Jak zatočit s korupcí? V Senátu to vřelo

Místopředsedkyně Senátu a ČSSD Alena Gajdůšková připomněla, že v Česku je podle průzkumů organizace Transparency International ochotna oznamovat případy korupce jen zhruba polovina lidí, zatímco ve skandinávských zemích, kde je míra korupce nejnižší, je to až 93 procent obyvatel.

Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová uvedla, že zahraniční protikorupční úpravy nebudou v českých podmínkách fungovat bez změny přístupu k hodnotám. Připomněla diskuse o specializovaném úřadu pro potírání korupce. Podle ní nebude efektivní, pokud nebude mít patřičné pravomoci a nebudou jej tvořit odborně zdatní a odvážní státní zástupci pevných morálních zásad, kteří budou vzájemně spolupracovat a nedopustí únik informací. "Zabezpečit takovýto úřad lze podle mně pouze v počtu dvaceti, maximálně třiceti státních zástupců," uvedla.

Ministr Jiří Dienstbier (ČSSD), která dostal na starosti koordinaci boje proti korupci, označil za jeden z klíčových prvků boje proti korupci fungující státní službu. Připomenul také, že vláda v létě rozhodla o vzniku osmnáctičlenné rady boje proti korupci, v níž budou zástupci ministerstev, Nejvyššího státního zastupitelství, Generální inspekce bezpečnostních sborů i neziskového sektoru a akademické sféry. Očekává od ní podněty pro omezení korupce, ale nepředpokládá, že by se Česko dokázalo "nějakou závratnou rychlostí přiblížit severským zemím".

Korupce není sice v českém právním řádu pojmově definována, ale na základě mezinárodních dokumentů lze dospět k přesnému širšímu či užšímu vymezení.

Radou Evropy přijatá Občanskoprávní úmluva proti korupci, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2003, hovoří o korupci jako o: „přímém či nepřímém vyžádání, nabídnutí, předání nebo přijetí úplatku či jakékoliv jiné nepřípustné výhody nebo vyhlídky na ně, které narušují řádné plnění jakékoliv povinnosti nebo jednání vyžadovaného od příjemce úplatku, nepřípustné výhody nebo vyhlídky na ně."

Českou republikou dosud neratifikovaná Úmluva OSN proti korupci (2003) nenabízí výslovnou definici korupce, ale poskytuje obsáhlý výčet jednání, která by měla být kriminalizována a právně postižitelná. Jedná se např. o uplácení a přijímání úplatku vnitrostátních a zahraničích veřejných činitelů, různé formy zneužití majetku a funkcí nebo obchodování s vlivem.

Transparency International používá i svou vlastní poměrně širokou definici korupce:„Korupci lze definovat jako zneužití svěřených pravomocí za účelem získání nezaslouženého osobního (soukromého) prospěchu."