Když nám někdo řekne, ať skočíme ze skály, tak skočíme? Prezidentský kandidát Hynek pro EZ mluví o přijetí eura

Proč jste se rozhodl kandidovat na prezidenta?

Byl jsem dlouhodobě nespokojený s politickou situací u nás. Stál jsem před rozhodnutím, že buď ji úplně přestanu vnímat, nebo se pokusím do ní vstoupit a ovlivnit ji. Rozhodl jsem se pro to druhé.

Proto jste spoluzaložil stranu Realisté.

Ano. Kdyby mi někdo na začátku řekl, že za rok budu kandidovat na prezidenta, tak bych tomu nevěřil. Po diskuzi s Petrem Robejškem, který mi řekl, že bych byl nejlepším kandidátem, se to zlomilo. Definitivní rozhodnutí padlo doma, když jsem se zeptal manželky. Kdyby člověk neměl tu oporu doma, pak by to měl těžké.

Nemyslíte si, že kandidáti, kteří dali dohromady podpisy od poslanců nebo senátorů, a ne od občanů, jsou u veřejnosti trochu diskvalifikovaní?

Já jsem zkusil sbírat podpisy od občanů, ale začal jsem až 21. srpna v loňském roce. Pak jsem viděl, že je nemožné v tak krátkém čase ty podpisy posbírat. Já bych na to potřeboval asi rok, abych dal dohromady padesát tisíc platných podpisů. Nemyslím, že by byli kandidáti s podpisy zákonodárců méněcenní. Přesvědčil jsem 28 poslanců z 8 politických subjektů a to nebylo vůbec snadné.

Většina lidí Vás nejspíše nezná, respektive Vás zaregistrovala až coby jako prezidentského kandidáta. Jak byste se jim představil?

Působil jsem v řadě manažerských pozic. Do nich jsem se dostal opravdu od řadového pracovníka technologického vývoje a programátora. Měl jsem i soukromou firmu, pak jsem pracoval ve vysokých manažerských pozicích. O roku 2011 jsem prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, což je tak trochu politická práce, protože to chce získat důvěru 110 firem, které jsou mnohdy mezi sebou konkurenty. Já jsem člověk, který je velmi vytrvalý, má rovnou páteř a dává do věcí nejen rozum, ale i srdce.

Posbíral jste nějaké pracovní zkušenosti, které by mohly korespondovat s funkcí prezidenta republiky?

Jednou z těch věcí, kterou jsem se naučil, bylo to, že jsem až příliš věřil svému okolí a že co je psáno, to je dáno. Například dnes, když se chce nějaký zájemce ucházet o místo v Asociaci, tak já se chci jet do té firmy podívat a přesvědčit se, jak ta firma vypadá a v jaké je kondici, protože je lepší jednou vidět než, desetkrát slyšet.

Prezident Zeman často jezdil do různých zemí s například s podnikateli, kteří tam podepsali smlouvy. V tomto duchu byste pokračoval?

Pokračoval. Koneckonců to dělám i teď. Velmi často jezdím do ciziny jako doprovod ministrů. I s panem prezidentem jsem párkrát byl, a vedl jsem i průmyslovou delegaci. Tyto zahraniční cesty jsou náročné na fyzičku, protože to máte opravdu od ráno do večera. Upírají se na vás pohledy zahraničních partnerů a jedno špatné gesto nebo jedna věta může zhatit obchody za miliardy. Když tam ale jako funkcionář nepojedete, pak ty obchody neuděláte.

Kam by Vaše cesta směřovala?

