RECENZE: Beethoven v Národním divadle v Brně je kvalitní a nevšední představení

Balet o dvou jednáních vznikl ve spolupráci soboru baletu NdB, s Janáčkovou operou NdB. Autorem choreografie a režie je umělecký šéf baletu, Mário Radačovský. Orchestr na vysoké profesionální rovni vedl dirigent Jakub Klecker a v několika sólových partech se zaskvěl klavírista Jiří Hrubý. Ještě nezapomínejme na sbor NdB, s kterým precizně nastudovala svěřené sekvence Klára Složilová Roztočilová.

Scéna opery NdB dává svým technickým vybavením i světelným parkem možnosti, které důsledně využil scénograf Jaroslav Milfajt. Prostor zaplnil rozměrnými kubusy, kvadranty…  s kterými se dalo lehce manipulovat, přesouvat, měnit jejich funkci na náklon ke smyku protagonistů, na změny mizancény, ve kterých se postavy pohybovaly volně, svobodně, nebo sklíčeně, ve zdánlivě  uzavřeném prostoru. Režisér bohatě využíval možnosti, které mu scéna poskytovala a využil často nečekané prostorové variace ke zdůraznění charakteru a emočních pohnutek protagonistů.  Snad jenom ke konci představení použil na pozadí projekci, různé osobnosti a události dějin, kladné nebo negativní, ve filmovém střihu. Tento pokus o dopovězení všech nádherných baletních metafor byl snad nadbytečný. Autor svou režií, interpreti perfektním jevištním projevem naplnili obsah hudby, bez potřeby nějaké další video prezentace. Ale to je opravdu jediná výtka, navíc vyjádřená osobním pocitem zde píšícího autora. Jinak bylo celé představení plné nápadů, moudře korespondujících s hudbou génia Beethovena.

Výkony sólistu baletu byly obdivuhodné. Dokonce i výstupy v sekcích baletního sboru byly přesné, často úsměvné, tančící s obdivuhodnou lehkostí. Je příjemné cítit, jakou pozornost věnoval choreograf – režisér i baletnímu sboru. Ale zvlášť je nutné vyzvednout taneční a psycho fyzické party sólistů. Například  llya Mironova v postavě Beethovena. Sugestivně a energicky roztančil rozervanou duši hudebního génia, ve chvílích šťastných i v těch depresivních. Stejně tak První, Mladá i Osudová láska, v podání Emilie Vuorio, Eriko Wakizono a Klaudii Radačovské projevily ve svých tanečních partech krásné citové rozpoložení. A démonická Smrt a Hluchota v podáním Thoriso Magongwa, byla opravdu postavou, ze které šel mráz. Jistě tomu všemu pomohly i kostýmy, výborně promyšlené a realizované kostymérkou Ľudmilou Várossovou. Tato absolventka bratislavské VŠMU už nejednou dokázala, že její kostýmy mají nevšední lehkost a fantazii. Její pan profesor, Ladislav Vychodil (+2005), by z ní určitě mněl radost.

Balet Beethoven je zvláštní a nevšední dílo. Jistě bude na jevišti Janáčkovy opery v Brně repertoárovou stálicí. Pravda, obsazení je velkolepé a náročné. Sólisté baletu i opery, sbor baletu i opery, nástrojově bohatě obsazen orchestr … mimochodem, prostor jeviště musel být uvolněn pro balet a tak orchestr vidíme nahoře, v pozadí jeviště. Napodiv, zvuk orchestru zněl plnohodnotně. Takže když to vše sečeme, zůstává radostně konstatovat, že Janáčovo divadlo v Brně má pro své diváky k 250. výročí narození Beethovena kvalitní a nevšední představení.