PŮVODNÍ ZPRÁVA | Kolik zaplatíme za ETS II? Povolenky jsou levnější než ekologické škody, vysvětluje ekonomka Nálepová

Nálepová vysvětlila, že ETS II má od roku 2027 zpoplatnit vytápění budov a silniční dopravy, přičemž povinnost kupovat povolenky nebudou mít ani domácnosti nebo řidiči, ale distributoři paliv a energií, kteří je nakonec promítnou do koncových cen. „Ekonomicky to působí podobně jako Pigouova daň na znečištění: znečišťovatel platí a trh dostává cenový signál, aby se vyplácelo šetřit a přecházet na čistší technologie,“ uvedla ekonomka.

Jak se ETS II promítnou v cenách?

Kvůli zabránění skokovému prvnímu dopadu je vepsaný tzv. tlumič, tedy měkký limit ceny povoleny. „Do roku 2029 mají unijní pravidla dodat na trh další povolenky, pokud by cena v ETS 2 vyskočila nad zhruba 45 €/t CO₂ v cenách roku 2020 – zhruba 55–57 eur v roce 2027 po indexaci inflací,“ vyčíslila Nálepová.

Podle propočtů analytiků Evropského parlamentu by nový klimatický poplatek mohl zdražit litr benzínu asi o 11 centů a naftu o 13 centů – tedy přibližně o 2,80 až 3,30 koruny za litr při současném kurzu eura.

U zemního plynu by cena mohla stoupnout asi o 0,25 až 0,30 koruny za kilowatthodinu. Pro běžnou domácnost, která ročně spotřebuje 10 megawatthodin plynu, by to znamenalo zvýšení nákladů o zhruba 2 800 až 3 000 korun ročně – pouze kvůli tomuto novému systému.

„V praxi se zdražení nepřenese jen na pumpu a na fakturu za plyn, ale postupně se proline i do ostatních cen. Výroba i doprava zboží využívají energii a paliva,“ upřesnila ekonomka.

Vysvětlila, že záleží především na tom, kolik energie se spotřebuje při výrobě konkrétního produktu nebo poskytování služby. Výrobky jako pečivo, ocel nebo chemikálie jsou energeticky náročnější než třeba služby typu kadeřnictví, a jejich cena tak poroste víc.

Roli hraje také to, jak rychle a do jaké míry firmy vyšší náklady přenesou na zákazníky. To závisí na míře konkurence, výši ziskových marží nebo na smlouvách, které mají firmy sjednané na dodávky energií. Významný vliv budou mít i aktuální ceny ropy a plynu nebo kurz koruny vůči euru – ty mohou dopad ETS II buď zeslabit, nebo naopak zesílit.

U domácností se navíc výše dopadu bude lišit podle typu vytápění – jinak zasáhne domácnosti vytápěné plynem, jinak ty s elektřinou, dálkovým teplem nebo pevnými palivy. Do celkové ceny energií pak vstupují i další položky, jako jsou síťové poplatky a daně, které ETS II přímo neovlivňuje.

V neposlední řadě bude hrát roli i počasí – například v chladnější zimě bývá spotřeba energií vyšší, což celkový dopad zvyšuje. „Proto je správné říct: efekt bude plošný, ale nerovnoměrný – nejvíc se projeví u příměji ‚energetických‘ položek, zatímco u většiny ostatního zboží a služeb půjde o menší, rozpuštěný příspěvek rozkládající se v čase,“ uvedla Nálepová.

Zavedení ETS 2 se promítne i do oficiálních statistik inflace. Česká národní banka odhaduje, že v roce 2027 zvýší tento klimatický poplatek meziroční inflaci přibližně o 0,9 procentního bodu – za předpokladu, že cena emisní povolenky bude kolem 57 eur za tunu. Nejde ale o trvalé zrychlení inflace, nýbrž o jednorázové navýšení cenové hladiny – tedy o tzv. přecenění.

