ROZHOVOR | Žijeme v nejkrásnějším období naší historie, tvrdí místopředseda KDU-ČSL Bartošek

V minulých volbách získala KDU-ČSL na jihu Čech 6,6 procenta a jednoho poslance – vás. Co by mělo voliče v témže kraji přesvědčit o tom, že byste měl mandát obhájit, případně že by měla KDU-ČSL posílit?

Myslím, že za mnou je poměrně dost práce, kterou jsem odvedl pro region. To zásadní, v čem jsem se zasazoval v jihočeských tématech, byla dostavba D3 z Českých Budějovic a R4 rychlostní komunikace ze Strakonic. Celkově se KDU-ČSL podařilo to, že v pracujících rodinách zůstává více peněz, zlepšili jsme situaci zdravotně postižených. Sám jsem region v průběhu celého volebního období objížděl a setkával jsem se jak se zástupci samospráv, tak s lidmi na různých akcích. Ať už to byly hasičské soutěže, dožínky. Navštěvoval jsem starosty, zaměstnavatele, řešil jsem reálné problémy a v rámci své regionální kanceláře jsem se zabýval konkrétními lidskými osudy. Tam, kde to šlo, jsem pomáhal, doufám, že to lidi ocení.

V této souvislosti by mě zajímalo, zda by nebylo lepší, kdybyste kandidovali v koalici se STANem? Jak jste se k celé spolupráci stavěl vy a jak zpětně vnímáte to, že nakonec jdete každý svou cestou?

Spojenectví mělo smysl a mrzí mě, že když jsme poté přišli s nabídkou, abychom šli do voleb jako KDU-ČSL s podporou Starostů, tak že na tuto nabídku nepřistoupili. Myslím, že šlo o hrdost ve špatný čas a na špatném místě. Spojení mělo potenciál.

A nebyla by volební koalice v Jihočeském kraji prospěšná? To není zrovna hlavní bašta KDU-ČSL.

Myslím, že tam děláme dobré výsledky. Konkrétně v loňských krajských volbách se nám podařilo zastavit propad a získali jsme více procent. Lidovci jsou v Jižních Čechách na vzestupu, pevně věřím, že se to prokáže i v těchto volbách. Vztahy se Starosty tam máme korektní. Sešli i rozešli jsme se jako gentlemani.

Nemůže tedy rozpad volební koalice mít negativní vliv na výsledek lidovců v tomto regionu?

Předpokládám, že negativní dopad to pro nás v Jižních Čechách mít nebude. Máme kvalitní kandidátku a lidi, nestraníky, starosty a osobnosti z regionu.

Jste místopředsedou Poslanecké sněmovny. Jak se stavíte k některým návrhům na zrušení, případně omezení druhé parlamentní komory, tedy Senátu? Byl byste pro nějakou institucionální změnu, a co pro vás znamená Senát v našem politickém systému?

Každý útok na demokracii začínal tím, že se rušil Senát. Senát opakovaně potvrdil, že jde o pojistku svobody a demokracie v České republice. Jsem zásadně proti rušení Senátu a řeči o vyhladovění Senátu a podobné nesmysly považuji za velice škodlivé. Co se týče redukce počtu poslanců, to je z podobné dílny. Vnímám to jako snahu zmenšit počet lidí, které pak mohu ovládat a řídit. Jsem si vědom, že demokracie je složitá, na druhou stranu to nikoho neopravňuje k tomu, aby tímto způsobem mohl po Sněmovně a Senátu plivat.

Pokud se zaměřím na otázku institucionálních změn týkajících se Senátu, jde spíše o otázku na senátory. Znám práci spousty senátorů z jihu Čech. Jde o lidi, kteří dělají svou práci dobře a o obvody se starají. Je to spíše otázkou času, kdy lidé vezmou za vlastní horní komoru Parlamentu. Senát je důležitý a je potřeba.

Zároveň jste členem Podvýboru pro přípravu návrhů na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání. Podvýbor následně předkládá návrhy Sněmovny. Kdy se tak děje? Můžete nastínit voličům, jak celý proces probíhá v praxi – jak v podvýboru rozhodujete?

