Nekvalitní potraviny v zahraničních řetězcích zničí naše zdraví. Odborník varuje před velkým rizikem

Rok 2015 poznamenalo horké léto a poměrně teplá a suchá zima. Co to pro zemědělce a jejich úrodu znamená? Může to mít nějaké dopady na následující roky?

Dopady to bude mít nejspíše fatální, pokud i letošní rok bude taktéž suchý. Bohužel, podle aktuálních prognóz se nechystá žádná změna oproti minulým obdobím, takže můžeme očekávat negativní dopad nejen na úrodu nebo půdu. Zaprvé bude narušen průběh vegetace, tudíž problémy související s nižší a horší kvalitou sklizně. Zadruhé, již známé problémy s půdou, jež nám není schopna zadržet vodu na poli. Proto, když prudce zaprší, srážková voda se nevsákne a odteče pryč. To znamená, že se nedostane dále do spodních vod a právě zde „ty" fatální důsledky vznikají.

A nemáme se bát, že nebude dostatek potravin? Je situace až tak vážná?

Vzhledem k tomu, že Česká republika je závislá na dovozu potravin, tak to není úplně pravděpodobné. Například vepřového masa dovážíme kolem 55%, možná i 60%. Obávám se, že následky zaznamenáme především v množství u kvalitního, domácího zboží. Pochopitelně to bude mít dopad i na další tuzemské komodity, o kterých se momentálně nehovoří. Asi je teď zbytečné hovořit o faktu, že potraviny, které se v současnosti dováží ze zahraničí, bývají z 30 až 70 procent pančované. Takové bychom neměli vůbec nazývat jako potraviny. Dost mě zaráží, proč dnes není nikdo schopen přesně zdokumentovat nebo spočítat, v čem jsme soběstační a v čem ne, byť se jedná o velice závažnou informaci.

Orné půdy neustále ubývá. Co se stane, když jí nebude dost? Kolik jí vlastně potřebujeme?

Teď je nutné udělat jednu klíčovou věc! Urychleně zastavit jakýkoliv zábor orné půdy kromě zástavby v obcích, sloužící pro výstavbu rodinných domů a budov pro rozšíření, podporu drobného podnikání. Jiná varianta nepřipadá v úvahu. Ovšem, jiná věc je infrastruktura, která musí fungovat. Co se týká obchodních center či průmyslových zón, vše je zapotřebí okamžitě zastavit. A další důležitá věc – těm, co mají v těchto průmyslových zónách sídla, musíme zvednout daně tak, aby se to českým občanům začalo částečně vracet zpět. Protože zde někdo fatálně pochybil, a tím vyrobil větší potíž, než dělali komunisté. Ano, komunisté půdu znárodňovali, to znamená – „ukradli" sedlákům, ale poté ji nedevastovali natolik jako dnes „my". Momentálně umožňujeme provádět zástavbu kolem 15 hektarů za den, což je obrovské číslo (nejen) za rok. Opravdu to už není žádná legrace! Tento problém má i úzkou spojitost se srážkami během celého roku včetně zimy.

Dá se proti tomu nějak bojovat? Jaká je vlastně kvalita české půdy, pokud srovnáme její kvalitu před padesáti, dvaceti nebo deseti lety?

Určitě se zhoršuje. Když vezmeme půdu před 26 lety, třeba v roce 1989 - už tehdy se vědělo, že v zemědělské půdě je o 50 procent méně humusu, než by mělo být, jenže to „nikoho" netrápilo. Namísto toho, abychom přizpůsobovali mechanismy tak, aby půdu spíše zkvalitňovali, nebo alespoň udržovaly na stejné kvalitě, tak jsme ji pro jistou ještě zhoršili. Takže dnes celkem jednoznačně v porovnání s dobou socialismu se půda nachází ve znatelně horším stavu. Žel bohu, to je realita. Ne nadarmo za první republiky byla nastavena zásada, že co hektar zemědělské půdy, to minimálně jedna velká dobytčí jednotka. Proč asi tuhle „prvorepublikovou zásadu" dodržovali i komunisté, pravděpodobně proto, že odhalili její klíčovou podstatu. Ano, tím jsem chtěl naznačit, že současní „hospodáři" se této zásady téměř zřekli. Jestli mám správná čísla, tak se dnes zásada „poupravila" na zhruba 0,2 až 0,3 velké dobytčí jednotky na hektar orné půdy, podotýkám, ne zemědělské. Takže jednoznačně půda nemůže být v dobré kondici, protože je degradována. Děje se to, že půda je doslova tunelována průmyslovými zemědělci a všechno se nastavuje tak, aby to pokračovalo i nadále.

