Do p*dele s humanitou? Debata kolem uprchlíků je nebezpečná

Českým mediální prostorem proletěla bez většího ohlasu zpráva o zajímavém experimentu, který provedli jistí aktivisté ve Velké Británii. V internetových diskuzích ohledně  přistěhovalců ve svých příspěvcích citovali nacistickou antisemitskou propagandu. Pouze slovo "Žid" zaměňovali za "imigrant". Následně pozorovali, že právě tyto komentáře získávají největší podporu ze strany ostatních diskutujících.

Zajisté šlo o pokus podnětný a mnohé naznačující, byť jeho výsledky nelze přeceňovat. Internetové diskuze jsou velmi specifickým prostředím, přičemž do nich přispívá jen určitý segment populace. Představuje též příhodný prostor pro prezentaci vyhrocených názorů. Přesto experiment ilustruje značnou radikalizaci veřejných nálad v souvislosti s aktuální migrační vlnou. Tato radikalizace pak nepochybně do jisté míry odráží i charakter oficiální veřejné debaty, která se o problému vede.

Netřeba chodit do Spojeného království. Zaměřme se na Českou republiku; na zemi, která je ve srovnání s Velkou Británií uprchlickou krizí zasažena nesrovnatelně méně. Přesto by neznalý člověk ze zdejší veřejné debaty mohl nabýt dojmu, že tuzemsko čelí nájezdům desítek tisíc migrantů týdně a situace v českém pohraničí je stejně žalostná jako na jižních italských a řeckých ostrovech, ne-li ještě horší. Jistě, mnozí argumentují, že jde o celoevropský kontext. Paradoxně však osud kontinentu najednou leží na srdci nejvíce těm, kteří by již delší dobu nejraději Českou republiku izolovali od okolního světa.  

Problém není krátkodobý, je potřeba věcná debata

Samotná skutečnost, že se o imigraci vášnivě diskutuje, je naprosto pochopitelná a přirozená. Nad veškerou pochybnost se jedná o zásadní otázku. Dá se navíc předpokládat, že jde o pouhý začátek dlouhodobého jevu. S ohledem na stále komplikovanější bezpečnostní situaci na Blízkém východě a mizivé vyhlídky na zlepšení katastrofálních životních podmínek v rozsáhlých částech Afriky je krajně nepravděpodobné, že tamní obyvatelstvo přestane vzhlížet k mýty opředené Evropě jako k bezpečnému přístavu. Z historie přitom víme, že velké migrační vlny mnohdy způsobovaly či provázely přelomové dějinné procesy.

O to více by bylo záhodno, pokud by se k problému vyjadřovali ti, kteří mají co říci - bezpečnostní experti, arabisté, orientalisté a další odborníci, v neposlední řadě pak političtí představitelé. Poslední jmenovaní si na malý prostor v médiích rozhodně štěžovat nemohou, nezdá se však, že by prezentovali nějaké ucelené strategie založené na hlubších analýzách. Nezanedbatelná část českých politiků v přílivu imigrantů spíše zavětřila potenciál, jak lehce získat politické body. Namísto vyvracení nejrůznějších mýtů tak politické činitele často slýcháme opakovat klišé a alarmistické výkřiky z pochybných internetových diskuzí.

Namísto kompetentních odborníků se do čela české debaty o imigrantech postavili jiní - například expert na hmyz či politik-podnikatel, který je paradoxně sám přistěhovalcem. Výsledkem je agresivní, emotivní kampaň plná lží, polopravd, tzv. hoaxů. Mediálním prostorem poletují směšné výzvy k venčení psů v okolí muslimů či provolání "Do prdele s humanitou!" z úst umělce za zenitem, který se obává, že místo svého oblíbeného vepřového řízku bude muset večeřet kebab. Tento neutěšený stav bez jakýchkoliv pochyb nahrává extremistům, pro něž strach z imigrantů představuje ideální příležitost k aktivizaci; cítí příležitost radikalizovat veřejné mínění, debatu o přistěhovalcích vystupňovat a zároveň zbavit věcného rozměru. Nutno dodat, že slaví úspěch.

Názory se vyhrocují, vládne strach. Lidé se uchylují k paranoidním představám a argumentaci, která by ještě před rokem byla k smíchu. Vrátíme-li se například ke zprávě o pochvalných reakcích na adresu nacistické propagandy, v níž byli židé zaměněni za imigranty, můžeme v diskuzích zaznamenat názory, že podobné zprávy zřejmě budou nyní vycházet častěji, aby zamezily "skutečné debatě o migraci a islámu". Stejně tak mnoho lidí schvaluje tzv. hoaxy, nebo-li záměrné šíření lží a špatného obrazu o muslimech a běžencích. Argumentují, že nejde o to, zda je zpráva pravdivá, ale zda svým obsahem vyvolává preventivní strach a odpor k imigrantům, a tudíž může "zabránit" tomu, aby se něco podobného skutečně stalo. O fakta tedy vlastně vůbec nejde.

Daný vývoj je nebezpečný. V historii nalezneme nejeden případ, kdy pozvolná, dlouhodobá radikalizace veřejného diskursu nakonec dospěla do fáze, kdy se velká část obyvatelstva smířila s brutálními opatřeními, která by dříve jasně odmítla.    

Venčení vepřů u mešit není řešením  

Absence rozsáhlejší seriózní, fundované debaty se však odráží i v druhém extrému. Část obyvatel (byť nesrovnatelně početně omezenější) se staví k otázce imigrace velmi naivně. Do značné míry jde o odraz jejich světonázoru, v rámci kterého mají potřebu stát v jasné opozici vůči xenofobním názorům. V důsledku pak téměř ostentativně přehlížejí hloubku problému a deklarují bezmeznou podporu všem přistěhovalcům. Nepochybně by bylo užitečné, pakliže by se na úkor výše uvedených křiklounů dostalo většího prostoru odborníkům, kteří by lidem vysvětlili, že imigranti nejsou homogenní skupinou a existuje například nezanedbatelný rozdíl mezi útěkem z válečné zóny a migrací z ekonomických důvodů.  

Západní Evropa v posledních desetiletích zcela selhala v integraci přistěhovalců, především těch z islámských zemí. Pokud někdo tvrdí opak, měl by navštívit vybraná předměstí britských nebo francouzských měst. Jedním z důvodů tohoto krachu byla i velká neochota o problému vést hlubší debatu na seriózí úrovni. Strategie integrace přistěhovalců, resp. jejich druhé až třetí generace (tedy rodilých a legitimních občanů těchto zemí) začínají pod tlakem objektivně existujících potíží vznikat až dnes, s obrovským zpožděním. Míru jejich úspěchu lze odhadnout jen stěží.      

Současná imigrační vlna není svébytným fenoménem. Je vrcholem ledovce vyrůstajícího z masy hlubokých problémů a zásadních změn ve světě, jejichž podstata zůstává většině obyvatel, kteří se zapojují do plamenných diskuzí o běžencích, ukryta pod hladinou. Nyní je klíčovou úlohou médií, politiků a příslušných odborníků, aby veřejnosti předložili ucelenější obraz věcí a debata se posunula k nastínění promyšlených koncepcí, nikoliv pouhých výkřiků a laciných opatření. Venčení vepřů u mešit totiž nastupující krizi v rozhodně nevyřeší.