Počet světelných křižovatek roste. V Praze jich je dvakrát víc než před 25 lety

Technické řešení světelné signalizace se od té doby výrazně změnilo. Z původních mechanických semaforů, které pravidelně střídaly barvy bez ohledu na rozdílnou hustotu provozu, se dnes semafor stal zařízením plným výpočetní techniky. Standardem je takové zařízení, které rozpozná množství projíždějících aut a podle intenzity provozu upravuje dobu zelené, řekl ČTK technický ředitel výrobce světelné signalizace Swarco Milan Smolík.

Zatímco řadiče určující střídání jednotlivých barevných signálů prošly výrazným vývojem a jejich hardware se stále zmenšuje, samotný semafor se pro oko běžného chodce nebo motoristy příliš nezměnil. Nejmarkantnější změnou je větší využití plastů ve výrobě a náhrada klasických žárovek LED diodami, které dokážou výrazně snížit odběr elektřiny. Běžnou šedesátiwattovou žárovku v semaforu pro chodce dnes nahrazuje LED svítidlo s příkonem pěti wattů, dodal Smolík.

Určitou změnu přineslo i zavádění takzvaných zpomalovacích nebo trestajících semaforů, které neřídí křižovatku, ale naopak trestají rychle jedoucí řidiče tím, že jim na semaforu padne červená. Těchto semaforů se od roku 2010 vyrábí stále víc, uvedl mluvčí výrobce zabezpečovací techniky AŽD Praha Jiří Dlabaja.

První dopravní světelná signalizace regulovala jízdu vlaků, a to od 40. let 19. století v Londýně. Železničním semaforem se inspiroval i autor prvního silničního semaforu inženýr John Peake Knight, jehož vynález byl instalován v prosinci 1868 rovněž v britské metropoli, kde řídil provoz koňských povozů a chodců před sídlem britského parlamentu. Zařízení, tvořené dvěma plynovými lampami, ale fungovalo jen necelý měsíc, než v lednu 1869 vybuchlo a vážně zranilo policistu, který ho obsluhoval.

Jako první evropská metropole instalovala semafor zřejmě Paříž, a to na křižovatce boulevardů Saint-Denis a Sébastopol v květnu 1923, signalizace měla jen jedno světlo (červené) a bzučák. Slavnější semafor, jemuž některé zdroje připisují i evropské prvenství, byl umístěn roku 1924 na křižovatce Potsdamer Platz v Berlíně.

Ve 20. letech minulého století začala semafory vybavovat své křižovatky i další velká města - v roce 1925 například Milán a Řím, rok nato Londýn, Vídeň či Madrid, v roce 1927 Praha, pak například Brémy či Norimberk (1928), Barcelona (1929), Frankfurt nad Mohanem, Leningrad, Moskva či Tokio (1930). Ale například Basilej a Helsinki dostaly první semafory až v roce 1952.

V českých městech předběhla silniční semafory světelná signalizace pro tramvaje, v Praze zaváděná od roku 1911 například v ulicích Celetná, Letenská, Křižovnická (Karlovy lázně) a Radlická. Od září 1919 začali provoz v Praze na nejrušnějších křižovatkách (mj. na Můstku) řídit strážníci.