ROZHOVOR | Spolupráci s SPD vylučuji. U Babiše je třeba ctít presumpci neviny, uvedl pro EZ kandidát na předsedu ČSSD

Čím oslovíte delegáty na mimořádném sjezdu ČSSD?

Chci získat na svou stranu zejména nerozhodnuté kandidáty. Sjezd je příležitost prezentovat nejen sebe jako osobnost, ale i své názory, kterými je chci oslovit. Hlavní motiv je jeden – chci hlubokou změnu sociální demokracie. Změna není jenom o přemalování vývěsního štítu, chci, abychom byli zpátky tou stranou, kterou jsme byli, tzn. silnou, levicovou stranou. Samozřejmě, že je to těžké, když je společnost relativně ekonomicky zaopatřená a část voličů kolem středu nemá důvod vzhlížet k levici. Podle mého názoru je to ale nezbytně nutné, protože na politické ose směrem doleva jsou mimo nás jen komunisté, kousek nad námi, když se podívám směrem k liberálům, Zelení, a pak už nikdo.

Co hnutí ANO?

To je jednoznačně středová strana, která ze středu vykročí jak doprava, tak doleva. Skvěle vycítili, že je na politické mapě místo, a to místo obsadili. Dokonce si přivlastnili některé voliče, kteří dříve volili vlevo, nebo vpravo. Oni jsou však ve středu a my jsme vlevo. To je naše pozice.

Kolik si myslíte, že je ve Vaší straně nerozhodnutých voličů?

Původně jsem byl skeptický. Říkal jsem si, že na sjezdu bude zhruba 80 % stejných delegátů, kteří minulý rok v březnu navolili předsedu a jeho vedení. Teď to vypadá, že tam přijde 30-40 % nových delegátů. Po konferencích, které jsem navštívil a kde jsem komunikoval i s delegáty sjezdu vím, že je velký rozdíl mezi tím, jestli se hlasuje aklamací, čili zvednutím ruky, nebo tajně. Mám pocit, že je to tak padesát na padesát, což je krásné číslo. Podle stanov, které máme, se hlasuje tajně. Všude, kde byla tajná volba, jsem porazil kandidáty, kteří jsou mediálně vystrčení přede mě. A ne o kousek, ale o parník.

Myslíte, že máte proti nim šanci?

Šance je. Každý z nás něco nabízí.

Záleží na tom, co nabízíte. ČSSD je například názorově rozdělená co se týká Miloše Zemana. Nabízí se tedy otázka, jestli se strana hodlá s prezidentem sblížit.

To, co říkáte, může být pravda. To nepopírám. Řezů ve straně je však celá řada. Já komunikuji především s členskou základnou. Při kandidatuře jsem neudělal to, že bych svolal tiskovou konferenci. Napsal jsem dopis členům strany. Chtěl jsem, aby ten dopis dostal každý člen. Bohužel nedostal, protože jsem se hned na počátku mojí aktivity střetl s administrativním molochem strany a pár hodin mi bylo dokonce znemožněno dopis rozeslat. Nakonec dopis druhý den dopis odešel – to už byla známá nominace Jana Hamáčka. A já jsem byl velmi překvapen, protože jsem během pár dní dostal několik set reakcí od členské základny. Vemte si, že nás je nějakých 18-20 tisíc, z toho 30-40 % pracuje s internetem a v té první fázi si jich zhruba 500-600 sedlo k počítači a napsalo mi poměrně dlouhý a rozsáhlý dopis. A to jsou řadoví členové, kteří jsou krví strany.

Jedna věc je mediální obraz, druhá věc je jaké jsou nálady členské základny. Členská základna jako taková je dnes velmi silně znepokojená tím, co její vedení, elity, dělaly nebo nedělaly. Příkop mezi členskou základnou a mezi elitami je hluboký a široký, zkrátka obrovský. Považuji se za reprezentanta členské základny. S tím jsem do toho šel, chtěl jsem vyvolat nějakou reakci, což se mi podařilo. Další sympatizanty jsem na sebe nabalil na konferencích, kterých jsem se zúčastnil. A i když na těch konferencích byly na začátku rozdané karty, tak se to dokázalo změnit. Takže mám co nabídnout.

