RECENZE: Velmi, velmi, velmi temný příběh. Divoká inscenace irského dramatika Martina McDonagha

Možná bude vhodné nevymýšlet vymýšlené a nejdřív citovat z webu Národního divadla v Brně, o čem ta komplikovaná férie je:

Okázalý ohňostroj. Hansi Christianu Andersenovi se právě v Kodani dostává pocty za jeho dílo. Při děkovné řeči, doprovázené autorským čtením, se ovšem zaplete do několika podrobností své pohádky. Otázka je nasnadě – psal to vůbec on? Jaké tajemství skrývá dřevěná bedna, kterou má od stropu zavěšenu ve své půdní pracovně? A co až se Andersen potká s Charlesem Dickensem, který střeží na svém panství velice obdobného „kostlivce ve skříni“?

Po loňském filmovém triumfu Tří billboardů kousek za Ebbingem, které mu vynesly mj. Zlatý glóbus za nejlepší scénář, přichází Martin McDonagh (*1970) s nekorektní černou komedií ve které dojde i na cestování časem. Dějová linka zvěrstev belgického kolonialismu v africkém Kongu je pak neotřelou příležitostí k tomu, aby se hrálo o současné Evropě a kulturních vlivech napříč kontinenty. Tyla evropská kultura vždy jen z evropských zdrojů? Horká novinka premiérovaná v říjnu 2018 v londýnském Bridge Theatre.

Tolik tedy základní informace o inscenaci, která je uvedena jako černá komedie s poznámkou: Pohádka do 18. let nepřístupná. Jaké je tedy ono dílo, které dobývá světová jeviště? O co tady vlastně jde? Tak především, je to příběh postavený na základech absurdního divadla. Jarry, Beckett, Ionesco, Mrozek, nebo Havel, všichni tito autoři minulosti měli jeden společný rys: díky neschopnosti hrdinů dorozumět se, zobrazili ve svých hrách nejenom bezmoc osamělého člověka, ale také politické prostředí společnosti, která absurdní situace vytvářela už ze své podstaty. Stejný je i McDonagh.

Nazvat Temný příběh jenom černou komedií je trochu zjednodušující, ale tak to už s popisky bývá. Nelze v nich obsáhnout vše. Ona to totiž až taková komedie není. Ano, mluví se tam občas sprostě, tématem jsou i ptáky a koule a kdo je má větší, ale kromě takové povrchní „zábavy“, která by běžně patřila do hospody nižší cenové skupiny, vypovídá příběh o něčem mnohem závažnějším. O poruchách civilizace, která se jinak jeví, než opravdu funguje. Střet sebestředného dánského pohádkáře Andersena a anglického spisovatele Dickense je jenom jednou z dějových linií, které se navzájem  proplétají s vražděním v belgickém Kongu, s postavou jednonohé pygmejky,  ukryté ve bedně. Jednou se příběh dotýká snad pedofilní orientace pohádkáře Andersena a jindy zhnuseným přístupem Dickense ke svému návštěvníkovi, a to vše na pozadí skutečných událostí, vyčtených z korespondence a z dějinných událostí konce 19. století.

Režisér inscenace, Michal Vajdička přizval ke spolupráci scénografa Pavla Andraška. A byl to šťastný výběr. Jeviště plné šuplíků, zásuvek, kde se může ukrývat nejeden „kostlivec“ umožnilo režisérovi rozhýbat často až překvapivé a absurdní souvislosti příběhu. K dobré vizualizaci scény také přispěly vhodně volené kostýmy Kataríny Hollé a důležitou roli tvořící atmosféru inscenace měla také hudba, byť někdy až hlučná, Michala Navinskeho.

Hlavní role ve hře připadla Andersenovi.  Michal Bumbálek dokázal naplnit drobnokresbu pohádkáře skutečně výstižně. Jeho Andersen byl sebestředný náfuka, s nepatrnými choutky na chlapečky, publikem rozmazlený autor, karikatura skutečného spisovatele, který snad ani psát neuměl. Autor na něm nenechal jedinou pozitivní vlastnost a herec Bumbálek si tu roli skutečně užíval. Hereckou partnerkou mu byla ona černoška bez jedné nohy, žijící, většinou vězněná v krabici - Marjory, kterou hrála Anna Bangoura. Hodně nevděčnou postavu, která se pohybovala jenom na jedné noze a složitě vylézala a vlézala do krabice svého věznitele Andersena, zahrála bravurně. Využila všechny registry trápené i vzbouřené mladé ženy, která byla zrcadlem  krutosti Andersena. A Dickens Petra Kubese, to byla zase krásná figura rádoby distingovaného anglického čtenářského miláčka, který od slušnosti Angličana došel až k nevybíravým invektivům k příliš dlouhé návštěvě excentrického pohádkáře. Ale ono to nebyl jenom příběh Andersena a Dickense.

Ta zvláštní paranoia hry odkrývá v dalším plánu civilizační nedorozumění, ztrátu komunikace a nalhávání si společnosti, že je vše v pořádku tak, jak to je. K tomu směřovaly všechny postavy přeběhu od nadšeně tleskajících dětí pohádkáři, až po cynické vrahouny, kteří nemají problém kohokoliv kdekoliv zabít. Všechny role v této komplikované inscenaci směřovaly k absurditě, ve které o překvapení nebyla nouze. Herci i režisér se hry zhostili příkladně. Ono totiž není jednoduché věrně a snad podle představy autora dávat smysl předem stanovenému nesmyslu v prvním plánu a při tom zdůraznit absurdnost situací v plánu druhém.

Je těžké posoudit, do jaké míry tato excentrická inscenace diváky osloví. Pokud přišli na komedii, mohou být překvapeni, možná i zklamáni. Pokud jsou ehm… útlocitní, mohou je vyslovená sprostá slova a některé situace zneklidnit. Ale to je také trochu účel této bláznivé férie, která může být chápána jakkoliv, ale určitě ne smířlivě.

Velmi, velmi temný příběh

autor: Martin McDonagh překlad: Pavel Dominik režie: Michal Vajdička dramaturgie: Jaroslav Jurečka scéna: Pavol Andraško kostýmy: Katarína Hollá hudba: Michal Novinski

Osoby a obsazení

Andersen: Michal Bumbálek Marjory: Anna Bangoura j. h. Dickens: Petr Kubes Catharine: Isabela Smečková Bencová Dirk: Tomáš David Barry: Vojtěch Blahuta Reportér: Martin Sláma Edvard Collin: Zdeněk Kocián j. h., Jan Nejedlý j. h. Kate: Anna Hustáková j. h., Adála Ondrušová j. h., Gabriela Parmová j. h. Charles jr. : Martin Štork j. h., Vincent Drozd j. h. Walther : Daniel Štork j. h., Tadeáš Doleží j. h. Vypravěč (z nahrávky): Jiří Lábus

Česká premiéra: 11. září 2020 v divadle Reduta

Upozornění: V představení se střílí! Pohádka do 18 let nepřístupná