ROZHOVOR | Utrpení důchodců společnost nevidí, klimatická změna má za následek i migraci, říká Stropnický

V rozhovoru pro ČRo jste řekl, že většinu médií vlastní oligarchové a i proto budete mít ztíženou startovní pozici ve volbách do Sněmovny – co s tím uděláte? Jakou strategii zvolíte?

Debata o tom, kdo dostává kolik prostoru v médiích vychází z toho, že některé politické subjekty a média vlastní velký byznys. Bakala, Křetínský, Babiš, Valenta – u každého bych mohl jmenovat nějaký zájem, který zelená politika ohrožuje. Pana Křetínského se snažíme v Praze vytlačit ze společnosti Pražské služby, kde má menšinový podíl, u Babiše je to asi jasné. Co se týče Bakaly, my jsme pro zachování limitů těžby uhlí, Valentovi postupně likvidujeme herny tím, že v obcích zavádíme nulovou toleranci hazardu. Lze předpokládat, že zobrazování Zelených v médiích je dané perspektivou jejich vlastníků. Rozhodli jsme se proto mluvit o věcech, o kterých média psát musí, to znamená nastolovat novou politickou agendu, zároveň od září rozjedeme Youtube vysílací kanál, kterým budeme inzerovat a kde povedeme s profesionálním moderátorem rozhovory. Budu si tam zvát i voliče, abychom mluvili s lidmi, kterých se problémy týkají, a dali slovo přímo jim. 

A jak je budete vybírat?

Pravděpodobně je budeme vybírat náhodně, ale vždy z těch skupin, které můžeme našim programem oslovit. V případě tématu zvýšení platů pro zdravotní sestry si pozveme sestru, která bude moct popsat svoji práci, svoje problémy a tak. Sestra, která má mezi 17 a 19 tisíci hrubého, přijde do kontaktu s lidmi mnohem víc než lékař, její odměna je neúměrná vůči tomu, co vykonává.

Čeká Zelené i kontaktní kampaň?

Ano, i to je způsob, jak obejít mainstreamová média, která mě často zobrazují jako radikála. Budeme mít dva karavany, kterými se budeme přepravovat po Česku a chceme s nimi navštívit všechna okresní města v období mezi zářím a říjnem.

Kde berete finance na vedení kampaně a kolik hodláte utratit?

Na celostátní kampaň vyčleníme 13 milionů. Určitou část tvoří příspěvky za mandáty senátorů a krajských zastupitelů, respektive i příspěvky na činnost, jelikož jsme překročili tříprocentní hranici v minulých sněmovních volbách. Máme ale i širokou síť dárců a podporovatelů z řad jednotlivců. Někteří třeba přispívají měsíčně 500 korun jako trvalý příkaz. Vedeme i jednání o sponzorských darech, ale nebývají to velké firmy.

Není prozatímní nízká podpora pro vaší stranu něčím přirozeným? Prosazujete zejména tzv. postmateriální témata – jak je chcete prodat? Má vaše strana tendenci se stát catch-all stranou s orientací na všechna témata? Podle agentury STEM máte zatím jen 2 procenta.

K průzkumům přistupuji s rezervou. Pohybujeme se v hladině někde mezi 2 a 4 procenty, u STEMu už jsme měli 3,9 procenta, Median nám často ukazuje potenciál mezi 6 a 8 procenty, což znamená, že hodně voličů uvažuje, že by Zelené mohlo volit a hlavně na ty se chceme zaměřit. Program se kromě akcentu na životní prostředí snažíme rozšířit o sociální agendu, kde se klíčovým tématem stalo bydlení. Tomu se věnuji osobně celou řadu let, na Žižkově jsem byl místostarostou pro bydlení, na Magistrátu se věnuji územnímu rozvoj. Prosadili jsme fond pro výstavbu dostupného bydlení, který má v Praze třímiliardový objem a chystá se výstavba bytů. Vedle toho jsme do programu dostali tzv. zpětné hypotéky a také výstavbu startovacích bytů pro mladé na prvních deset let, které by po deseti letech byly vráceny do obecního fondu. Bydlení tvoří něco mezi 20 a 30 procenty rozpočtu domácností, což je poměrně významná položka. Osvojili jsme si i odborářské heslo „konec levné práce“. Česko má jako hlavní konkurenční nástroj na evropském trhu vývoz výrobků, které byly vyráběny za velmi nízké ohodnocení, což je třeba změnit. Je třeba docílit přechodu od levné práce v montovnách určitými pobídkami nebo daňovými úlevami k práci s vyšší přidanou hodnotou a s nižšími dopady na životní prostředí.

