ROZHOVOR | Volba prezidenta? Přijdou záludnosti. Zeman vybočil z humanistické tradice, tvrdí psycholožka

Je dobře, že Česko přešlo na přímou volbu prezidenta?Poté, co národ viděl to strašlivé kupčení s hlasy senátorů a poslanců při druhé volbě prezidenta Klause (podivná onemocnění a hlavně rozhodující slovo komunistů), se přímá volba jeví jako správné řešení. Problémem ale je, že přímá volba ještě více rozdělí již tak rozštěpenou společnost. Místo svorného nadávání na parlament pak budou lidé nenávidět jeden druhého.

I z toho důvodu vidím jako velice nadějnou volební metodu, kterou navrhuje filantrop a matematik Karel Janeček: kdyby se volilo způsobem, který navrhuje on (tj. udělování dvou až tří pozitivních a jednoho negativního hlasu), došlo by se k vítězi, který je obecně nejpřijatelnější a který národ skutečně stmeluje. Takový by totiž prezident měl především být. Zejména, když vedle něj máme ještě premiéra.

Minulé volby prezidenta byly velmi vyhrocené, lze tedy i nyní čekat ostrou kampaň s podpásovkami?Jde o moc, a tak můžeme čekat všelijaké záludnosti. Pamatujete, jak zabrala špína použitá v minulých volbách? Můžeme čekat bombastické útoky jako minule, na prvních stránkách bulváru, ale také sofistikovanější, mírnější ničím nepodložené tlaky.

Nedávno jsem četla v novinách  článek, který měl ztrapnit jednoho z poměrně silných vyzývatelů prostě jen proto, že projevil starost o to, aby demokratické volby nebyly narušeny cizími vlivy. Ten článek, abych to řekla slušně, dělal ze vzduchu kuličku. Velkým titulkem kandidáta shazoval, ale důvod byl naprosto neopodstatněný.

Podobnou metodou byl třeba v Americe odstaven prezidentský kandidát H. Dean. Začalo se ukazovat, že když odpovídal svým fanouškům, „neprezidentsky“ na ně volal, to se ujalo v médiích a Dean byl najednou odsouzen jako „neprezidentský materiál,“ aniž by se dopustil nějaké chyby či přehmatu a přitom měl nejlepší program a profil ze všech kandidátů. Musíme si prostě všímat kandidátů jako osobností a útoky proti nim posuzovat ostražitě a opatrně. 

Říká se, že každý stát má vládu, jakou si zaslouží... V tom je velká pravda. V demokracii si lidé volí prezidenta k obrazu svému. Mnozí (u nás i v USA) se chovají, jako by při volbách šlo o sesli k veselému pohádání v hospodě a ne o funkci, kde je potřeba moudrost, vize, a smířlivost. Prezidentství je také odbornost. Kdyby měli mít operaci mozku, tak by se kámošem z hospody operovat nedali.

O post hlavy státu se uchází devět kandidátů. Má to výhody, nebo spíš nevýhody?Když je příliš mnoho kandidátů, rozptyluje to voliče a rozdrobuje jejich hlasy, je to pak spíše nevýhoda. Naštěstí nemáme jen jedno kolo, jako v Americe. Tam se snadno stane, že třetí kandidát odebere třeba jen několik procent dobrému favoritovi a dojde tak k obratu, který odporuje vůli lidí. Náš systém je také komfortní tím, že máme na volby dva dny, jen kdybychom ještě mohli volit korespondenčně.

Měl by mít přímo volený prezident více pravomocí (například navrhování zákonů), ale i víc odpovědnosti? Vzhledem k tomu, že nemáme žádný způsob, jak odpovědnost vymáhat (tj. zodpovědnost ve smyslu accountability), tak raději ne.

Jak byste zhodnotila Miloše Zemana v úřadu prezidenta? Zastával ho reprezentativně?Reprezentativně jistě ano ve smyslu, že představoval ty, kteří ho volili a kteří mají zálibu v jeho osobnosti a v jeho vyjadřování. O to více si nyní ceníme těch prezidentů, kteří se neskláněli k nám, ale naopak nás pozdvihovali na svou vyšší úroveň myšlenkovou a mravní. Miloš Zeman vybočil z naší porevoluční humanistické tradice, o pravdě a lásce nemluvě.

Sliboval společnost stmelit, ale záměrně provokuje konflikty. Je to ostatně cesta, jak se zaručeně dostat do médií a jak připoutat pozornost i těch, kteří ho nemusejí.  Média kontroverze a konflikty zbožňují, zvyšují jim sledovanost, ale zákonitě se tak vytlačuje slušnost z veřejného prostoru.

Zemanovi kritici tvrdí, že si Ústavu ČR vykládá po svém a pohybuje se na hraně nebo i za ní. Je to důvod, aby se upravila?Ústava předpokládá jistou dávku benevolence, která demokracii sluší. Lépe než ji přepisovat by bylo zvolit kandidáta, který se bude řídit jejím duchem.

Je podle Vás mezi kandidáty člověk, který má šanci současnou hlavu státu porazit?

Jsem přesvědčena, že nejméně tři by dokázali úřad zastupovat důstojněji, odpovědněji a ku prospěchu republiky. Správně se ale ptáte na jejich šance. Náš nedávný výzkum se trochu hlouběji noří do českých psycho-politických mentalit a naznačuje, že Češi jsou většinou demokraté, k tomu sestáváme ještě z oportunistů a také lidí odcizených s pověstnou politickou blbou náladou.

Ukazují se také určité generační trendy, liberální demokrati bývají ve středním věku, u starších převládají materialistické starosti a nejmladší ještě nemívají rozhled a zájem, který by překračoval jejich vlastní životní radosti. Demokratů je tedy u nás dost na to, aby zvolili skutečného demokrata, budou ale muset nejen demokraticky smýšlet, ale také jednat. Na každém hlase bude záležet.

Často pobýváte v USA a bude to rok, co je Donald Trump prezidentem. Jak se pod jeho vládou cítíte? Je to velice dlouhý rok a vidina dalších třech je tristní až katastrofická (ve smyslu válečném, ekologickém, kulturním i hospodářsky sociologickém). Když jsem v USA, tak vesměs v Kalifornii. To je stát jednoznačně demokratický, kde Trump nevyhrál. I má perspektiva je převážně demokratická s tím, že řešit problémy nelze podbízivými populistickými a násilnými zkratkami, ale systémově, s dlouhodobými investicemi do prostředí, vzdělanosti a vzájemnosti.

Kalifornie, pokud to jde, se snaží jít svou progresivní cestou, ale třeba zahraniční a daňová politika, ty jsou ve federální moci, musíme doufat, že se politické kyvadlo zase začne vracet při volbách do zastupitelských orgánů v příštím roce.  

Martina Klicperová-Baker se systematicky věnuje výzkumu demokracie a demokratičnosti, mj. v rámci grantového úkolu GAČR #15-11062S a v rámci projektu AVČR Strategie AV21.