A je možné tento negativní trend ještě nějak zvrátit? Nebo už je pozdě?

Nikdy není pozdě. Skoro vše se dá změnit. Ano, muselo by se zpět nastavit, že co jeden hektar zemědělské půdy, to jedna dobytčí jednotka. A pak musíme začít vše přizpůsobovat podpoře malých, rodinných firem a zaměstnanosti na venkově. Pochopitelně se k tomu následně musí nastavit i to zpracování potravin. Potom si budeme moci vyrábět kvalitní potraviny bez jakýchkoliv náhražek a chemických aditiv k oklamání našich smyslů. Dejme si to do kontextu i s další věcí, jako je migrace do Evropy, České republiky. Je otázkou, kolik migrantů se dostane do Evropy teď, kolik dalších jich přijde v budoucnosti, a hlavně co s tím udělat, abychom byli soběstační ve výrobě kvalitních potravin. Jestlipak záměrně „někdo" nechce, aby se v České republice vyráběly zejména nekvalitní potraviny, nebo ještě lépe, aby se sem dovážely. Nemůžeme se nechat přespříliš ovlivňovat Evropskou unií a jejími kolikrát pro nás neužitečnými záměry. Vydejme se tou lepší cestou, i když možná bolestivější. Jinak přijdeme do styku pouze s nekvalitními potravinami v zahraničních obchodních řetězcích, které možná budou levnější, ale následky odnesme zase my, potažmo naše zdraví.

Když byla řeč o komunistech, pravicová opozice se zlobí kvůli návrhu agrární komory, která chce, aby nájemci půdy měli předkupní práva. Mluví o tom, že se vrací 50. léta. Vidíte tam také takovou souvislost?

Já nechápu, proč by měly mít zemědělské podniky předkupní právo. Já si myslím, že půdu musí vlastnit ten, kdo ji vlastní a musí za její pronájem být zaplacena taková cena, aby byla lukrativní pro vlastníka. Ale strašně důležité je také to, aby velké „průmyslové" zemědělské podniky v čele s Agrární komorou přestaly degradovat a pustošit půdu vlastníkům. I proto nechápu, proč by měly mít nějaké privilegium v podobě předkupního práva. Ba naopak, dnes musí být podpora v zemědělství nastavena tak, aby zajímavá pro malé firmy rodinného typu, a ne pro sice české, ale velké průmyslové zemědělské podniky. Jediné správné východisko bude, pokud začneme podporovat malé, středně velké firmy na venkově, a tím vrátíme zaměstnanost zpátky na venkov. Uvědomme si, že podpora velkých firem je špatná a zamezuje jakékoli konkurence schopnosti.

Patříte mezi ty, kteří poukazují na fakt, že stát podporuje velké firmy na úkor těch malých. Jak by to podle vás mělo v praxi konkrétně vypadat?

Těch úrovní je více. Řekněme, že budeme hovořit o obcích do 1000 obyvatel, kde je zapotřebí k počtu obyvatel obce přizpůsobit i počet zaměstnanců dané firmy. Uvedu názorný příklad, za první republiky zhruba jedno desetihektarové hospodářství uživilo přibližně 6 až 10 lidí. Počítám celou rodinu, tedy sedláka, jeho ženu, děti a jednoho čeledína s děvečkou, kteří k tomu hospodářství taktéž patřili. Později, za dob socialismu tomu bylo tak, že na 1000 hektarů zemědělské půdy se zaměstnávalo 100 až 150 lidí, výjimečně i 200, což záviselo na přidružené výrobě. Dnes je zcela běžné, že tisícihektarový podnik zaměstnává 5 až 10 lidí. Zde vidíme znatelný úpadek zaměstnanosti. Naše prvotní cíle by měly směřovat k navrácením zaměstnanosti na venkov. Vlastně nejlepší hospodář je ten, kdo hospodaří na svém. To znamená, že musíme nastavit podmínky, tak aby vznikaly padesátihektarové farmy, které se budou specializovat třeba na sadařství, zelinářství, zpracování ovoce, ale i na mléčnou výrobu a finální výrobky. Tohle vše se skládá z reálných podkladů, jež je možné realizovat. Jistě, musíme chtít, a ne jako doteď. Paradox je, že raději finančně podporujeme velké průmyslové zemědělce, kteří devastují naši krajinu. Pravděpodobně jsme příliš pošetilí, pokud jim na to ještě přispíváme částkou 3 až 4 tisíce korun každý rok.

