Česko se topí v toxickém a rakovinotvorném odpadu, skládkaři chtějí ušetřit

Ministerstvo si je podle mluvčího Matyáše Vitíka problému vědomo a snaží se prý s dalšími orgány státní správy nalézt řešení. "Součástí řešení tohoto problému budou i případné změny právních předpisů v oblasti odpadového hospodářství," řekl ČTK. Ministr životního prostředí v demisi Tomáš Chalupa (ODS) ale nestihl za svého působení novelizovat plán odpadového hospodářství ani dokončit zákon o odpadech.

Poplatek za nebezpečný odpad se dělí na základní složku pro obce a rizikovou složku, kterou dostává Státní fond životního prostředí (SFŽP). "I když sazba rizikové složky vzrostla v roce 2009 z 3300 na 4500 korun za tunu, příjem z této složky klesl mezi roky 2007 až 2011 téměř o polovinu, ze 107,8 na 59,2 milionu korun ročně," sdělila Málková.

"Důvodem je mimo jiné to, že zákon umožňuje ukládat nebezpečný odpad na skládky jako takzvaný technologický materiál na zajištění skládky a na terénní úpravy. Tyto kategorie jsou přitom od poplatků osvobozené," uvedla mluvčí NKÚ. V roce 2011 bylo osvobozeno od poplatků dokonce 98,5 procenta nebezpečného odpadu uloženého na kontrolovaných skládkách. Přitom peníze z poplatků mají sloužit SFŽP na ochranu životního prostředí.

Podle NKÚ je také vybírání poplatků či pokut za uložení nebezpečného odpadu příliš komplikované. Přestože riziková složka jde na účet SFŽP, sám fond nemůže výběr sledovat a kontrolovat. Kontrolu mají v rukou jen obce jako příjemci základní složky poplatku. Případné porušení předpisů pak pokutuje Česká inspekce životního prostředí, ale když sankci někdo nezaplatí, vymáhá ji celní úřad. Příjemci peněz z vymožených pokut jsou ale opět SFŽP a obce.

"NKÚ doporučuje přehodnotit nejen zákon o odpadech, ale i kompetence zainteresovaných orgánů," sdělila mluvčí úřadu. "Kontroloři také doporučují jednoznačně stanovit limit pro ukládání nebezpečných odpadů na skládky bez poplatku," doplnila.

Mezi nebezpečné odpady řadíme odpady, které vykazují alespoň jednu nebezpečnou vlastnost uvedenou v příloze 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů.

Mezi nebezpečné vlastnosti odpadu patří např. toxicita, karcinogenita, mutagenita, infekčnost, ekotoxicita atd. Jako příklad nebezpečných odpadů lze uvést odpady polychlorovaných bifenylů (PCB), perzistentních organických polutantů (POPs), infekční zdravotnické odpady nebo odpady obsahující rtuť či odpady z výrob převážně používající nebezpečné chemikálie ve výrobním procesu.

Nebezpečné odpady mohou poškozovat lidské zdraví či životní prostředí, a proto jim je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. K negativnímu působení nebezpečných odpadů může docházet na místě jejich vzniku, při transportu a v blízkosti místa jejich odstranění.

Mezi nebezpečný odpad patří:

- Syntetické barvy, laky- Syntetická ředidla- Mořidla- Elektrické baterie, Autobaterie- Oleje, tuky minerální nebo syntetické, ropné produkty- Kyseliny, louhy- Lepidla, pryskyřice- Zdravotnický materiál ( znečištěné obvazy, jehly apod. )- Tiskařské barvy, tonery, inkousty- Chladničky a mrazáky obsahující freony- obrazovky- Těkavé látky, fotochemikálie, pesticidy- Zářivky a jiný odpad obsahující rtuť