Životní prostředí je stále vnímáno jako doplňkový rezort, v realitě tomu tak ale není, což vidíme dnes i v globálních pohybech. Klimatická krize má množství sociálních dopadů, celá migrace má souvislost s klimatickými změnami v subtropických pásech světa.

Jaký výsledek bude Zeleným stačit na to, aby nějakým způsobem mohli prosazovat opatření, která navrhují? Lze prosazovat programové priority z opozice?

Jedna věc je otevírat diskuzi uvnitř Parlamentu. To, co se navrhne a řekne v Parlamentu je slyšet a stává se agendou, která je na stole. Tlak na splnění programových priorit se podle mě dá dobře dělat i z opozice.

Tady by se dalo oponovat, že například hnutí SPD Tomia Okamury v Parlamentu hlasitě zdůrazňuje své priority a nikdo tam na to neslyší.

Pan Okamura stále opakuje jednu nebo dvě věci a jsou to věci, které jsou nesmyslné. To dokonce prohlásil i Nejvyšší soud, když řekl, že časopis Reflex může označovat některé názory Tomio Okamury za pitomosti a tudíž pana Okamuru samotného za „Pitomia“. Pokud budeme naše priority předkládat seriózně a budou podrobené debatě, tak šance je i z opozice. Nemám v úmyslu tlačit Zelené ke vstupu do vlády, myslím, že tuto zkušenost jsme udělali v roce 2006. Přechod do Parlamentu a rovnou do vlády byl rychlý a myslím, že je potřeba strávit alespoň jedno volební období v opozičních lavicích a tam si připravit legislativní podporu. My teď nemáme aparát na to, abychom si mohli připravit návrhy zákonů do legislativní paragrafové podoby, ale máme přesnou představu o tom, jak by zákony měly vypadat.

Zájem mladých lidí o politiku dlouhodobě klesá, vy máte v programu jako jednu z priorit snížení hranice pro aktivní volební právo na 16 let – není to zbytečné?

Mají-li lidé v šestnácti částečnou trestní odpovědnost, myslím, že by mohli mít i částečnou politickou možnost účastnit se voleb a spolurozhodování. Mladí lidé dospívají rychleji a mají stejný přístup k informacím jako ostatní. Není moc důvod, aby byli zadržováni v tom podílu na rozhodování. Myslíme si, že by to určité množství lidí mohlo povzbudit k větší občanské angažovanosti. 

Mělo by například ministerstvo školství nějak podněcovat zájem mladých lidí o politiku?

Osobně si myslím, že občanská a mediální výchova je poměrně důležitá. Četl jsem teď zajímavou knihu od profesora Manfreda Spitzera Digitální demence. On poukazuje na to, že obrovský tlak na používání notebooků a sociálních sítí a vyhledávačů ve výuce je chybný. Nastupující učitel má dnes často 22 tisíc hrubého a tudíž je to zaměstnání, které nepřitahuje „ty nejlepší z toho ročníku“ a vzdělávání by mělo být svěřeno těm, kteří jsou nejlepší v oboru, kdo mají nejvíc ideálů. Méně investování do techniky a více do platů lidí může zkvalitňovat vzdělávání a přípravu studentů na jejich občanský život bez ohledu na to, zda na to bude speciální předmět.

Jak hodnotíte rozpad volební koalice Starostů a lidovců? Není právě volební koalice nástroj, kterého by se menší subjekty měly chopit? Přeci jen jich je hodně a navzájem si berou hlasy. Vy jste v minulosti jednali například s Piráty.

Bezprostředně po krajských volbách jsme Piráty oslovili, ti to ale odmítli a diskuze skončila.

Proč ji odmítli?