Pro letošní rok už je rozhodnuto. Standardně probíhá tento proces tak, že lidé mohou posílat na adresu Poslanecké sněmovny, potažmo na předsedu Podvýboru svoje návrhy. Občané mohou nominovat k vyznamenání kohokoliv, koho považují za člověka, který si vyznamenání zaslouží. Lidé tak posílají návrhy do konce března, ty se poté projednají v Podvýboru, kdy si poslanec může návrh osvojit a říct, že si dotyčný ocenění zaslouží. Poté dochází k obhajobě, kdy poslanci své favority obhajují před celým Podvýborem. Následně jdou doporučená jména k projednání poslancům do Sněmovny. Ti jména projednají a doporučí je panu prezidentovi. Za letošek už se mu jména předala a teď sbíráme podněty pro příští rok. To, jak se rozhodne pan prezident, je čistě na jeho vůli, poslanci se to dozvídají většinou až při vyhlašování.

Konečné rozhodnutí tak má prezident Miloš Zeman. Měl by proces udělování a schvalování vyznamenání zůstat zachován? Vzpomeňme na komplikace při udělování vyznamenání loni a strýce ministra Hermana pana Bradyho.

To je plně v pravomoci prezidenta republiky, nevidím důvod na tom cokoliv měnit. 

Na svém blogu jste uvedl, že před několika lety byly některé kauzy pro politika důvodem, aby rezignoval nebo odešel z politiky. Andrej Babiš ale kvůli Čapímu hnízdu v politice zůstává a dokonce chce být premiérem. Lidem to navíc očividně nevadí. Co se za těch pár let změnilo? Dokážete vyjmenovat některé faktory, které mají za následek, že politikům a občanům tato vážná obvinění nevadí?

Ne vše definuje zákon a něco je otázkou morálky a etiky. Vzpomeňme si na skutečnosti, kvůli kterým odstupovali ministři. Premiér Gross skončil kvůli směnce na jeden a půl milionu na byt, například. Osobně si myslím, že je to tak správně. Jako politik byste měl jít vzorem a pokud je kolem vás nějaká taková kauza, tak byste ji měl zohlednit ve svém rozhodování. Myslím ale, že na tyto postupy je naše demokracie příliš mladá, potřebujeme ještě něco zažít a vyměnit generaci politiků.

Tehdy ale často kauza stála kariéru politika, proč ne dnes?

Dnes je společnost trefena slepotou vůči některým věcem, zbavena vnímavosti a citlivosti vůči některým drobným nuancím. Myslím, že do určité míry za to mohou politici sami, svým chováním a svými kauzami poškodili politické prostředí a správu věcí veřejných. Andrej Babiš z toho do jisté míry těží, ale současně je nutno říct, že Babiš a hnutí ANO se nechová jinak, k žádné změně nedošlo.

Také apelujete na premiéra Sobotku, aby konal. Máte na mysli ve věci ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který podle vás činí nepřímý nátlak na orgány činné v trestním řízení v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Co by ale premiér měl dělat?

Považuji za zcela nehorázné, že ministr spravedlnosti zpochybňuje činnost policie a potažmo státních zástupců. Můj apel stále trvá, ale chápu, že měnit ministra čtyři týdny před volbami nemá smysl. Kopání do policie považuji za zcela zásadní selhání směrem k úrovni politické kultury. Neustálé zpochybňování systému, orgánů, to jak věci fungují, to vše poškozuje tento stát a důvěryhodnost státu. On měl jako ministr konat a věci spravit, nebo měl skončit. Kritizovat takovýmto způsobem je velmi laciné.

Nerozumíte mu na jednu stranu? Přeci se nepostaví vůči šéfovi vlastní strany.

U ministra spravedlnosti bych předpokládal, že bude především ctít a ochraňovat právo a spravedlnost a ne svého šéfa.

Jak se KDU-ČSL staví k otázce směřování ČR v rámci Evropské unie? V zemi je cítit silný euroskepticismus a často tomu napomáhají i média a problematika dezinformací. Měla by být Česká republika v tvrdém jádru Unie?

Debatu vnímám jako velmi důležitou a pozici České republiky vidím jako pevnou součást Evropské unie. Česko by mělo být součástí silného celku jak ekonomického, tak obranného. Musíme být aktivním členem EU a NATO. V tomto ohledu mě mrzí, že jsme nedokázali v rámci rozpočtu dodržet 2 procenta HDP na obranu, což je náš alianční závazek.

Splnění tohoto závazku má KDU-ČSL v programu, kdy je reálné ho naplnit?

Kdyby se to podařilo do konce nadcházejícího volebního období, považoval bych to za správné. Je ale potřeba říct, že čím dřív se tak stane, tím líp.

