ROZHOVOR | Sucho a nedostatek potravin. Myslí si politici, že jsme idioti? Odborník nemá pro Čechy dobré zprávy

Zprávy o suchu a nedostatku vody se objevují pravidelně, občané mohou mít pocit, že jde o letní evergreen. Proč vlastně půda nedokáže zadržet dostatek vody?

Problémy vznikají proto, že půda je ve zuboženém stavu. Do půdy se nevrací organická hmota, hlavně chlévský hnůj. Většina slámy se z polí odveze do tepláren, proto je půda za posledních 25 let v tak tristním stavu. Organická hmota je to nejcennější v půdě, zlepšuje kvalitu, zadržuje vodu a půda se díky ní lépe odolává suchu. Dalším problém je to, že byly zlikvidovány šesti a vícehonné osevní postupy. Dnes se pěstuje pouze řepka, kukuřice, pšenice – to je vše. Další velký problém je těžká zemědělská technika, která se po polích pohybuje. Počátkem 90. let se po polích pohybovala technika, která měla maximálně 15 tun, dnes je třikrát až čtyřikrát těžší. Je to jako by nám po poli jezdily plně naložené kamiony.

Když mluvíte o řepce, kukuřici a pšenici – to jsou plodiny, které půdě nejvíce škodí?

Určitě ano. Řepka i kukuřice jsou vysoce náročné plodiny na živiny a na vodu. Když porovnáme 90. léta a dnešek, u řepky máme dvojnásobné výnosy, ale pochopitelně nám narostla i nadzemní hmota rostliny. Takže tyto dvě plodiny – řepka a kukuřice – jsou ty, které nejvíce degradují půdu.

Byla v minulých letech přijata nějaká opatření, aby se situace nějak zlepšila a aby docházelo k většímu zadržování vody v krajině?

Není k tomu vůle. Postavily se tu bioplynové stanice do kterých se měl dávat neupotřebitelný rostlinný odpad. Dnes je to ale jinak, kukuřice se pěstuje přímo jako palivo pro biostanice. A aby toho nebylo málo, přidává se do nich i hnůj, tedy to nejcennější, co patří do půdy. Řepka se dnes pěstuje na výrobu biopaliv a jde o opravdu velký byznys, točí se v něm miliardy.

Argofert je největším dodavatelem průmyslových hnojiv a pesticidů, ale zároveň je největší zpracovatel řepky v ČR. Proto není divu, že se průmyslové zemědělství a - byznys s venkovem dal tímto špatným směrem.

Je tedy české zemědělství podle vás špatně nastavené?

Ano, přesně tak to je. Cíleně se od 90. let zlikvidovala živočišná výroba, což byl začátek všech problémů. Podpora bioplynových stanic, pěstování kukuřice a řepky na biopaliva byl fatální omyl, který totálně degraduje půdu a likviduje venkov jako celek.

Kterých plodin může být v Česku kvůli letošnímu suchu nedostatek?

Žně na jižní Moravě jsou zatím na počátku, ale už dnes se jeví, že ozimý ječmen dává ani ne poloviční výnosy. Je předčasné o tom spekulovat, ale dotkne se to všeho - obilovin jako je ječmen sladovnický a pšenice, zeleniny i ovoce v sadech. Na všech plodinách se sucho určitě podepíše, na některých více a na některých méně.

Ministr životního prostředí Richard Brabec v červnu uvedl, že polovina zemědělské půdy v ČR je postižena erozí a že vláda dala na opatření proti vysychání země sedm miliard. Jeho rezort například vypisuje druhou vlnu dotačního programu Dešťovka na využití srážkové a odpadní vody v domácnosti i na zahradě. Mohou takové projekty situaci alespoň částečně zlepšit?

Dotační titul Dešťovka je totální nesmysl. Každý, kdo na venkově žije, má zahradu, chytá vodu do nádrží a s ní zalévá. Opravdu si pan ministr myslí, že čeští venkované jsou idioti a že je to musí učit? Není to třeba, je to další předvolební kobliha pro občany a jediný důvod tohoto programu. Toto účelové opatření nemá na zadržení vody v krajině vůbec žádný vliv.

Zeptám se tedy jinak. Jaký je váš recept? Co by podle vás pomohlo? Jaký krok by měl být ihned udělán a co by mělo následovat?

Těch kroků musí být několik. První je zákaz záboru orné půdy na průmyslové zóny a obchodní centra, návrat živočišné výroby na 1,5 až 2 dobytčí jednotky na hektar, návrat generacemi osvědčených šestihonných a vícehonných osevních postupů. Dalším je zmenšení a stabilizace půdních bloků na 20 hektarů a snížení hmotnosti zemědělské techniky na maximálně 15 tun. Důležité je také omezit dotace zemědělským baronům, kteří hospodaří průmyslovým způsobem a nedrží se tradičního zemědělského hospodaření. Tahle opatření je nutné udělat co nejrychleji, ale i tak to bude dlouhodobý proces.

Mám zpracovaný koncept, jak vyřešit sucho na jižní Moravě a restartovat hospodaření na venkově v České republice.

