Babiš je zdrojem potíží. Zahraniční novinář popsal, jak vnímá budoucího premiéra

Česky byznysman a politik podle Fruma nevypadá vůbec na někoho, kdo by mohl úspěšně problémy řešit. Naopak, spíše z nějak vyzařovala aura toho, kdo problémy ve společnosti vyvolá. Novinář totiž příliš nevěří Babišově historce o tom, že má minulost čistou jako lilie. Dokonce ho nazývá "dítkem postkomunismu", kdy ti nejmocnější po Sametové revoluci si pro sebe nabrali co nejvýhodnější podmínky pro rychlé zbohatnutí.

Vzestup komunistické vládnoucí elity mezi postkomunistické bohaté byznysmeny je hojně rozšířený jev, který je viditelný ve všech zemích bývalého Východního bloku. Babiš je však jedinečný. Ten si svou pověst pojistil nákupem médií. Podle Fruma pronásledoval každý Babišův krok vzhůru nějaká nejasnost zahrnující i ekonomické podvody, ale druhý nejbohatší muž ČR se vždy ubránil. Poslední dobou je jeho oblíbená argumentace, že vše je "politicky motivované".

Babišovo hnutí ANO, které se zaměřilo hlavně na nespokojenost občanů se stávající situací, mělo grandiózní vstup do politiky. Už v roce 2013 skončilo druhé, aby o pár let později posílilo ještě více na úkor svých koaličních partnerů. Babiš si důvěru voličů získal jako schopný ministr financí, jemuž lidé věřili a stále věří, že vyvede zemi z problémů.

Jenže muž, který seděl v roce 2014 poblíž Fruma, vůbec nevypadal na někoho, kdo by se ambiciózního úkolu dokázal zhostit. Mluvil velmi málo, a pokud už ano, pak nejasně. Nedokázal spolustolovníkům vysvětlit, jak se jeho strana chce pobrat s "nespokojeností" lidu, což je klíčové motto pro celé hnutí. Podle mnoho lidí je Babiš tajemným mužem, David Frum by ho však popsal spíše jako "uhýbavého".

Česká republika přitom nepůsobila nikdy jako místo, kde by měla uspět strana hlásající systémovou změnu. Na rozdíl od Maďarska zde ekonomika stabilně roste, nezaměstnanost je mezi nejnižšími v Evropské unii. Situace se nepodobá ani Polsku, kde lidé ve venkovských oblastech pociťují znatelně horší životní podmínky než ti, kteří jsou ve městech.

A přesto země, která byla dlouhodobě považována za modelovou demokracii ve střední Evropě, se neubránila autoritářství a ruským vlivům. David Frum tady naráží hlavně na prezidenta Miloše Zemana, který má sice jen reprezentativní roli, nicméně dokáže ovlivnit mínění lidí. Krom toho, že český prezident působí jako příznivce putinovského Ruska, je taky momentálně asi nejlepším spojencem Andreje Babiše.

Frum nechápe vítězství ANO ve volbách jako něco, co strana vlastní silou dokázala. Naopak si myslí, že strana neudělala nic, ale pomohly jí chyby, které udělali ostatní evropští lídři. V roce 2014 ještě nebyla uprchlická krize v Evropě a Frum popisuje, že tehdy Babiš o migrantech ani nepřemýšlel. Ve skutečnosti o nich nic nevěděl, měl jenom svůj slogan "Bude líp".

David Frum se domnívá, že Andrej Babiš si až příliš věří. Považuje se za nejlepší a jakékoliv jednání proti němu či jeho přáním považuje za "politickou konspiraci", která ho má sesadit, aby nemohl dodržet svůj slib lidu, kterému slíbil lepší život. A v roce 2015 konečně narazil na svoji hlavní zbraň, přesněji řečeno mu ji poskytla německá kancléřka Angela Merkelová, která uprchlíky poněkud podcenila.

A o rok později se Babiš, který na snídani ve Washingtonu tvrdil, patří mezi ty, kteří by rádi problémy urovnali, přeměnil pod potřebami společnosti v populistického nacionalistu, který by radši všechny dveře pozavíral, než aby hledal společné řešení, což byl postoj, kterým okouzlil mnohé Američany ještě v roce 2014.

Babiš není příznivcem pravice. Babiš není příznivcem vůbec ničeho, co by mu nepřidalo na popularitě, moci nebo bohatství. Frum se proto domnívá, že budoucí český premiér, je typickým příkladem "trumpovského" politika.

Politici jako americký prezident Donald Trump totiž budou vždy přitakávat tam, kde dostanou nejvíce hlasů. Sami mají však velmi málo řešení. Český politik má tak před sebou období, ve kterém by měl ukázat, co v něm doopravdy je. A Frum se obává, že to nejlepší jsme už dávno viděli.