Češi jsou podle průzkumů relativně euroskeptickým národem a některé strany navrhují, že by se o našem členství v Unii mělo hlasovat v referendu, co si o tom myslíte?

Typickým příkladem je situace brexitu, kdy když probíhalo řešení vystoupení Velké Británie z EU a analyzovalo se, kdo vystoupení podpořil, tak to byla zejména starší generace, mladší chtěla zůstat. Já jsem navštívil spoustu škol a školáků a bavil jsem se s mladými lidmi. Ti vidí jednoznačně potřebu směřování České republiky v rámci EU a vnímají pozitiva, která z toho plynou. Co se týče volání po vystoupení, vnímám to jako standardní politický nástroj některých stran, jak voliče vystrašit a podporovat blbou náladu a poté přijít s nějakým řešením, kterým by mělo být zvolení té které strany. Je to však laciné. I Velkou Británii čeká pomyslné probuzení do rána, něco podobného by čekalo i nás. Na jedné straně můžeme být součástí EU, na druhé se můžeme vrhnout do náruče Ruska. Mezistav v geopolitickém uspořádání neexistuje.

Jak ale toto vysvětlit starší generaci a starším voličům?

Je třeba o tom více mluvit. Říct lidem, že EU neznamená pouze dotace a to, že přejímáme část jejich zákonů. Evropská unie znamená také možnost cestovat, studovat, svobodný obchod, pohyb lidí, zboží a služeb. To je jako bychom zapomněli, po čem jsme toužili po roce 1989. Ono se nám to ale naplnilo, máme to, po čem jsme snili. A opět se nám to nelíbí? Otázka je, do jaké míry je to o duši českého národa. Jsem přesvědčen o tom, že v současnosti prožíváme jedno z nejkrásnějších a nejbohatších období v naší historii. Slušelo by nám, kdybychom v tomto byli pokorní a užívali si to, užívali si dostatek. Je důvod k radosti.

Umíme si to ale užívat?

Učíme se to, učí se to každý z nás, včetně mě, radovat se z toho, co je.

Jak KDU-ČSL, jako tradiční strana, cílí na mladé voliče. Někdo stále považuje vaši stranu za stranu, kterou volí jen ti, kdo chodí do kostela.

Ano, tento argument znám. Nám se v Jižních Čechách podařilo do volební kampaně zapojit mladé lidi, jde o studenty – z maturitních ročníků nebo vysokoškoláky. Je to o tom, že se musíte umět s těmi lidmi bavit a nabídnout jim program a činnosti, které jsou zajímavé. Musíte je brát jako partnery a pak to funguje. Hodnoty, které jsou staré 2 tisíce let, jsou stále sexy. Když se bavíte s mladými lidmi, tak každý chce mít stabilní manželství, chce partnera, který se stará o rodinu a nepáchá domácí násilí. Každý chce, aby se o něj jeho děti později hezky staraly. Jde o hodnoty, které jsou přirozené – nekrade se, v manželství se nepodvádí. To je pro spoustu mladých lidí velmi atraktivní. To, že někdo říká „nechodím do kostela, nebudu je volit“, to je takové klišé. Podařilo se nám totiž na naše kandidátky dostat i lidi, kteří nechodí do kostela. Uznávají hodnoty, které razíme my.

Máte interní průzkumy o tom, kdo jsou vaši voliči?

Ano, máme průzkum, který říká, že se naše voličstvo proměňuje. Posílili jsme u voličů, kteří nechodí do kostela a kteří mají blízko přírodě, jde často o mladé rodiny, které vychovávají děti a přistupují k životu zodpovědně.

Pro mě je KDU-ČSL moderní strana, která má kvalitní program, smysl pro humor, dokáže si udělat srandu sama ze sebe a současně dokáže oslovit lidi kolem sebe. Opusťme tedy model, který se opakovaně objevuje zejména ze strany novinářů. Vnímejme lidovou stranu tak, jaká skutečná je. Obnovuje se nám členská základna, vstupují k nám mladí lidé. Jsme aktivní na sociálních sítích, jsme dynamickou stranou, která má co nabídnout se zajímavými osobnostmi.

Může za to i vize vašeho předsedy Pavla Bělobrádka, který by rád dosáhl na podobné postavení v Česku, jako má v Německu CDU-CSU?

