Nacisté chtěli v Proře obrovské lázně, dnes tam dovolená stojí majlant

"Původní myšlenka byla postavit dokonce pět takových mořských lázní na pobřeží Baltského a Severního moře, v nichž se mělo co nejvíce lidí v co nejkratším čase velmi efektivně zotavit. Počítali s tím, že tady bude mít dovolenou najednou 20.000 lidí," nastiňuje Katja Luckeová z dokumentačního centra Prora představy nacistické organizace Radostí k síle (KdF), která měla za úkol organizovat volný čas a dohlížet na jeho trávení.

První z obrovských rekreačních středisek začalo vznikat právě v Proře v roce 1936. Projekt tvořilo osm vedle sebe řazených ubytovacích bloků o celkové délce 4,7 kilometru. Budovy umístěné jen nějakých 100 metrů od moře měly doplňovat velkokapacitní jídelny pro 900 lidí, společenské místnosti, bazény a také hala pro 20.000 lidí. Společné akce v ní plánované měly usnadnit "správnou" ideologickou výchovu, která byla jedním z hlavních cílů celého projektu.

Dovolená ve dvoulůžkových pokojích, které měly vždy i okno směrem k moři, měla stát jen dvě říšské marky na den, a to včetně plné penze či pronájmu plážového koše. Odpočinek byl plánován na sedm dní. "A v tomto čase mělo být možné dosáhnout efektu dovolené v délce tří až čtyř týdnů," vysvětluje historička, podle níž by všechny každý den čekal přesně stanovený rekreační program.

Každý rok měl zařízením projít zhruba milion lidí. Všichni by samozřejmě museli přináležet k německému národnímu společenství. "Samozřejmě by se sem nedostali Židé, Romové, lidé handicapovaní nebo nemocní. Lidi s jednou nohou byste tady určitě neviděli, taky ne lidi, které nacisté považovali za asociální, samozřejmě ne homosexuály," vyjmenovává Luckeová některé ze skupin, které se do nacistických představ nevešly.

Nacistické plány se ale nenaplnily. Jedněmi z prvních "ubytovaných" se totiž staly stovky válečných zajatců a nuceně nasazených ze zemí východní Evropy, včetně Československa, kteří se na Rujánu dostali za druhé světové války. Po jejím začátku v září 1939 byla stavba lázní přerušena, a místo rekreantů do areálu vedle zajatců směřovali i němečtí policisté, kteří se pak účastnili vyvražďování Židů na východní frontě. "Střelbu cvičili na pláži. Tady sice nebyl nikdo zastřelen, ale odtud odjížděli a prováděli to," poznamenává Luckeová.

Po válce, během níž se Prora využívala také jako lazaret a ubytovna pro německé vysídlence, přešel areál pod správu východoněmecké armády. Po revoluci z roku 1989 ho pár let spravovalo celoněmecké vojsko, než byl postupně rozprodán do soukromých rukou. "Dnes stojí pět z původních osmi bloků, všechny jsou privatizované a opravují se," shrnuje aktuální stav historička.

I když je dnes tříkilometrový kolos pod památkovou ochranou, investoři jeho dispozice podle Luckeové dost zásadně mění. Na některých budovách se zvětšovala okna, vyrostly balkóny ve směru k moři nebo střešní terasy. "Investoři nemají zájem, aby se o historii místa moc vyprávělo a aby zůstalo příliš rozpoznatelných stop," míní. Nechtějí, aby se jejich klienti na dovolené museli zabývat tím, v jakých prostorách to vlastně bydlí.

Za "bezstarostnou" dovolenou na jedné z nejhezčích pláží na Rujáně si pak také nechají dobře zaplatit. Ceny za pronájem apartmánu pro dvě osoby na letní víkend se pohybují od 500 eur (12.8000 korun) výše. Při koupi bytu pak musí podle Luckeové zájemci počítat s cenami mezi 6000 a 10.000 eury za metr čtvereční (153.000 až 256.000 korun).

Historičce nevadí, že sem lidé jezdí a budou jezdit na dovolenou. "Nemyslím si, že není morálně v pořádku, udělat si tady na takovém místě dovolenou," říká. Mrzí ji ale, že si hodně lidí myslí, že je za nacistickým obdobím už konečně potřeba udělat tlustou čáru. Patří mezi ně podle jejího přesvědčení i někteří politici, kteří při oficiálním otevření části rekonstruovaných budov hovořili třeba o tom, že "budoucnost tu roste z tradice" nebo, že "teď konečně bude dokončeno to, s čím se tak dobře začalo".