9. června se v oblíbeném malém divadle, které je jednou za scén Národního divadla Brno objevila v premiéře hra Pavla Landovského. Stejně jako autor, i hra měla svou dobrodružnou historii. Pavel Landovský (1936-2014) herec a dramatik, disident, emigrant a navrátilec, signatář Charty 77, se nějak nikdy nevešel do našich společenských škatulek. Často vyvedl něco nečekaného, co zase vyvedlo z klidu soudruhy, kteří řídili kulturu. Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán StB a v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska (1978). Zde se naučil bez předchozích zkušeností německy, stal hercem prestižního vídeňského Burgtheatru. Od roku 1989 hrál opět doma.
Vezl jsem ho od rakouských hranic v zimě 1989 do Bratislavy, rovnou na bouřlivý mítink na náměstí, před budovou československé televize, která právě v ten den začala konečně vysílat alespoň pár zpravodajských záběrů ze dnů, které se snad omylem začali nazývat na Slovensku Něžná a v Čechách Sametová revoluce. Ono totiž ještě nejméně týden hrozilo, že na náměstí soudruzi pošlou lidovou milici, veřejnou bezpečnost a tanky. Naštěstí byli tak zaskočení nečekanými událostmi, že se na nic nezmohli. Na bratislavském mítinku promluvili před pár dny ještě vězný filozof Miro Kusý, herec Milan Kňažko, Milka Vášáryová a další osobnosti, já jsem rovnou z otevřených hranic s Rakouskem přivezl nedobrovolného emigranta, Pavla Landovského. Všichni na bratislavském náměstí ho oslavovali, zvonili klíčky a on, jak bylo pro nej typické, ten dav zaskočil. Prý ještě zdaleka není co oslavovat. Cesta k demokracii bude trnitá a nikdy se vše nepovede. Prý neřádi tady byli, jsou a budou. Ty klíčky na náměstí najednou na chvíli ztichly.
Landovského jsem znal z období mých studií dramaturgie na DAMU v Praze. Několikrát jsme seděli, my mladí študáci s Pavlem v bufetu divadla Na zábradlí. Landovský tam rád chodíval, když nehrál v Činoheráku a dal nám číst svůj text a s velikou nevolí, ale vydržel to, poslouchal naše drzé poznámky k jeho dramatickému textu. Myslím, že nás v ničem neposlechl, ale poslouchal. Landovský se nezdál. Hrál často primitivy (no co jinýho hrát s mým ksichtem – říkal) a při tom byl sečtělý, chápavý a hledající. Měli jsme ho, my studenti divadelnictví, moc rádi.
Teď se v brněnské Redutě hraje ten jeho Hodinový hoteliér. Hra nemá správnou dramatickou stavbu: expozice – kolize – krize – peripetie – katastrofa. Na to Lanďák, jak jsme mu říkali, kašlal. On byl herec a jeho hra je exhibicí hereckých příležitostí. A má srce. Pod expresí a křikem tlučou v té hře křehká srdíčka zranitelných a zraňujících lidí.
V režii Štěpána Pácla, na scéně, kterou ohraničují tři stěny ušmudlaného pokoje navrhnuté Lindou Holubovou si překážejí čtyři aktéři. Důchodce Fána (Bedřich Výtisk), hlídač Hanzl (Vladimír Krátký) a milenci Ríša se Zuzi (Petr Bláha a Eliška Zbranková), kteří občas využijí ten pokojík pro své milostné hrátky. Staří a mladí, střet tužeb a zájmů dávají hodně hereckých příležitostí protagonistům a ti své role využívají a užívají si je. Hrát Landovského se totiž ani jinak nedá. Živel jako on by nenapsal vlažnou komedii. Režisér Pácl to přesně vycítil. Jako by viděl hrát Ladovského. Ale možné to není. Pácl je ročník 1982. Když Lanďák hrál své živočišné role před emigrací do Rakouska, nebyl ještě pan režisér na světě.