Právě kvůli suchu ministerstvo zemědělství připravuje koncept k zadržování vody v krajině. Co by tento plán měl zahrnovat, aby byl skutečně efektivní? A co v praxi tento plán přinese?

Když ministerstvo tvrdí, že je třeba do krajiny umístit meze, remízy a rybníky, tak konstatují moje vypracované návrhy a plány, které mi do určité míry ukradli. To byly a jsou informace z mého konceptu, jenž se zabývá právě problematikou ohledně zadržování vody v krajině, nebo o zakomponování krajinotvorných prvků zpět do krajiny, tak aby se eliminovala vodní i větrná eroze půdy. Pochopitelně součástí je i můj dotační titul - „biopásy", vytvořený začátkem milénia. Vím, že když se to takto nastaví, můžeme očekávat kladný dopad na krajinu poměrně brzy. To znamená, že zabráníme na jedné straně erozi půdy, a na druhé straně zadržíme vodu v krajině.

Oblast zemědělství nepatří mezi ty, které by plnily titulní stránky médií. Výjimkou jsou snad jen dohady o biopalivech a dotaci zelené nafty. A spory mezi ministrem financí Andrejem Babišem a předsedou Top 09 Miroslavem Kalouskem. Co na tyto hádky říkáte?

Celá podpora biopaliv je špatně. Biopaliva neměla vůbec vzniknout, natožpak je lukrativně dotovat. To je pouze poukázání na to, jak umíme finančně upřednostnit jisté subjekty. Jenom díky nim vznikly „proslulé" pojmy, jako fotovoltaický a následně také biopalivový - plynový byznys. Opět se geniálně vymyslelo, jak efektivně okrádat občany České republiky o jejich finanční prostředky. Jistěže kmotrovské praktiky vládnou světem. Myslím si, že je asi zbytečné, abych zdůrazňoval, kdo má z biopaliv největší prospěch. Ale kdyby náhodou „někdo" opravdu nevěděl, tak přece napovím. Samozřejmě, je to společnost Agrofert a jeho „věrný sloužící" pan Jaroslav Faltýnek, který nějakým skrytým způsobem zorganizoval a propojil Agrární komoru, Agrofert a politiky, aby za každou cenu zlobbovali a protlačili tento velkolepý projekt. Takže je zřejmé, kdo zaručeně nestrádá. Je to absurdní. Já myslím, že v České republice musíme vyrábět kvalitní potraviny a vše, co k tomu náleží. A ne, abychom se uspokojili s „odpadky" z celé Evropy.

A co Evropské unie? Jak moc třeba ona zasahuje do oblasti zemědělství? Jak třeba různé směrnice a pravidla ovlivňují to, co se u nás pěstuje?

Unii je to v podstatě jedno. Co tam naši lobbisté prosadili či prosadí, to máme, případně budeme mít. Takže, kdo si myslí, že EU je nějaká záchrana, které záleží na České republice, tak se bezpochyby mýlí. Jak už jsem několikrát řekl, Evropská unie je de facto 28 konkurenčních zemí, jež mezi sebou soupeří. Je to stejné jako v jakémkoliv jiném podnikání. Ti lepší vydělávají na těch horších, respektive chytřejší na hloupějších. Bohužel, když jsme vstupovali do EU, tak naši politici byli buď naprosto naivní nebo velice dobře ovlivnění. Jinak mě nenapadá, jak mohli dopustit, aby byly vyjednány takhle nepříznivé podmínky pro český stát. Podívejme se například na přístupové rozhovory, které vyjednával pan Telička a pan Toman. Komu tihle pánové jsou alespoň trochu povědomí, musí si spojit jedna a jedna. Tím chci objasnit, proč jsou tady takové problémy.

Díky za rozhovor.