Může se ČSSD smířit s Milošem Zemanem?

Nejenom s Miloš Zemanem. Sociální demokracie je stranou, která má řadu bývalých předsedů a některých i aktivních. Možná jsme jedinou stranou, která má se svými bývalými předsedy nějaký problém. Což je věc, kterou si musíme srovnat. Musíme navodit takovou kulturu, jež nezavrhuje ty, kteří vedli naší stranu a kteří byli jedni z nejúspěšnějších. Nevnímal bych to jako přítěž, naopak. My jsme vygenerovali prezidenta, i když to nebyl náš kandidát, dvojnásobného, a ne ledajakého, protože prezident byl v přímé volbě zvolen dvakrát za sebou. Mám pocit, že když je někdo úspěšný a už není náš, tak už je jiný a podobně. Já si přeji, abychom byli hrdí, že jsme měli ve svých řadách předsedu, který stranu vytáhl z nějakých sedmi procent až na úžasný výsledek. Poté ze strany odešel, na Vysočinu. A posléze se vrátil ve velkém stylu.

Před pěti lety jste ale vygenerovali vlastního kandidáta, Jiřího Dienstbiera, který však neměl takovou podporu, jakou by od stranických kolegů očekával.

Nechci mluvit o tom, kdo ho vygeneroval a za jakých okolností. Je však potřeba ocenit odvahu, že si strana svého kandidáta vybrala, i přesto, že neměl stoprocentní podporu. Otázkou je, jak se ta věc odehrála před veřejností. Když už strana vygeneruje kandidáta, tak by za ním měla stát. To je zkrátka demokracie, menšina se podřizuje většině. Není to o tom, že si budu hrát na vlastním písečku. Je to jednou stranický kandidát, náš kandidát, a my ho budeme podporovat.

Jak na Vás působila přítomnost Milana Chovance ve volebním štábu Miloše Zemana?

Dá se to vykládat různě. Vycházím z toho, co vím. A to, že Milan Chovanec a Miloš Zeman jsou přátelé. Jestli projevil Milan Chovanec přátelství tím, že šel na finále podpořit Miloše Zemana, tak tam byl jako soukromá osoba. To beru. Není to nic proti ničemu. Já ho tam neviděl v oranžovém dresu, podle mého tam byl sám za sebe. Logicky, jestliže je poté někdo zvolen prezidentem a je úřadující předseda strany, tak nabídl Miloši Zemanovi účast na sjezdu. Osobně budu rád, když na sjezdu bude. Ale rozumím těm, kteří mají obavu, že prezident snad něco, kontroverzního řekne. Otázka je, jestli nepředjímají. Budu to komentovat, až prezident vystoupí, pokud vůbec. Mimochodem, Milan Chovanec je jeden z mála lidí, který po prohraných volbách předstupoval před veřejnost a před nás. Kde byli ostatní, kam se schovali?

Takže ho neřadíte mezi elitu…

On je také elita, ale nebál se před nás předstoupit. Říct názor v době, kdy jsme prohráli, fatálně jsme prohráli, a nezalézt a neschovat se. To vyžaduje i určitou dávku osobní statečnosti a odvahy, protože strana příliš neodpouští. On ji měl. Ne se vším s ním souhlasím, ale to je přece normální, co člověk, to názor. My se teď trochu chováme jako historici. Sice to byla krátkodobá situace, ale stala se a už jí nikdo nezmění.

Čemu přisuzujete volební debakl, který ČSSD utrpěla?

To je velmi jednoduché. Když vlastní členové nerozumí straně, tak jak jí mohou rozumět voliči? My se v březnu 2017 sejdeme na sjezdu, manifestačně tam zvolíme vedení, v červnu ale předseda odstoupí z čela strany. Já jsem to nepochopil a řada mých kolegů nejspíše také ne. Posléze vznikne triumvirát, který stranu dovede do voleb, může dělat, co chce. Ten výsledek tomu poté odpovídal. V dnešní době si voliči vybírají silnou partaj, která jim bude blízká nejen tím, jak s nimi komunikuje, ale i souladem mezi tím, co říká a co dělá. Toto nabídl Babiš. Jednoduchou, srozumitelnou mluvou oslovil voliče, ti mu to uvěřili. Celou řadu věcí, které jsme dělali společně, poněvadž jsme byli v koaliční vládě, vnímali voliči tak, že to udělal on. Stali jsme se nejen nečitelní, ale i slabší například při rozhodování. Je třeba také vědět, že celá řada našich voličů není ta loajální, ale ta, která se rozhoduje na základě momentálního rozpoložení. Jemu se to podařilo. On v nich ty emoce vyvolal. Strhl na sebe pozornost a ty hlasy získal.