Po tomto skoku by se tempo zdražování mělo opět vrátit na běžnou úroveň. „Z makro pohledu se to v cenové statistice ukáže jako jednorázové přecenění (vyšší cenová hladina v roce startu), nikoli jako trvalé zrychlení inflace,“ vysvětlila Nálepová.

„Do výsledku pro konkrétní domácnost vstoupí ještě druhé kolo: některé firmy část nákladů už nepřenášejí dál, protože by ztratily zákazníky, jiné mohou dočasně upravit marže; část dopadu navíc pohltí úspory energií a investice (zateplení, výměna kotle) financované ze Sociálního klimatického fondu,“ shrnula ekonomka.

Rozptyl v odhadech souvisí s nejistotou ohledně budoucí ceny emisních povolenek a s tím, jaké bude tržní prostředí. „Proto se i oficiální odhady uvádějí v pásmech,“ poznamenala ekonomka. Zdražování se podle ní projeví hlavně u paliv a nákladů na vytápění, v ostatních cenách se efekt ETS II „mírně rozpustí“. Nejde však o trvalé zrychlování inflace, ale o jednorázový skok, jak říká Nálepová, půjde spíš o „jednorázový schod“, po kterém se tempo zdražování vrátí k běžné úrovni.

EU nabízí podporu

Aby domácnosti lépe zvládly dopady nového systému emisních povolenek ETS II, zřídila Evropská unie Sociální klimatický fond (SKF). Ten bude fungovat v letech 2026 až 2032 a má sloužit ke dvěma hlavním účelům: poskytnout dočasnou finanční podporu nejzranitelnějším skupinám obyvatel a zároveň investovat do opatření, která lidem sníží účty za energie natrvalo – například formou zateplení, modernizace vytápění nebo rozvoje veřejné dopravy.

Podle pravidel EU smí být přímé dávky maximálně 37,5 procenta z národního klimatického plánu, zbytek prostředků musí směřovat na dlouhodobé, strukturální změny.

Česko by podle odhadu Ministerstva životního prostředí mělo získat zhruba 50 miliard korun, k nimž musí přidat povinné spolufinancování ze státního rozpočtu ve výši nejméně 25 procent. Aby ale vůbec mohlo začít čerpat, musí do konce června 2025 předložit a získat schválení tzv. sociálně-klimatického plánu od Evropské komise.

„Papírově je rámec připraven dobře, ale realita stojí na kvalitě českého plánu, cílení a rychlosti realizace,“ upozornila ekonomka. Podle ní úspěch celé politiky závisí na tom, jak přesně stát dokáže identifikovat zranitelné skupiny – například domácnosti trpící energetickou nebo dopravní chudobou – a jak rychle spustí jednoduché a funkční podpůrné programy.

Z evropského fondu připadne na Česko přibližně 2,4 procenta prostředků. „Není to málo, ale bez rychlé implementace může sociální napětí vzniknout i tak,“ varovala Nálepová.

Správně nastavit kompenzace

Klíčem k tomu, aby nový systém emisních povolenek ETS II nezpůsobil zbytečné sociální napětí, je podle ekonomky Nálepové správné nastavení kompenzací. „Pointa je v designu kompenzací,“ vysvětluje. Pokud stát zvolí plošné slevy na paliva nebo dotace, které snižují konečnou cenu energie, „vygumuje“ se podle ní cenový signál ETS II – a to je chyba.

Smyslem systému je totiž motivovat ke snižování emisí skrze vyšší cenu uhlíku. Pokud stát tuto cenu uměle snižuje, motivace se ztrácí. Naopak „když poskytne paušální (lump-sum) podporu nebo cílené investice (zateplení, MHD, kola, sdílená doprava), ponechá motivaci šetřit, ale zmenší sociální zásah.“

Takový přístup odpovídá mezinárodním doporučením. „Tohle je dnes ‚zlatý standard‘ v doporučeních OECD a IMF: chránit disponibilní příjem, ale nezlevňovat emisi. Jinými slovy – pomáhat lidem, ne emisím,“ dodala Nálepová.