To je spíše otázka na ně. Do žádných podrobností v odůvodnění nezacházeli. Roztříštěnost politické scény považuji za chybu, nemyslím si že je to od menších subjektů moudré. My jsme v tom udělali hodně vstřícných kroků – jak vůči Pirátům, tak nedávno i vůči Starostům a nezávislým, kdy jsme uvažovali o tom, že by mezi námi mohlo dojít ke spolupráci. Tříštění je na škodu, ale máme zde velmi nespravedlivý volební systém, který dohnal koalici lidovců a Starostů k rozpadu. Desetiprocentní hranice pro vstup je nelogická a diskriminující. Cílem volebního systému nemá být, aby nevznikaly koalice, cílem má být, aby bylo v Parlamentu bylo zastoupeno co nejvíc lidí. Tady je 620 tisíc lidí z voleb v roce 2013, kteří nemají svého poslance. Naopak, hlasy těchto lidí se připočetly těm nejsilnějším, Sociální demokracii a ANO. My si myslíme, že má být posilována proporčnost systému. Některé kraje jsou velmi malé, my jsme třeba v roce 2006 dostali v Libereckém kraji 9,58 procenta hlasů, ale nezískali jsme tam kvůli zmenšení volebních krajů v době tzv. opoziční smlouvy žádný mandát.

ODS a ČSSD by vám mohly oponovat, že opatření pro koalice povede k větší stabilitě vlády, která bude mít silnější většinu.

Ale to není úplně pravda, před touto reformou byla dvě období Klausovy vlády a politická reprezentace se s tím dokázala vypořádat. Navíc teď nám naopak hrozí úplně opačný problém: vláda jedné strany.

V jednom ze tří základních pilířů mluvíte o snížení byrokracie a o „státu bez zbytečné byrokracie“, to je oblíbené heslo téměř všech stran, co si pod tím konkrétně představují Zelení?

Zjednodušení komunikace s úřady a jejího převodu do elektronické podoby. Ještě si pamatuji, jak jsme na vysoké škole po zavedení elektronických indexů dál používali ty papírové a museli jsme mít oba, často se to děje i dnes ve státní správě. Máte část dokumentů v elektronické podobě a zároveň je máte vytištěné. Když jdete na úřady státní správy, musíte neustále dokola uvádět údaje, které jste už jednou poskytl, což nemá žádné opodstatnění. Státní aparát má centrální evidenci a měl by být schopen si informace předávat. My jsme určitých zjednodušení dosáhli v případě grantového systému na Žižkově. Řekli jsme, že žadatelé o účelové dotace, například na divadlo nebo sport, jsou v podstatě každý rok ti samí lidé. Ten, kdo si požádá jednou, my už si budeme elektronicky pamatovat ty jeho údaje a bude mít povinnost oznamovat jen jejich změny. 

Jak se stavíte k problematice školství a odmítnutému kariérnímu řádu – hlasoval byste pro jeho schválení? A jaké platy by si zasloužili pracovníci ve školství?

My jsme návrh kariérního řádu kritizovali, systém nebyl dobře nastaven. Vedle dlouhodobosti učení ve školství nezohledňoval jiná kvalitativní kritéria, která by umožňovala rychlejší postup v platových tabulkách. Co se týče financování školství, záleží na stranách, zda je to pro ně prioritní. Ve školství jsou tři základní oblasti financování – platy učitelů a školských pracovníků, investice do budov a investice do vybavení. Ze zkušenosti z vedení hlavního města vím, že většina politických reprezentací raději investuje do nekonečných rekonstrukcí a do vybavení, než do lidí. „Vypiplávají“ budovy, přitom to není stěžejní. Radši než notebooky do školy bych finančně podpořil učitele. Člověk, který je dobře zaplacený, je více motivovaný a má větší autoritu před studenty. Autorita učitelů je rostoucí problém, žáci si často vyhledají informaci na mobilu a konfrontují učitele. Je to rušící prvek ve výuce, učitel by měl mít přirozenou autoritu a lidé si váží povolání, která jsou lépe placená.

Jak by Zelení řešili problematiku globálního oteplování – jak se konkrétně dotýká ČR a jaká opatření přijmout?

Myslím, že lidé si uvědomují jevy, které s ním souvisí. Teď se například trhla velká část ledovce z Grónska. Česká veřejnost tyto jevy vnímá jako něco vzdáleného, ale ono se to projevuje i v Česku. A to zejména intenzivními suchy, která jsou v průběhu celého roku. Teplo a sucho spolu nemusí souviset. Lidé na venkově to musí vidět, mnohem častěji jim vysychají studny, lidé ve městě toto vidí také, ve městech je vždy o 3 až 5 stupňů víc, než na venkově. Je pravda, že kritika vůči některým opatřením, která mají tlumit účinky klimatické změny, je oprávněná. Ať už je to specifická česká negativní zkušenost s obnovitelnými zdroji energií. Přitom to jsou zdroje, které skutečně znečišťují podstatně méně. Mají také negativní externality, třeba solární panely se vyrábějí z křemíkových materiálů a jsou zde náklady na jejich likvidaci. Ekologická stopa a emise jsou ale podstatně nižší a je třeba se odprostit od toho, že si na tom chtělo pár lidí udělat byznys. Zelení to nebyli, ti prosadili program Zelená úsporám, peníze z něj šly skutečně na zateplování domácností a ušetřilo se prokazatelně na energiích. To je vizitkou Zelených, ne solární tunel. Ten je s námi spojován účelově lidmi, kteří na něm vydělali. Chceme podpořit obnovitelné zdroje, abychom omezili fosilní zdroje, mezi které řadíme i jádro. Jaderná energetika není ekonomicky rentabilní a není konkurenceschopné v tržním prostředí. Obnovitelné zdroje začínají být.