Jak se to mohlo stát, že Vám Andrej Babiš ukradl voliče?

Ale to je politika. V politice jsou lidé, kteří předstupují před voliče a oslovují je s cílem získat jejich hlas. Používají se metody, které jsou čisté, dále metody, jež nemusíme označit za čisté a s nimiž nemusíme 100% souhlasit. Pokud je konkurent slabý, nebrání se, je to králíček k zakousnutí. A co predátor udělá? Andrej Babiš se zachoval pragmaticky a udělal, co udělal. To není můj obdiv vůči němu, koneckonců nám sebral voliče. Sice je náš konkurent, ale není náš nepřítel. Lidé se domnívají, že strany tu jsou od toho, aby mezi sebou sváděly nesmiřitelný boj, který končí tím, že jeden leží na zemi. Takhle to ale není.

Takže jste byli králíčkem.

Ano, byli jsme králíčkem. Byli jsme slabí, upozaděni sami sebou. Měli jsme dostatečně velký prostor, ale my jsme si ho zkrátka nevzali. Neustále mám na paměti příměr k panáčku bla bla, kde Andrej Babiš používá figurku se žlutou hlavou, která opakuje bla bla bla bla. Mám pocit, že my jsme se opravdu tak chovali a možná se tak stále ještě chováme. Mluvíme a lidé nám nerozumí. Něco jim nabízíme, ale ani nevíme, jestli to chtějí. Slibem nezarmoutíš, do voleb je ještě daleko, nějak si poradíme. To obchodník, miliardář ví, jak se dělá marketing. My jsme dokonce měnili témata skoro každý den. Jednou jsme byli pro euro, poté nikoli. Já byl na rozpacích jako člen, co měl poté dělat chudák volič? To budeme muset rychle změnit.

Označil byste vznik triumvirátu před volbami za politickou sebevraždu?

Já opravdu nevím, proč Sobotka odstoupil. Dodnes to nevím. Oficiální důvod snad někdo z nás slyšel? Triumvirát mohla být z nouze ctnost, nebo také politická sebevražda. Teď po volbách je sečteno, nic nelze změnit. Vidíme, jak to dopadlo. A teď je i každý generál. Hodnotíme, co bylo dobře a co špatně. Ukazuje se, že to bylo jedno z několika špatných rozhodnutí.

Byl to právě ten impulz, který Vás přiměl kandidovat?

Jeden z mnoha. Říká se, že jakmile se zavřou volební místnosti a jsou známé výsledky, tak začíná nová kampaň. Začátek to nebyl dobrý. Sluší se pogratulovat vítězům, ale je třeba okamžitě začít pracovat a přemýšlet co dál. Když totiž ukážete nejistotu, tak zrazujete vlastní členy. Po tiskové konferenci konané po volbách však bylo dlouho ticho. Nic. Vzhledem k tomu, že se nikdo oficiálně nechystal cokoliv udělat, co by pohnulo ledy, tak jsem udělal 8. ledna to, co jsem udělal. Měl jsem nominaci od místní organizace v Unhošti už od 14. prosince. Moje kandidatura je spíše emoční, ale zároveň velice racionální. Když se nenašel nikdo z vedení a musel povstat někdo, kdo je členem místní organizace, tak to pro ně měl být výrazný impulz, aby se vzpamatovali a začali něco dělat.

Pokud se nestanete předsedou strany, uvažujete i o postu místopředsedy?

