu z neznámého. Příběh krásný, i brutální. Děj je výborně vystavěný, dramatický a nechybí také humor a nadhled, jehož nositelkou je například postava hospodyně Adléty, kterou při kouzelně zahrála Alena Antalová. Byla právě tou postavou, kterou každý „seriózní“ muzikál potřebuje, která odlehčuje a posouvá děj. A také vysvětluje některé situace, v tomto případě ve spojitosti s mystickou postavou Dívky, kterou úžasně zaspívala Elena Juráčková.

Ústřední mileneckou dvojicí jsou pak koňský handlíř, jehož autoři pojmenovali Luka a rychtářova dcera Eliška. Luku hraje charismatický Ondřej Studénka, který se hereckými akcemi i zpěvem ztotožňuje s tajemným příběhem a parterkou muje Kristýna Daňhelová a její éterická a výrazem autentická Eliška. Její rozhovor s kamarádským Vavřincem, jehož si má vzít, ale nemiluje jej, patří k výrazným momentům inscenace a předznamenává její tragický konec. Ač Eliška netuší co se bude dít, je ochotná pro svou lásku i zemřít. Jonáš Florián, sympaťák, je hlavní obětí milostného trojúhelníku. Na Elišku si totiž myslí i místní hajný Kudla. Od počátku je to postava nesympatická a svým způsobem tajemná. Nedoceněný voják, veterán, který se neumí zařadit do civilního života. Je to muž s nejasnou historií,  se zlobou v hlase i srdci.

Možná byste očekávali, že se z tohoto drsného chlapíka se nakonec stane kladný hrdina… Ale ne, autoři moudře nechávají  Kudlu dohrát svůj tragický úděl. Asi je nutné upozornit na to, že spoluautor díla, Petr Štěpán psal tu zápornou postavu pro sebe. Kudla je násilnický a divoký. Je protipólem rychtáře Heřmana, Kterého výborně hraje Milan Němec. Rychtář mnohdy uklidňuje situaci, přemýšlí, co by pro všechny, včetně milované dcery Elišky, bylo nejlepší. Je to prostě dobrosrdečný statkář. Atmosféru vesnice krásně dotváří postava „šťastného blázna“ Hrbatého, kterého si jistě s radostí zahrál Oldřich Smysl. Ještě je v hospodě Žďára - Karel Mišurec a skupinky dívek z hospodářství v čele s Dorou, Klárou a Bětou (Marta Matějová, Alžběta Janíčková a Zuzana Holbeinová). Vtipnou drobností je obsazení role faráře libretistou muzikálu, Miroslavem Ondrou.

Lví podíl na úspěšném uvedení Devíti křížů mají zejména dva muži: Dirigent Dan Kalousek, který orchestr dovedl  k plnokrevnému na barvy bohatému výkonu a  samozřejmě režisér Petr Gazdík. Ten od počátku s autory spolupracoval se svou režijní vizí, která dovedla libreto i hudbu k překvapivě ucelenému dílu.  Možná stojí za to připomenout, že v „kuchyni“ muzikálů, v USA je zvykem nejdřív ověřovat dílo mimo hlavní scény New Yorku, kterým se říká Off-Broadway. A až po kosmetických úpravách se vyjde vstříc newyorskému publiku a kritice. Na našem „písečku“ se autoři představili s překvapivě uceleném dílem rovnou  na premiéře na Muzikálové scéně MDB.

Vznikl tak divadelně krásně propojený celek, jehož součástí je vtipně univerzální scéna Emila Konečného, kostýmy Elišky Ondráčkové Lupačové s folklórními prvky a nápadité choreografie Hany Kubinové. Choreografické číslo zbojnického tance, předvedené Petrem Štěpánem bylo až dech beroucí. Taneční nabídka byla vůbec bohatá. Viděli jsme tradiční moravské tance, včetně lidové hrátky o zabíjení vlka, tak také prvky vycházející z  moderního výrazového tance. Tanečnice, choreografka, stepařka, šermířka Hana Kubinová je opravdu všestranná umělkyně a muzikálu Devět křížů velmi pomohla. 

Premiéra napověděla, že se po covidové pauze v Brně zrodilo opět cosi velkého: Rozměrné divadelní plátno s nádhernou hudbou a napínavým příběhem. Muzikál, jakých nevzniká u nás mnoho. A kdoví, nenajde-li si příběh Devíti křížů cestu i do světa, mimo domácí scénu. Svou profesionální sevřeností, originalitou a hudební nevšedností by si určitě zasloužilo větší medializaci.