ETS II je podle ní ukázkou toho, jak může fungovat promyšlená sociálně-tržní politika. Klimatický systém a Sociální klimatický fond tvoří propojený celek, který spojuje snahu o snižování emisí s důrazem na spravedlivé rozdělení nákladů.

„Ukazuje, že pokud chceme zvládnout přechod k nízkoemisní ekonomice, musíme ho vést postupně, předvídatelně a s ohledem na zranitelné skupiny. Právě taková kombinace klimatické ambice a sociálních jistot dává transformaci šanci na dlouhodobé přijetí veřejností,“ doplnila Nálepová.

Klimatická politika na okraji zájmu

Podle Nálepové zůstává klimatická politika v Česku mimo hlavní politickou debatu – a to i přesto, že se její dopady začínají projevovat čím dál výrazněji. „Upřímně řečeno, podobná témata teď před volbami nejsou v centru pozornosti. Veřejnou debatu mnohem víc ovládá třeba věk odchodu do důchodu, protože lidé vnímají jeho dopad okamžitě, zatímco klimatická politika působí vzdáleněji,“ konstatuje.

Zároveň ale upozorňuje, že i když se může zdát méně aktuální, klimatickou změnu už dnes reálně pociťujeme – „v sušších létech, častějších extrémech počasí i rostoucích nárocích na energetiku“. „Jde především o budoucnost našich dětí a vnoučat, nejen nás samotných,“ dodala.

Evropský systém ETS II spolu se Sociálním klimatickým fondem podle ní představuje snahu o „rozumný kompromis“. Má vytvořit cenový signál, který bude motivovat k úsporám a modernizaci, ale zároveň „chrání zranitelné domácnosti, aby přechod zvládly“.

Dopad se přitom neprojeví skokově, ale postupně – především v cenách paliv, tepla a některých služeb. Míra zdražení bude záviset na celé řadě proměnných: ceně povolenek, vývoji cen ropy a plynu, kurzu koruny, konkurenci dodavatelů i tom, jak rychle lidé a firmy začnou šetřit nebo investovat do úspor. „V praxi tedy nejde o náhlý skok, ale spíš o postupné přecenění, které bude možné zmírnit dobře zacílenou podporou,“ vysvětlila Nálepová.

Za klíčové považuje komunikaci. „Stát musí komunikovat srozumitelně, předvídatelně a férově – lidé musí dopředu vědět, co se mění, kdy a proč, a jaká kompenzace nebo pomoc jim náleží.“ Podle ní důvěru posiluje i transparentnost – tedy když lidé vidí, kam směřují výnosy z povolenek. Například na „zateplení bytů, modernizaci dopravy nebo paušální podporu příjmu“. Jen tak lze podle ní předejít „frustraci a pocitu, že ‚se zase platí za něco, co si lidé nevybrali‘“.

Nálepová upozornila, že klimatická politika nemůže nikdy být stoprocentně výhodná pro všechny. „V otázce ochraně životního prostředí – a zejména v boji s klimatickou změnou – nikdy nedosáhneme čisté Pareto-optimality, protože jakýkoli zásah (například emisní daň, povolenky, regulace) někomu zlepší situaci a jinému zhorší.“

Na závěr dodala i podstatnou ekonomickou úvahu: „Pokud vezmeme v úvahu negativní externality, jako škody z emisí, sucha, extrémů počasí, ztrátu úrody a podobně, pak je nečinnost sama o sobě neefektivní – a aktivní klimatická politika posouvá nás blíž k celospolečenskému optimu. Jinými slovy: nedělat nic je ještě dál od Pareto-optima, protože náklady externalit dopadají na všechny – i na ty, kdo je nezpůsobují,“ uzavřela Nálepová.