Okamurovi, Konvičkovi, Bartošovi a dalším chybí jedna věc, varuje politik

Maximem myslí bod, kdy jsou postoje významných názorových proudů maximálně rozdílné, tedy, kdy je již jedna strana plně černá a druhá naopak absolutně bílá, nikoliv ve smyslu viditelnosti a brizance, nýbrž ve smyslu jistého vnímání argumentů obou stran a hledání jejich průniku.

"Co je však důležitější, nalezli jsme již limitu v nástrojích, jež jsou v obhajování a prosazování těchto názorů užívány?" ptá se na blogu na serveru aktualne.cz s tím, že nechce v tomto článku poskytovat odpověď, protože ta by byla prosta jakékoliv faktičnosti, ale byla by pouze odrazem jeho optimismu.

Své zamyšlení tvoří samozřejmě v reakci na sobotní demonstraci. "Mohlo by se zdát, že s každou podobnou manifestací dostávají demokracie, tolerance ba nyní dokonce i právo stále další zásahy. V listopadu vystoupení prezidenta na Albertově po boku Konvičky, nyní žhářský útok na Kliniku na Žižkově. Takový dojem by byl ovšem projevem ryzí skepse," podotkl.

S tím jak jsou základní demokratické teze okopávány, podle něj spontánně vzniká síla a chuť je bránit, a to mezi těmi, kteří doposud byli nesmiřitelnými soupeři v rámci politického souboje. "Mám na mysli různá prodemokratická a tolerantní uskupení z různých částí politického spektra. Jak by mohli najít společnou řeč lidé z ČSSD, TOP 09, SZ od Pirátů či z jiných skupin, když spolu doposud vedli více či méně lítý boj?" táže se.

Vysvětlení je ale pý mnohem prostší, než by se mohlo zdát: obrana systému, který vůbec takové střety umožňuje. "Právě překonání malicherných různic v rámci "vyššího dobra" je prubířským kamenem, jímž Okamura, Bartoš, Sládek nebo Konvička nedisponují. Proč? Protože jim nejde jen o prosazení svých ideálů o bezuzdném vlastenectví, nýbrž souběžně s tím i o politickou moc," podotkl.

Ani jeden z výše jmenovaných lídrů dosud podle Feriho nebyl s to potlačit v sobě ješitnost a mocichtivost a spojit se se svým dosavadním konkurentem. "Jakoukoliv možnou spolupráci perhoreskují jak čelní představitelé, tak mnozí členové, což mi poskytuje určitou úlevu. Demokratickému proudu jde ale především o zachování hry lege artis, čili ochranu pravidel, podle kterých se na politickém hřišti hraje, a o udržení ideálů, které tu od revoluce složitě zapouští kořeny, a jejichž význam je příliš velký nato, aby je rozvrátil několikatisícový řvoucí dav," dodal.