Říkáte, že výsledky nebudou hned. Pokud by dnes došlo ke změně a od zítřka by se vámi zmíněné věci změnily, jak dlouho bude trvat, než se situace zlepší?

Obecně platí, že když se něco určitou dobu ničí, tak se minimálně stejnou dobu, možná dvakrát takovou, věci vrací do normálu. Jsem v tomto směru těžký realista, takže berme, že se tady 25 roků plundruje zemědělská půda, krajina, venkov, takže minimálně 25 až 50 let se vše bude navracet do původního stavu. To je realita, nemá cenu si nic nalhávat, toto jsou tvrdá fakta. Nicméně budu mile překvapen, pokud se to povede dříve. Když budeme nápravu oddalovat, bude to jen horší.

Orné půdy stále ubývá, tento proce je nevratný. Dá se ale alespoň nějak zpomalit, když už ne zastavit?

Musí se neprodleně zákonem omezit zábor orné půdy s výjimkou občanské zástavby. Pokud si vážnost problému zákonodárci uvědomí, mohou to udělat velmi rychle. Mohou tento problém vyřešit a zákon upravit ve zkráceném řízení. Vzhledem k vážnosti problému by měl zákon najít podporu napříč všemi stranami.

Co s tím, abychom se při snižující se ploše orné půdy nestali jen závislými na dovozu zemědělské produkce ze zahraničí?

Bohužel už dnes závislí jsme. Dovážíme 60 procent vepřového masa, drůbeží maso, ovoce, zeleninu, mléčné výrobky. Je tedy málo oblastí, ve kterých jsme soběstační. A to je vzhledem k bezpečnosti státu velice špatné. Země, která není soběstačná ve výrobě potravin, je sociálně i ekonomicky velice zranitelná. Kdykoliv je možné kvůli nedostatku potravin vyvolat konflikt.

Když jsme mluvili o vodě, je důležité zmínit, že českou vodohospodářskou soustavu ovládají zahraniční firmy. Je třeba i v tomto neprodleně udělat změnu a dostat veškerou vodu pod kontrolu českého státu

Projevila se na současném stavu i skutečnost, že většina zemědělců hospodaří v nájmu a tak nemá vztah k majetku, který jim nepatří?

Vliv to určitě má, protože platí pravidlo, že když něco vlastním, tak se o to svědomitě starám. Když je půda pouze v nájmu a stát neukládá, za jakých podmínek by měla být pronajata, tak dochází k jejímu tunelování. Stát by měl neprodleně stanovit striktní pravidla, jak se s půdou bude nakládat. A to samé musí platit i u nejcennější suroviny, kterou je voda. Je směšné, že chce stát kontrolovat komíny a to, čím lidé topí, ale není schopen ohlídat nejcennější bohatství, které tato země má, tedy půdu a vodu. Pádným důkazem je to, že když jsme vstupovali do EU, tehdejší politici se dohodli, že pohřbí zemědělství a venkov. To, co se děje dnes, je následek tohoto politického rozhodnutí.

Neexistuje žádná země v Evropě, kde by politici vyjednali tak likvidační podmínky vstupu do EU, jak se to stalo v České republice. Nastal čas, abychom udělali politickou anamnézu a aby tito politici, kteří jednali proti zájmům republiky, byli dohnání k zodpovědnosti. Když se jednalo o vstupu do EU, tak se dohodlo, že bude postupně zlikvidováno české zemědělství, aby se k nám mohla dovážet nadvýroba z okolních zemí. To byl ten fatální průser a zemědělci si to nechali líbit. Je třeba se tázat bývalých prezidentů Agrární komory, předsedů Zemědělského svazu ČR a v neposlední řadě členů zemědělského výboru Poslanecké sněmovny, proč to dopustili.

Velká část dotací z EU směřuje právě do zemědělství. Z toho, co říkáte, je ale jasné, že si nemyslíte, že by pro nás členství v unii z tohoto pohledu bylo výhodné…

Vstup do EU výhodný v žádném případě nebyl, to víme všichni. Došlo k útlumu zemědělství, následného zpracování potravin a k totálnímu rozkladu venkova. Porovnáme-li rok 1990 a dnešek, produkuje se pouze 30 procent objemu tehdejší výroby. Bylo pravidlo, že 1000 hektarů zemědělské půdy zaměstnávalo 150 lidí i více. Dnes zaměstnává pět maximálně 10 lidí.

Obyvatelům venkova se předkládala účelová informace, že není třeba, aby na venkově pracovali a že se vše doveze. Tím se přetrhlo tolik cenné předávání umu a zkušeností z generace na generaci. Tímto jednáním venkov utrpěl další ránu, která má fatální dopad na ekonomiku venkova jako celku. Společnost si přestala vážit práce lidí na venkově a žila v bludu, že bez kvalitního venkova se dá žít. Ale opak je pravdou.Musíme občanům vysvětlit, že práce na venkově není podřadná, ale že je nesmírně důležitá, protože žádná společnost není schopna přežít bez vody, půdy, kvalitních potravin a tolik cenného lidského kapitálu, který s tímto bohatstvím po staletí na venkově hospodaří.

Děkujeme za rozhovor.