Prezident je jedním z triumvirátu, který vytváří zahraničněbezpečnostní politiku státu – premiér, ministr zahraničních věcí a prezident. My v této zemi máme minulou vládou schválenou koncepci zahraničního obchodu do roku 2020. Je tam dvanáct prioritních zemí, tak jak stanovila vláda. Já osobně si myslím, že by tato koncepce snesla nějaký update, tzn. podívat se na to, jestli jsou ty země stále ještě perspektivní. Mezi těmi dvanácti zeměmi je třeba Rusko, Ukrajina, Čína, Brazílie, Irák nebo Vietnam. Prezident by neměl jezdit tam, kde ještě nebyl, ale jeho cesty by měly korespondovat s nějakou strategií. A jestliže tato strategie platí, tak bych se vůbec nebránil cestám do Číny. Sice by nebyly tak časté, ale no. Veškeré obchody musí být takové, aby byly výhodné pro naši zemi. Já nechci, aby obchody byly výhodné pro tu zemi, se kterou obchodujeme, ale pro nás. Umím poznat, který obchod je výhodný, protože mám dvacet let praxe.

Jak vnímáte žalobu Evropské komise na Českou republiku ohledně odmítnutí přijímat uprchlíky?

Považuji to za snahu Evropské komise nás zašlápnout a přimět nás k absolutní poslušnosti. Víte, já mám takovou povahovou vlastnost: když jde někdo na mě tvrdě, tak opravdu narazí. Umím naslouchat, jsem schopen soucitu, i když je to někdy slabina. To, co udělala komise, je naprosto nefér a je to nesmysl. Přijímání migrantů je bezpečnostní záležitost, to nemá nic společného s vnitřním trhem. Evropská komise má pravomoci v oblasti vnitřního trhu, ale žádné v bezpečnosti. O tom, kdo u nás bude žít, si musíme rozhodnout sami. Někdo říká, ať jsme takoví ohební a ať vezmeme ten určitý počet migrantů. Jenže oni hned utečou pryč, chtějí totiž do Německa nebo Švédska, kde je větší podpora. Jenže my se budeme ohýbat víc a víc a poté budeme chodit v předklonu. Dokonce souhlasím s první návštěvou premiéra Babiše v Bruselu, kde důrazně odmítl kvóty a naznačil, jakým způsobem se bude nadále chovat. Nesmíme se nechat ponižovat. Musíme být rovnocenný partner.

Myslíte si, že v otázce migrační vlny něco změní projednávání nového způsobu přerozdělování uprchlíků, který se teď projednává?

Stále nám zatéká do domu a my řešíme, kolik litrů vody kam nalijeme. Pojďme řešit, aby do toho domu neteklo. Jean Claude Juncker (pozn. předseda Evropské komise) je správcem toho domu, on není vládce. On má pocit, že tady bude nařizovat jednotlivým partajím, že si mají vzít tu vodu, ale on je tu od toho, aby tu střechu opravil, a do domu neteklo.

Realisté také iniciovali petici ohledně nepřijímání eura.

Euro je ekonomickým rizikem. Určitě to byl dobrý úmysl, udělat jednotnou měnu v Evropě. Ale jak to bylo celé vymyšleno, to je špatně. Kdo první porušil Maastrichtská kritéria? Německo a Francie. Jakým způsobem proti nim bylo zasaženo? Nijak. V ten moment se euro mělo zrušit. Když pravidla někdo nectí, tak ohrožují ostatní země, které pravidla ctí. To měl být první signál, který měl oznámit, že euro byl špatně vymyšlený projekt. Dnes jsme v situaci, kdy nevíme jak dopadne Itálie. Nebudu prezidentem, který babičkám bude říkat, že na naspořené peníze může zapomenout, protože budeme platit za našeho partnera. To už není solidarita, to je hloupost.

Na druhou stranu jsme se zavázali, že euro přijmeme. Tak co s tím?

Jak mi říkal tatínek: „Když ti někdo řekne, ať skočíš ze skály, tak taky skočíš?“ My jsme se zavázali v nějaké době. Věřili jsme, že se někdo bude chovat podle pravidel, ale on se tak nechová. Ty země, které euro vymyslely, porušily pravidla první. Jako prezident bych chtěl být v nějakém seskupení, které spolu nikdy nebude válčit. Jsem pro, aby tu byl volný pohyb zboží, kapitálu , případně i osob, ale řešit, kolik má vysavač vysávat, jaký má příkon, jestli je žárovka taková či onaká, to jsou opravdu socialistické praktiky centrálního hospodářství.