A jak řešit sucho v Česku?

Hlavním problémem jsou rozlehlé zemědělské latifundie, které zde přetrvaly z minulého režimu. Ani restituce nevedly k tomu, že by se vlastníci vrátili k segmentu zemědělství a zabývali se jím profesně. Svá pole jen pronajímají. Na západě jdou dotace na zemědělství menším farmářům, kteří mají bližší vztah k půdě a podle toho s ní nakládají. V Česku tomu je naopak, přispěla tomu tato vláda kdy Babiš s panem Jurečkou zvýšili hranici, odkdy je dotace poskytovaná. Dosáhnou na ni větší pozemkoví vlastníci v zemědělství, pro ty malé je dotace nedostupná. První, co je potřeba udělat je to, aby šla dotace skutečně těm, kteří hospodaří udržitelně a nehnojí chemicky z Babišových chemiček a nepoužívají pesticidy. Ty, hlavně ve velkém množství nezbytného u řepky, likvidují život v biotopu pole.

Minulý týden jste představil koncept tzv. zpětných hypoték. V Česku opatření praktikuje pouze jedna soukromá společnost. Jak byste si koncept představoval vy – jaké podmínky by senior musel splnit, aby mu peníze za poskytnutí jeho nemovitosti byly vyplacené?

Důvod, proč s opatřením přicházíme je ten, že stát v dlouhodobém horizontu nemá na to, aby zvýšil průměrnou výši důchodů. Průběžný solidární systém založen na sociálním pojištění je podle nás udržitelný, nevidíme ale zdroje, které by důchody postupně navyšovaly. Systém navrhujeme jako dobrovolný, nestane se z toho podnikání s byty důchodců, kdy soukromé firmy budou obcházet důchodce a vnucovat jim „strašně výhodnou nabídku“. Důchodce bude muset jít aktivně na úřad, kde požádá o potřebné informace, na základě nichž se sám nebo po poradě s rodinou rozhodne. Záruka, kterou bude poskytovat stát, je dožití seniora v bytě, ať bude žít jakkoliv dlouho. Posouzení ocenění bytu musí být provedeno na základě znaleckého posudku. Senior uvidí návrh ceny, může nebo nemusí s ním souhlasit. Vyplácení renty, „zpětné hypotéky“, bude stanoveno stejným procentem po celé republice. Renta tak bude mít ale samozřejmě různou výši podle ceny nemovitosti. Stát vytvoří solidární systém, ve kterém někdo zemře dřív a nevyplacenou rentou dotuje někoho, kdo žije déle. Stát musí vyplácet tolik, aby to bylo ufinancovatelné. Renta musí vystačit na průměrnou délku dožití důchodce.

Výsledkem může být podstatně příjemněji strávený konec života,kdy si senior může dovolit mnohem víc než dnes. Ona to společnost nevidí, ale důchodci mají často mezi sedmi a devíti tisíci důchodu a musí platit nájem nebo přispívat do fondu oprav. Pro ně to tvoří často polovinu příjmu. Nedostává se jim na léky, a to nemluvě o volném čase. Babička chce třeba vnoučka pozvat na pouť, nebo chce s rodinou na výlet. Mezigenerační vztah nemusí stát na tom, že senior odkáže potomkovi byt, ale na tom, že s rodinou tráví čas a může si něco dovolit. Přispělo by to ke kvalitě života seniorů.

Jak si Zelení představují budoucnost Evropské unie a Česka v ní? A jak je ovlivňují výroky prezidenta Miloše Zemana na adresu zelených aktivistů? I to se dozvíte ve druhé části rozhovoru s Matějem Stropnickým, kterou přineseme v neděli