RECENZE: Opera Peter Grimes v Národním divadle v Brně je hravá i dramatická

To vše jsem si intenzivně uvědomil při sledování poslední premiéry opery Peter Grimes. K nádherné hudbě, kterou velmi citlivě interpretoval orchestr opery NdB pod vedením Marka Ivanoviće atmosféru významně dotvořil scénograf inscenace a režisér tohoto díla, David Radok. Jablko nespadlo daleko od stromu. Otcem režiséra a scénografa byl Alfréd Radok. Mimochodem, o tomto režisérovi Václav Havel řekl, že se:  Radok vždycky pokoušel dostat z herců cosi víc, něco, čeho se jim v jiných inscenacích nedostávalo.  

Stejný pocit jsem mněl při sledování opery Peter Gimes. Radok mladší dostal z operních sólistů i ze sboru herecké akce, pohyb v mizenscéně, na jaký nejsme vždy u opery zvyklí.  Robustnost některých sekvencí byla skutečně sugestivní, až naskakovala husí kůže.  A nemalou zásluhu k celkovému vyznění inscenace bylo kostýmování Zuzany Ježkové, která musela (a asi ráda) dodržet jistá pravidla, určovaná původními kostýmy Britky Tazeeny Firth, která už nejednou spolupracovala s Davidem Radokem.  

Operu  Benjamina Brittena uvedlo Národní divadlo Brno po 75 letech. Nemohu posoudit tu starou interpretaci, i když jsem nahlédl do původního programu s několika fotografiemi, ale nahrávku jsem bohužel nenalezl.  Mám dojem, že současná opera mnohem sugestivněji dostála velkému dramatu, které po všech stránkách dílo poskytuje. Konečně, dnešní výrazové prostředky i jevištní technika k tomu má mnohem lepší předpoklady.

Opera Peter Grimes vzbuzuje v divákovi částečně odpor k hlavní postavě, ale takém soucit, protože proti němu stojí skoro celé přístavní maloměsto. Příběh je postaven na konfliktě: na jedné straně postava Grimese, interpretovaná vynikajícím švédským tenoristou Joachimem Bäckströmem a na straně druhé sbor plující na bouřlivém moři orchestrálního souzvuku. Jsou to obyvatele rybářské vesnice, která má v každé situaci černobílé vidění a dá se lehce strhnout k něčemu, co se podobá davovému šílenství. Tady není ani čas, ani prostor na rozumné a uvážlivé pochopení tragédie. Vinou Grimese zemřelo dítě! A starý rybář si zaslouží opovržení a trest. Vyřeší to sám.

Jeho loď vypluje na moře, aby se už nikdy mezi živé vesničany nevrátila. „Můj člun je nehybný a jeho řetěz ústí do moře bez břehů…“  říkám si s Rimbaudem. Tak na mne působí to moře a děsivý dav, ve výborné režii Davida Radoka. Tak na mne působí opuštěný Peter Grimes, kterému nemůže pomoci těch několik lidí z vesnice, kteří se ubránili davovému šílenství. Výrazných figur je na libreto opery hodně a režie dokázala všechny charakteristicky zobrazit.  

Příběh se odehrává kdesi v neurčité minulosti. Je však šokující, jak je ten příběh dnešní. Díky digitálním technologiím, emailům a webům, se dnes zhrocují různí odmítači čehokoliv. Od vzpoury z nošení roušek, až po xenofobní reakce proti humanitním akcím. Stačí ukázat na „nepřítele“ a spustí se reakce lůzy.  Proto je možná právě dnes opera Peter Grimes, kromě svých uměleckých kvalit, i důležitým humanitním poselstvím.

Repertoár opery Národního divadla Brno je obohacen o titul, který je na vysoké úrovni kompoziční, režijní a také ideové. O přestávce mezi druhým a třetím dějstvím jsem šel před Janáčkovo divadlo, nadýchat se bez roušky čerstvého vzduchu. A tam dvě kouřící mladé dámy spolu rozmlouvaly. Jedna operu hodnotila jako šílený horror, druhá dílo bránila, prý ona má horrory ráda: Ale ten spratek tomu rybáři stejně jenom překážel. Nebyla ho škoda.

Tak nevím… Já tady přemýšlím o humanitním poslání a najednou jsem nechtěně konfrontován s něčím… Neozval jsem se a šel raději dovnitř, do foyeru divadla.