Ano, já tuto vizi sdílím a maximum pro to dělám. I tím, že zveme na naše kandidátky lidi, kteří nejsou našimi členy. Otevíráme se novým možnostem a lidem, tato vize je dobrá a věřím, že KDU-ČSL půjde nahoru.

Vidíte tedy reálně, že by se KDU-ČSL mohla blížit německé pozici křesťanských demokratů?

Tato pozice možná určitě je. Je otázkou, jak dlouhý ten časový horizont bude. Na západě Německa neměli zkušenost s komunistickým režimem, který řadu našich členů povraždil, pozavíral a vyhnal ze země. Toto si s sebou neseme, jde o bolestivou zkušenost, na kterou nesmíme zapomínat. KDU-ČSL by se ale skutečně do budoucna měla profilovat jako třetí síla na politické scéně.

Nedávno jste přijal delegaci z Barmy. Sledujete aktuální dění v této jihoasijské zemi? Jak by se vůči násilnostem páchaných na muslimské menšině Rohingů mělo postavit mezinárodní společenství?

Ano, před nedávnem jsem přijal bývalé politické vězně z Barmy, kteří mi vyprávěli o své zkušenosti s totalitním režimem. Byly to silné a těžké příběhy. Řešili jsme také otázku lidských práv a vyvražďování kohokoliv na základě etnické, politické či náboženské příslušnosti je zvěrstvo. Barma se nachází v procesu demokratizace, stále zde má ale značný vliv armáda. Pevně věřím, že vyvražďování této menšiny ustane, protože mlčení k těmto záležitostem ve světě – to je něco, co se může případně obrátit i proti vám.

Jak si vysvětlit mlčení tamní lídryněSuŤij, mimo jiné držitelky Nobelovy ceny za mír?

Je velmi těžké se vůči tomuto vyjádřit, jde o vzdálenou zemi. Tak, jak jsem seznámen s reáliemi, tak může hrát roli to, že v zemi hraje armáda stále velmi zásadní roli.

Mluví se o tom, že i tento konflikt provází celá řada dezinformací. Týká se problém nepodložených zpráv i Česka?

Jsme vystaveni dezinformačním webům, které nejsou jen v Česku, ale zřejmě zasáhly i do prezidentských voleb v USA. V současné době se dobývají území nikoliv armádou, ale změnou atmosféry a nálady ve společnosti a k tomu tyto weby slouží. V České republice jich máme řadu. Lidovci se nedávno vyhranily vůči těmto webům. Nechtějí na ně dávat reklamy v rámci volební kampaně.

Z čeho jste čerpali při výběru webů, na kterých nechcete inzerovat?

Inspirovali jsme se u think tanku Evropské hodnoty.

Když se podívám na mediální sféru v Česku, máme zde pomyslné dvě skupiny. Jedna upozorňuje na nebezpečí ze strany dezinformačních serverů, druhá skupina kritizuje roli veřejnoprávních médií v Česku. Jak problematiku vnímáte vy?

Je potřeba si uvědomit, že situace v mediálním prostředí se zásadně změnila tím, když Andrej Babiš koupil dvě významná periodika. Nezávislé žurnalistiky je v Česku jako šafránu. Je potřeba říct, že Českou televizi vnímám stále jako médium, které naplňuje obsah veřejnoprávnosti.

Rozumíte některé kritice například z řad senátorů nebo prezidentova mluvčího?

Dovolte mi lehkou úvahu. Vždy je důležité se ptát na to, z čeho kritika pramení. Zda z toho, že televize informuje neobjektivně, nebo z toho že se právě chová nezávisle.

Aktuálním problémem je také řádění hurikánů ve Střední Americe. Někdo to považuje za další důkaz změn klimatu. Jak se k této otázce staví KDU-ČSL a co v tomto smyslu vnímá jako největší riziko pro ČR?

Změna klimatu je fakt, který je možné sledovat dlouhodobě. Pro Evropu a svět bude do budoucna zcela zásadní otázka pitné vody. Pro nás je prioritou udržení vody v krajině a zásobení lidí vodou. Jsme střecha Evropy a naší povinností je udržet co nejvíc vody, která u nás spadne na našem území. Lze předpokládat, že svět se se změnou klimatu bude měnit. Bude docházet k větším výkyvům počasí, častější budou i extrémy v počasí a my se tomu budeme muset přizpůsobit. K přírodě je třeba přistupovat s pokorou a respektem, jakékoliv znásilňování přírody se vždy obrátí proti člověku. Příroda je partner.