Komentář: Česko podle Basikové aneb opravdu chce zničenou kulturu a tisíce mrtvých?

Pro příklad netřeba chodit daleko. Lucie Bílá nazvala covid "blbou chřipkou", Janek Ledecký na sociálních sítích sdílel emotivní, ale fakticky nesprávné video, a Bára Basiková naopak prohlásila, že covid chce, a očividně jí mrzí, že se Česko nevydalo stejným směrem, jako Švédsko.

Co to ale v praxi znamená? Že Basiková fakticky lituje toho, že Česko nezavřelo na půl roku hranice, že víceméně povolilo kulturní a sportovní akce nebo snad že u nás nezemřely tisíce lidí?! Byť to může znít jakkoliv strašně, jsou to tvrdá fakta, která se někteří neobtěžují ověřit.

Ve Švédsku totiž nedošlo k žádnému promoření, jak se mylně tvrdí. Ve skutečnosti má méně než dvojnásobek nakažených oproti Česku, k dnešnímu dni 89 436. Oproti nám má ale 10x více úmrtí nakažených lidí, konkrétně 5 870. Tohle je to, o čem Basiková mluví a co opravdu chce?

V případě, že by své prohlášení směřovala pouze na restriktivní opatření proti šíření nového typu koronaviru, ani tak své kolegy a fanoušky zajisté nepotěší. Švédsko totiž už v březnu zavedlo přísné limity na počty lidí na veřejných shromážděních. A ty platí dodnes.

V zásadě tak není možné setkat se ve více než 50 lidech, a to ani na kulturních či jiných akcích. Zatímco v Česku se během léta mohly pořádat akce či koncerty řádově aspoň pro stovky osob, ve Švédsku nic z toho nebylo a není možné.

Mylně se také uvádí, že toto opatření ve Švédsku skončí začátkem října. Ve skutečnosti je to ale jinak. Limit 50 lidí může být překročen tam, kde bude možné návštěvníky usadit, a to dva metry od sebe.

Ano, ona židličková metoda u nás tolik vysmívaná není naším vynálezem. Ve skutečnosti je za hranicemi relativně běžná, přistoupilo k ní totiž vícero států. Podobně jako k plošnému nošení roušek celé léto, zatímco Češi si od nich mohli odpočinout.

Nutno také dodat, že limit 50 lidí je ještě benevolentní. Některé evropské země zavedly přísnější restrikce a například v Británii se nesmí setkávat více než 6 lidí. Najednou se nemáme tak špatně, že?

Tím ale výčet opatření nekončí. Švédsko také na jaře zavřelo hranice pro osoby cestující ze zemí mimo Evropskou unii, utrpělo citelnou ekonomickou ránu, lékaři odkládali plánované zákroky, zkrátka celkově není tamní situace o nic lepší než u nás. Naopak, zatímco Česko najíždí na druhou vlnu, Švédsko teprve doklepává tu první. Protože opatření začínají zabírat až nyní.

Modlou v očích široké veřejnosti ale nadále jistě zůstane benevolentní přístup k rouškám. Ty totiž Švédové nenařídili, ale pouze doporučili. I přesto je část obyvatel nosí, stejně jako lidé uposlechli doporučení na omezení cestování hromadnou dopravou nebo na zachování home office do konce roku.

Díky tomu zeje řada budov prázdnotou. Hotely jsou vylidněné, turistický ruch ustal. Světové proslulé módní a designové značky musí cílit na zahraniční trh, dostat se k lékaři bez předchozího objednání a sjednání termínu je prakticky nemožné. Tak nyní vypadá život ve vychvalovaném Švédsku. 

Vraťme se ale ještě k oněm na základě řady dezinformací démonizovaným rouškám. Řada zemí je totiž během léta požadovala například právě v dopravních prostředcích. Německo, Francie, Španělsko... A kupříkladu většina afrických států má zavedenu povinnost nosit roušky obecně na veřejnosti.

U sousedů je holt vždy tráva zelenější. V době internetu ale není nic jednoduššího, než si u každé země otevřít stránky ministerstva vnitra či zahraničí a jednoduše se podívat na aktuálně platná opatření. 

Prakticky tak, stejně jako jinde, i v případě covidu, platí, že by si měl každý ověřovat fakta. Zejména pak známé osobnosti, které mají poměrně velký dosah na sociálních sítích a které mohou ovlivnit tisíce až statisíce lidí. Pochybujeme totiž, že by si Basiková skutečně přála švédský model v Česku, který je v mnohém restriktivnější, než u nás.

Pravděpodobně tak jen dala na odiv svou neznalost problematiky, navzdory silným prohlášením. Ve světě českého internetu ale není ani zdaleka jediná, komu zdejší, byť stále benevolentní opatření, vadí. Ačkoliv však zasahují do života každého z nás, možná je na čase si konečně uvědomit, že kvůli ochraně životů našich blízkých některá z nich skutečně mají smysl.