ROZHOVOR | Vláda ODS a hnutí ANO by byla nejhorší možností, Zelení dají 10 tisíc každému důchodci, navrhuje Stropnický

druhá část rozhovoru s předsedou Strany zelených Matějem Stropnickým:

Jak se Zelení staví k otázce základního nepodmíněného příjmu a kdy by ho chtěli prosazovat?

Struktura práce se skutečně mění a je potřeba na její proměny reagovat. U nás tato diskuse ještě příliš nezačala, proto nechceme říct rovnou: jediné možné je tohle, je jich totiž skutečně víc.  Jednou z možností je zdanění robotů, respektive daň z techniky, která díky automatizaci bere pracovní místa. Druhou možností je délka pracovního týdne, Zelení zvažují jeho zkrácení. Třetí možností je všeobecný základní příjem. Debata je ale skutečně na začátku, během následujícího volebního období by bylo fajn, kdyby politická scéna dospěla k určitému přenastavení, které bude odpovídat těmto proměnám. Řekli jsme si ale, že uděláme alespoň jeden krok, který se týká seniorů. Chtěli bychom navýšit důchod tak, že by existoval základní rovný důchod ve výši 10 tisíc korun. Bylo by to jakési minimum, k němuž by zůstalo dnešní připočítávání zásluhové části.

Většina vašich programových priorit počítá se značnými náklady, ať už pro učitele, důchodce nebo rodiny s dětmi. Na to jsou ale třeba finance. Které programové priority Zelených vydělají peníze státní kase?

Nové zdroje vidíme zejména u velkých znečišťovatelů životního prostředí. Pokud se podíváte na stránku znecistovatele.cz tak uvidíte soupis největších znečišťovatelů. Některé společnosti tam figurují ve vícero kategoriích, například ostravský ArcelorMittal. Jsou různé nástroje, jak víc zdanit tyto znečišťovatele. Organizace OECD přišla s tím, že 1 tuna CO2 by mohla být zdaněna uhlíkovou daní o 30 eurech, což je výchozí návrh do celé debaty. Velcí znečišťovatelé způsobují dopady na životy lidí, na naše zdraví, na kvalitu ovzduší a vody a druhotně při spalování. Tyto vedlejší náklady společnosti nezačleňují do svého hospodaření. Trh nedává správnou zpětnou vazbu o tom, zda jejich odvětví je stále konkurenceschopné. Vzhledem k počtu těch firem a množství emisí může jít o podstatný zdroj financí. Jde o miliardové částky.

Dále bychom chtěli rozšířit systém mýtného pro kamionovou dopravu i na silnice druhé a třetí třídy. Těchto silnic často kamiony využívají, přitom tyto komunikace pro to nejsou uzpůsobené. Chceme zavést satelitní systém mýtného a vymáhat ho po nákladních dopravcích na všech silnicích, což je cestou, jak se přiblížit k přesunu nákladní dopravy na železnici. Dodnes systému využívá značná část logistických firem, my jsme tranzitní zemí. U nás se koncentrují logistické sklady, mají odsud všude blízko. Buď budeme chytří a budeme z toho mít ekonomický prospěch. Anebo budeme hloupí a budeme z toho mít zničené silnice. Zatím jsme ve stavu bé.

Jste jedna z mála politických stran, která uplatňuje systém genderových kvót v rámci strany. Není to prostě tak, že ženy politika neláká – je tedy třeba stanovovat na to kvóty? A jak se stavíte k otázce firemních kvót ve vedení společností?

Kvóty jsme si na sebe uvalili jako pravidlo, protože si myslíme, že je to pro naší vlastní vnitřní strukturu přínos. Ženy často nechodí do politiky jen proto, že si řeknou, že by tím zanedbávaly domácnost a své děti. Tohle uvažování je ale třeba něčím vyvážit. My máme třetinu žen v každém orgánu stranické struktury. Stejné pravidlo uplatňujeme i na kandidátkách, když se podíváte na ČSSD, tak ženy skončí většinou na chvostu kandidátky, je to spíše formální. My máme dvojici v čele kandidátky  žena-muž a po celé kandidátce dál musí být v každé trojici jedna žena. Ženy mají být reprezentovány ženami, může to i zvýšit důvěru v politiku. Víme, že máme dvě třetiny voliček mezi voliči Zelenými. Jsme stranou hodně pro ženy. Co se týče těch firem, považujeme to až za druhotnou otázku. Prvotní otázka je platový rozdíl, který se stále nedaří snižovat. Chtěli bychom napomoci tomu, aby se žena po mateřské vracela na místo s plným finančním ohodnocením a aby se 22% nebo 25% rozdíl ohodnocení snižoval.