Co byste udělal jako první věc po nástupu do funkce prezidenta?

Asi by proběhly nějaké personální pohovory. Chtěl bych se obklopit lidmi, které znám, na které se mohu spolehnout. Hned první den bych dal pokyn lidem, co mají na starost bezpečnost Hradu, aby vymysleli systém takový, že Hrad bude bezpečný, ale zároveň, ať tam ti, kdo chtějí Hradem projít, nestojí v obrovských frontách. Zrušil bych bezpečnostní rámy, ale nahradil bych je jinou technologií. Klidně se ale může stát, že se na Hrad nebude smět s velkým batohem.

Jak byste postupoval, kdybyste byl na místě Miloše Zemana, ohledně jmenování vlády Andreje Babiše?

Hnutí ANO vyhrálo s velkým náskokem volby. Musím respektovat vůli voličů. Na druhou stranu se mi úplně nelíbí, že bych měl jmenovat premiérem člověka, kterému hrozí trestní stíhání. Opravdu ctím presumpci neviny, ale prezident musí hájit národní zájmy. Nemyslím si, že pro Českou republiku by bylo hezké, že bychom měli trestně stíhaného premiéra. Kdekoli by se to ve světě odehrálo, tam by politik většinou odstoupil. Snažil bych se přesvědčit hnutí ANO, aby nominovalo někoho jiného. Vůbec mi nevadí, když vláda bude složená z politiků i odborníků, ale co je pro mě klíčové, jestli získá důvěru. Vládu bez důvěry považuji za obcházení parlamentní demokracie. Nevadí mi ani menšinová vláda, byť to není ideální, ale důležitá je důvěra.

Dal byste komukoli, kdo vyhrál volby, k dispozici i druhý pokus k sestavení vlády?

Ne. Když to neumí na první pokus, proč by to měl umět na druhý? Nevidím jediný důvod, jak by se ta situace mohla změnit. Požádal bych v pořadí výsledků druhou nejsilnější stranu, ať se předvede. Vítěz voleb je podle mě ten, kdo nemá nejvíce hlasů, ale kdo dokáže sestavit vládu. Pokud by nevyšel ani druhý pokus a třetí, tak ať jsou předčasné volby. Já tady nechci mít vládu bez důvěry. Vítěz voleb ať se předvede, ale ne na druhý nebo třetí pokus.

Komu byste dal tedy přednost, kdyby za Vámi přišel vítěz voleb a druhý v pořadí, který je ale schopný zaručit minimálně 101 poslanců?

Prezident by měl být čitelný. Ústavní zvyklost je pro mě téměř jak jakási ústava. Já vím, že tu povinnost jako prezident nemám, ale jak lidi mohou věřit systému, který se pokaždé chová jinak. Jednou chce prezident 101 podpisů, poté nechce. Ta věc by měla být transparentní. Ať je prezident moderátor. Ať si sezve šéfy stran v Lánech a diskutuje s nimi dva dny. Neměl by ale politikařit. Jestliže se prezident chová pokaždé jinak, tak jak mám vědět, jestli chce sestavit funkční vládu nebo někoho zkrátka nemá rád.

Jmenoval byste i vládu s účastí komunistů a SPD?

Jestliže je nějaká strana ve Sněmovně, můžu sice u ní skřípat zuby, ale musím respektovat, že si je lidé zvolili. Není to strana, která je zakázaná jako extremistická. Jako prezident se nemůžu k nějaké skupině lidí chovat jinak, protože pak bych byl elitář a pohrdal bych někým. To bych nikdy nechtěl. Pokud nějaká strana určitý počet hlasů, dostane se do Sněmovny, pak ji přece nemůžu ignorovat. Jsem přesvědčen, že KSČM měla být po revoluci zakázaná, ale dvacet sedm let po revoluci mluvit o tom, že zakážeme nějakou stranu, to dělají jenom politici, kteří nemají jiné téma. Nikdy bych třeba tuto stranu nevolil, stejně jako SPD Tomia Okamury, ale tyto subjekty mají své voliče. A ty nemůžu přehlížet.