Zdařilá hra si nezadá s hrami I. P. Čechova. Je pravdivá, dobře odpozorována z běžného života a zápletky se v ní nenásilně vyvíjejí. A tak je také inscenována. Bez zbytečného patosu, civilně, srozumitelně, také bez nějakých rafinovaných režijních špílců. Je napsána Landovským tak přesně a pro herce hratelně, že ji není potřebné nějak aktualizovat, modernizovat, upravovat. Prostě Lanďák se v ní nezapře. A to je dobře.
Aktualizováno 5. října 2024 23:28
Vondráčková, Strejček i herci Divadla Na zábradlí. Předávaly se Ceny Thálie
Související
RECENZE: Lhář. Nová inscenace v Národním divadle v Brně odhaluje naši nepoučitelnost
RECENZE: Salome je bezchybně realizovaná opera Národního divadla v Brně
Národní divadlo Brno , recenze
Aktuálně se děje
před 5 minutami
Nástup Trumpa znervózňuje všechny. Kyjev i Moskva se snaží získat výhodu ve válce, než převezme úřad
před 39 minutami
Rusko vypálením ICBM vyslalo signál, že má technologie a je ochotné je použít, řekl Kraus pro EZ
před 40 minutami
Polsko je naším prioritním cílem, prohlásila Zacharovová
před 47 minutami
Nové varování meteorologů. Sněhu bude až 15 centimetrů, zesílí i vítr
před 1 hodinou
Hamás obvinil USA z genocidy v Pásmu Gazy. Izraeli vzkázal, kdy propustí rukojmí
před 1 hodinou
Jak se západní zbraně dostávají do Ruska, sankcím navzdory? Stačí jedna instagramová modelka
před 2 hodinami
Biden poslal Ukrajině další silnou zbraň. Je zakázaná a vysoce kontroverzní
před 2 hodinami
Co je mezikontinentální balistická raketa (ICBM)?
před 3 hodinami
Rusko odpálilo mezikontinentální balistickou raketu. Poprvé v historii
před 4 hodinami
Ukrajinská fronta by mohla brzy zkolabovat, varují odborníci
před 4 hodinami
Nasazení ATACMS a Storm Shadow na ruském území: Symbolické gesto, nebo zlom ve válce na Ukrajině?
před 6 hodinami
Páteční počasí může překvapit řidiče, varovali meteorologové
včera
Vláda uvolní peníze na pomoc sportu po povodních. Podpořila také podnikání s Ukrajinou
včera
Muži hrozilo za zapálení baru v Liberci doživotí. Trest je nakonec nižší
včera
Česko si pořídí další Leopardy. Armáda tak splní požadavky NATO
včera
Bláznivé počasí očima meteorologů. Na konci týdne přijde další zvrat
včera
Princ Harry na tetovacím křesle. Nové video má své vysvětlení
včera
RECENZE: Dekadentní Gladiátor II se ocitá mezi slastnou pokleslostí a nefunkčními emocemi
včera
Pavel řekl, zda by Babišovi svěřil vládu. Může to ovlivnit jeho další kandidaturu
včera
Češi po výhře nad Gruzií postupují v Lize národů mezi elitu. Mají také jistou baráž o MS
Když čeští fotbalisté v září tohoto roku naprosto nezvládli duel v Gruzii, kde prohráli ostudně 1:4, málokdo věřil, že by snad mohli Češi ovládnout svou skupinu Ligy národů a tudíž tak nejen postoupit do elitní divize, ale zajistit si také účast v baráži o mistrovství světa 2026. Nakonec se to všechno stává skutečností díky závěrečné výhře nad Gruzií 2:1 v Olomouci, kdy se o české branky postarali Šulc s Hložkem. Ve druhé půli se sice podařilo snížit Mikautadzemu, ale na víc se naštěstí soupeři nezmohli, přestože měli v emočním závěru obrovské příležitosti.
Zdroj: David Holub