Chcete Evropskou unii jako federaci – v čem by to konkrétně Česku prospělo? Velká část národa volá spíše po větší suverenitě jednotlivých států.

Skepsi Čechů vůči EU vnímám jako paradox. Objektivně přece vidíme, že ani naše politická scéna neoplývá zrovna velkou důvěrou. Unie přes všechny problémy, které vidíme, je projekt záruky míru, záruky svobodného pohybu, ekonomické prosperity a civilizační sounáležitosti. Nelíbí se nám ale, že národní státy uvnitř Unie blokují rozhodování. Domníváme se, že je třeba posílit přímou vazbu mezi tím, že člověk přímo volí poslance Evropského parlamentu a tento poslanec přímo rozhoduje o tom, kdo bude členem evropské vlády nebo Evropské komise, protože dnes to určují národní státy. Dnes nefunguje to, že by se střídala vláda na úrovni EU tak, jako se to střídá u nás. Evropskou komisi sestavují ve spolupráci s předsedou Komise národní státy, které tam své zástupce delegují. Každá ta evropská vláda je tak vlastně velká, pravo-levá koalice a pracuje jeden čehý, druhý hot. Namísto opravdových reforem posilujících rozhodování občanů, které Evropa potřebuje, se taková vláda shodne spíš na regulaci nějakého nesmyslu jako zakřivení okurek. O těchto nesmyslech se pak u nás píše mnohem více než, než o tom podstatném, co se v Evropě rozhoduje - a toho je také hodně. Do rozhodování průběžně zasahují členské státy, zejména ty velké. Celá řada rozhodnutí se tak přesouvá do byrokratického aparátu.

Receptem má být přímo volený poslanec, který bude přímo kontrolovat evropskou vládu, bude ji moci svrhnout a bude mít zákonodárnou iniciativu, nebude tam jen od toho, aby diskutoval a schvaloval rozpočet – to je málo. Musí jít o zastupitelskou demokracii na celoevropské úrovni s celoevropskými volbami. Národní státy jsou hlavní brzdou pro to, aby se v Evropě rozhodovalo demokratičtěji, prosazují totiž často velmi netransparentně formulované dílčí zájmy. Na tomto modelu nemůže Česká republika, dáno její velikostí, vydělat: čím větší bude vliv národních států, tím větší bude vliv těch velkých jako je Německo nebo Francie.

Často vidíme, že Unie je kritizována za jednotlivé nesmyslné zákazy. To je dáno tím, že jednotlivé lobbistické skupiny, které mají zájem na tom, aby rohlík byl tak či onak veliký a banán tak či onak zahnutý, prosazují své partikulární zájmy. To se ale děje i na národní úrovni, o tom se ale nepíše. Národní lobbistické skupiny totiž vlastní média, a ty to nenapíšou, místo toho čteme o zlé Evropské unii. Nesmyslem jsou i některé evropské dotace, například příspěvky na řepku. Jde to proti ochraně přírody a je to nedotažené do konce. Za většinu toho, jak je dotační systém nastavený, si ale můžeme sami. Záleží na nastavení Ministerstva pro místní rozvoj, které připravuje pravidla pro dotační programy. My máme nejméně transparentní systém rozdělování dotací, protože u nás na to není jeden systém, ale u nás je na to na každém ministerstvu zvlášť. Většina toho problému je na národním státu. Naši politici, ministr vnitra Chovanec je tím nejproslavenější, přijedou do Bruselu, ani nepípnou, vrátí se zpátky a řeknou: „Zlý Brusel prosadil tohle...“. Pojďme nebýt naivní a nevěřme těm našim ňoumům, kteří neumějí pořádně nic prosadit v Bruselu, protože se  nedomluví anglicky, že za všechno může zlý Brusel. Tak pane Chovanče měl jste tam prosadit věc, o které jste přesvědčený, bohužel se vám to jako vždycky nepodařilo.  

Prezident Miloš Zeman v poslední době na Zelené hodně útočil, mluvil dokonce o tom, že by "zelené aktivisty vytvořil rezervaci bez elektřiny a kanalizace“. Jak jeho působení na Hradě hodnotíte vy?

