Návrat veřejné služby? Lidé v hmotné nouzi by si opět mohli přilepšit

Veřejná služba v minulosti už fungovala. Lidé v tísni, kteří na ni nastoupili, si díky své aktivitě mohli zvýšit životní minimum. Z něj se vypočítávají dávky. Pravidla změnila reforma exministra Jaromíra Drábka (TOP 09) od roku 2012 mohly úřady práce na veřejnou službu posílat ty, kteří byli přes dva měsíce bez práce. Pokud to nezaměstnaní odmítli, mohli je úředníci vyřadit z evidence. Lidé tak mohli přijít o podporu. Ústavní soud to přirovnal k nucené práci a tento postup předloni zrušil.

Sněmovna by teď na mimořádné schůzi měla projednávat senátní novelu, která se vrací k podobě veřejné služby, jakou měla před reformou. "Dlouhodobě nezaměstnaní, kteří vykonávali nějaké práce, byli odměňováni. Bylo motivační nebýt doma, ale jít pracovat. Všichni starostové a starostky, které jsem potkala, po znovuzavedení veřejné služby opravdu touží," řekla ČTK ministryně práce Michaela Marksová Tominová (ČSSD). Dodala, že na senátní verzi novely její úřad spolupracoval.

Podle předlohy by veřejnou službu dál zajišťovaly úřady práce. Lidé v hmotné nouzi by na ní mohli odpracovat měsíčně aspoň 20 či 30 hodin. Částka na živobytí by se jim tak zvyšovala o určité procento z rozdílu mezi životním a existenčním minimem, tedy z 1210 korun. Životní minimum nyní činí 3410 korun, existenční 2200 korun. Neaktivní lidé by měli jen existenční minimum. Úřad práce by firmám či radnicím, které by veřejnou službu nabízely, uhradil pojištění.

Ministerstvo práce chce proti sociálním nepokojům využít i takzvanou aktivizační pracovní příležitost. Dostávali by ji hlavně dlouhodobě nezaměstnaní v hmotné nouzi. Úřad práce by případným zaměstnavatelům dal příspěvek na zaměstnání lidí na maximálně tři měsíce a na nejvýš 40 hodin týdně. Podle plánů resortu by si osoby v tísni mohly přivydělat a obnovit své pracovní návyky, z evidence nezaměstnaných by ale nevypadly.

Hmotná nouze je v zásadě situace, kdy jednotlivec (nebo rodina, popř. skupina společně posuzovaných osob) nemá dostatečné příjmy na to, aby byl schopen zajistit základní výdaje na živobytí (jídlo, oblečení, hygienické potřeby) a na bydlení. Současně se jedná o situaci, kdy si osoba z objektivních důvodů nemůže, zajistit zvýšení svého příjmu (zdravotní stav, sociální situace apod.) nebo se o to snaží.

Psali jsme: Bič na majitele ubytoven: Vláda kývla na omezení doplatku na bydlení  

Příspěvek na živobytí je hlavní dávka, která se v této situaci poskytuje. Jedná se o opakovanou dávku, která může být vyplácena pravidelně každý měsíc, dokud trvá stav hmotné nouze. Příspěvek na živobytí se poskytuje ve chvíli, kdy jsou příjmy osoby, po odečtení oprávněných nákladů na bydlení, nižší než částka na živobytí. V tom případě se vyplácí rozdíl, tak aby osobě zůstala alespoň částka na živobytí.

Za částku na živobytí se v základu považuje existenční minimum pro dospělé osoby (tj. 2200 Kč) nebo životní minimum pro nezaopatřené dítě (tj. 1740 Kč pro dítě do 6 roků, 2140 Kč pro dítě do 15 roků a 2450 Kč pro dítě do 26 roků). Částka na živobytí může být dále zvýšena, a to až na úroveň životního minima jednotlivce (3140 Kč), případě i více (pokud je nařízeno lékařem dietní stravování).

Doplatek na bydlení se poskytuje osobám ve hmotné nouzi v případech, kdy jim po zaplacení všech odůvodněných nákladů na bydlení nezůstane k dispozici pro další výdaje částka na živobytí. Přitom se má za to, že tato osoba již pobírá přídavky na bydlení a příspěvek na živobytí.

V případě, že jsou splněny všechny podmínky, může v takovém případě být poskytnut ještě doplatek na bydlení, který navýší příjmy žadatele tak, aby mu po zaplacení všech odůvodněných nákladů na bydlení zůstala k dispozici částka na živobytí (částka na živobytí se stanovuje stejně jako u příspěvku na živobytí).

Mimořádná okamžitá pomoc se od předchozích dvou dávek odlišuje. Zatímco u doplatku na bydlení nebo příspěvku na živobytí se posuzují především příjmy, mimořádná okamžitá pomoc může být poskytnuta i lidem, kteří by běžně měli dostatečně vysoké příjmy a na dávky by tak neměli nárok.