KOMENTÁŘ | Slabý Sobotka, silný Zeman. Prezident vládne parlamentní demokracii

Na konzultaci k prezidentovi Miloši Zemanovi se začíná stát fronta. Nejdříve jde na řadu předseda hnutí ANO a „viník“ demise vlády Andrej Babiš, za zády čeká ministr vnitra Milan Chovanec, následuje Bohuslav Sobotka či Pavel Bělobrádek. Miloš Zeman je opět tím, kdo má v krizové chvíli největší rozhodovací pravomoc. A to jsme parlamentní demokracií.

Není to ostatně poprvé. Představitelé vládních stran chodívali na kobereček při každé větší politické krizi, ať už za Václava Havla, nebo Václava Klause. Je to už u nás jakousi zvyklostí, že prezident je považován za vyšší autoritu. Všichni současně víme, co si o zvyklostech současný pan prezident myslí. Pravomoci, kterými český prezident disponuje, nejsou velké, v situaci, kdy se však premiér rozhodne podat demisi vlády, se jeho manévrovací pole několikanásobně zvětší.

Jak to potom celé působí na českého voliče? Tak, že premiér je slabý a neschopný a prezident je moudrou autoritou. Kdo by si nepamatoval strhaného premiéra Petra Nečase, který se zoufalým výrazem ve tváři odevzdával demisi usměvavému Miloši Zemanovi před čtyřmi lety. Dalším příkladem síly prezidenta může být i pověření sestavením vlády Petra Nečase v roce 2010. Tatíček Klaus to natřel vítězi voleb a zcela přirozenému kandidátovi na premiéra Jiřímu Paroubkovi. Strany bez většího protestu rozhodnutí Klause akceptovaly.

Otázkou zůstává, jak politickou krizi, kterou způsobil tandem Sobotka – Babiš, prezident v parlamentní demokracii vyřeší. Jednotlivé dýchánky na Hradě by moudrému státníkovi měly dopomoci dobrat se toho nejsprávnějšího řešení. Ostatně, jedno takové už tady bylo. Vytvoření úřednické vlády Jiřího Rusnoka a její umělé držení při životě nebylo pro republiku, která si prošla ekonomickou krizí, zrovna šťastné. Strany tehdy opět zmohly velké nic.

Naše země je teď závislá na rozhodnutí jednoho člověka. Premiér Bohuslav Sobotka sice zvolil ve své bezvýchodné situaci jedno z těch pro něj méně horších řešení, ale jaké to je rozhodnutí pro Česko? Nyní záleží pouze na tom, co se Zemanovi honí v hlavě, zda v jeho úvahách hraje roli vlastní ješitnost, jako již tolikrát předtím. Bude rozhodnutí prezidenta v zájmu všech, jen některých skupin, nebo pouze v zájmu Miloše Zemana? Ať tak či onak, neočekávejme protesty politických stran. S hrátkami prezidentů se smířily pokaždé, ostatně, co jim zbývalo.

Na místě je pak otázka, zda čeští premiéři opravdu nejsou ti slabší a méně schopní. Což je v prostředí parlamentní demokracie, kterou Česká republika je, zajímavý úkaz.