Nevím teď, které rezervace měl pan prezident na mysli, protože když se projednávala novela zákona o ochraně přírody, kde se stanovovaly režimy nakládání s národními parky, tak pan prezident vetoval přísnější ochranu. Zeman si tak žádné rezervace nepřeje. Já bych klidně v takové rezervaci žil, ale nesměl by mě tam pan prezident neustále pozorovat z helikoptéry, jak má třeba na Šumavě ve zvyku, to by mi asi vadilo. To byl vtip. On je z nějaké zvláštní staré betonářské školy, která není ochotná připustit, že na 1 a půl procenta naší země je možné mít les, do kterého se nebude zasahovat. Zdá se nám, že to nikoho neohrožuje a že bezzásahová příroda má své místo a je třeba ji chránit. Pan prezident miluje velké stavby, které známe ze 70. let z komunistické éry, kdy se stavěly velké elektrárny, velká sídliště atd., dnes proto navrhuje např. kanál Dunaj-Odra-Labe. Pořád žije ve světě „poručíme větru dešti“. Zdá se nám, že pan prezident pod rouškou lidového výraziva prosazuje zájmy velkého byznysu a ne obyčejných lidí, za které kandidoval, on říkal, že bude prezidentem dolních 10 milionů. Ve skutečnosti se obklopil oligarchy, létá soukromým letadlem pana Kellnera, dojednává byznysy na nejvyšší úrovni a to nám v kampani zamlčel. Do značené míry zradil svůj volební program.

V jednom z rozhovorů jste řekl, že si nedokážete představit vládu A. Babiše s ODS. V hnutí ANO je ale jednou z nejvýraznějších osobností váš otec Martin Stropnický. Bavíte se spolu někdy o politice?

Koalice ODS a ANO by bylo propojením teoretické pravice, kterou představuje ODS a ve které dnes už téměř žádní podnikatelé nejsou a té praktické pravice, kterou reprezentuje Babiš. Najednou by došlo k útoku na stát a na veřejné služby. Babiš se snaží si ze státu vzít jen to, co se mu hodí v podnikání. Jedná se o dotace do zemědělství, ovládání médií, informace o podnikatelích z EET a tak dále. ODS má v programu likvidaci veřejných služeb. Spojení těchto dvou politických sil by nás vrátilo zpátky do éry Nečasovy vlády.

S otcem na tato témata diskutujeme, už jsme se oba dva vyrovnali s tím, že každý máme na některé věci jiné názory. Musím říct, že je celá řada věcí, na kterých se shodneme i oproti našim politickým stranám, ve kterých jsme.

A nějaký příklad?

Například co se týče evropské politiky, otec strávil několik funkčních období jako velvyslanec v zahraničí a já jsem tam bydlel taky. To člověka ovlivní a „pozná trochu svět“. Podobný názor máme i na jadernou energetiku. Otec když byl v Tošovského vládě, tak hlasoval proti dostavbě Temelína. Styčné body by se našly, ale pro mě zůstává nepochopitelným, co otce přitáhlo k Andreji Babišovi a co ho tam drží dál. Andreje Babiše vnímám jako člověka, který si šel do politiky prosadit výhodnější podnikání, pravidla, financování, dotování a naopak omezení kontroly ze strany veřejné sféry. Tam je ta hranice velmi tenká a nevím, proč otec zůstává u ANO.

Jste dlouholetým pražským politikem, ve Sněmovně jste ale zatím nebyl. Co považujete za svůj dosavadní největší politický úspěch?

 Určitě záchranu nákladového nádraží Žižkov. To je cenná funkcionalistická budova, která měla ustoupit výstavbě čtyřproudé dálnice. Podařilo se nám ji zachránit a prohlásit za kulturní památku a rozjet v ní kulturní akce. Postupně také připravovat rekonstrukci budovy, což není úplně malá věc, budova je velká jako Pražský hrad. Pokud mám zmínit něco se širším dopadem, tak je to zřízení výše zmíněného fondu dostupného bydlení. Z něj bude Praha stavět byty pro lidi, kteří na koupi vlastního bydlení nemají peníze.

 V první části rozhovoru, kterou jsme zveřejnili v sobotu, se dozvíte, jak chtějí Zelení zpříjemnit život ve stáří za pomoci „zpětné hypotéky“, zda uvažovali o koaliční spolupráci ve volbách s jiným subjektem a jak pohlíží na problematiku změny klimatu a sucha v Česku. Rozhovor je dostupný ZDE