Paradoxně mám nominaci i na místopředsedu strany. Paradoxně říkám proto, že primárně usiluji o to být předsedou. Nedělám gesta, nejsem pozér. Myslím to smrtelně vážně a chci to dotáhnout až do konce. Zda to dopadne, nebo ne, o tom rozhodnou delegáti. Na druhou stranu pro mě není důležitý post, na kterém bych byl, nebo nebyl. Pro mě je důležité, aby se strana probudila. Je jedno, jestli budu pomáhat z pozice nějakého voleného zástupce strany, nebo ne. Na tom nesejde. Vstoupil jsem do veřejného prostoru a za poměrně krátký čas získal celou řadu členů. To je kapitál, který se nesmí vyhodit z okna, jejich hlas musí zaznít.

Je nějaký recept na úspěch? Může ČSSD povstat z popela, jak o sobě prohlašuje ODS?

Volební výsledek nezaručí nikdo. Dnes je atomizovaný politický systém, v Poslanecké sněmovně máme devět stran. Úspěch začíná někde na hranici patnácti procent. O tom si můžeme zatím nechat zdát. Ale je to naprosto reálné. Ani občanským demokratům se to teď nepovedlo. Recept je však velmi jednoduchý: změnit sami sebe. Musíme si přestat na něco hrát, být papalášští. Musíme tu být pro voliče, nikoli pro sebe.

Andrej Babiš prý počká na výsledek sjezdu ČSSD. Jaká je Vaše pozice k sestavování vlády? Preferoval byste spolupráci s hnutím ANO nebo být v opozici?

Tvrdím, že by nám prospěl timeout, abychom konsolidovali sami sebe. Situace, kdy strana není ve vládě, je velice pozitivní, protože platí, že když není co nabídnout, nemůžu dělat dohody a válcovat soupeře. Nám by to moc prospělo. Přál bych nám to. Na druhou stranu se málo říká, že vláda není vláda Andreje Babiše, ale České republiky. A vláda má vládnout, nejlépe s důvěrou. Jsme v situaci, kdy se dají napsat různé scénáře. Jedním z nich může být i účast ve vládě s ANO, případně ještě s někým dalším. Scénář je to realistický, ale musí mít také obsah. Není to jenom o programu, jednoduše řečeno, protože tam ty zdroje a kořeny jsou docela blízké, je to i na způsobu vládnutí. Ve vládě, která je jako sbor, by mělo fungovat další pravidlo, nepsané, možná gentlemanské, a to, že jeden nebude válcovat druhého. Pak se dá říct, že pravidla jsou akceptovatelná a je možné se dohodnout.

Teď je situace taková, že Andrej Babiš byl vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání. To však neznamená odsouzení. Andreje Babiše neobhajuji, ale musí pro něj platit presumpce neviny. Nemám informace, abych posoudil, zda to, co udělal, bylo v trestně-právní rovině, i když k tomu to trestní stíhání směřuje. Bavit se můžeme o etické či morální rovině. Rozhodnout však musí soud. Já nálepkovat nikoho nebudu, počkám si na fakta. Vládnout se však musí, ať už s námi, nebo bez nás. My teď ale taháme za kratičký konec provazu. Myslím si, že je lepší pracovat a dělat reálnou politiku pro lidi, než pokřikovat z poslaneckých lavic.

Měl by Andrej Babiš dát na ostatní strany a najít v hnutí ANO místo sebe náhradu?

To není otázka na mě. On si musí srovnat v tomto směru své priority. Nejsem jeho obhájce, to ani náhodou, ale dokážu si přestavit, v jaké životní situaci se nachází. Andrej Babiš je předsedou hnutí, které vyhrálo volby, je stále premiérem v demisi, je pověřen sestavováním vlády a to se musí brát jako fakt. Pokud se prezident rozhodne jej opět jmenovat premiérem, tak to je další fakt, se kterým se bude muset pracovat. Musíme vzít v úvahu zájem naší strany a zájem státu. Ta největší obava, kterou vnímám je, že si bude dělat ve vládě, co chce. V tom případě tam ale buďme a koukejme se mu na prsty. Být alibistou, nechat vládnout, to se mi zdá slabší.

Jsou tedy podle Vás občanští demokraté alibističtí, že nejdou do vlády s hnutím ANO?

To bych mluvil za ně. Já nevím.

Předseda ODS Petr Fiala mluvil o pasti. Mohlo by se stát, že by dopadli jako ČSSD.

Podívejte, my už nemůžeme dopadnout hůř…

… Nemusíte se také vůbec dostat do Sněmovny.

Myslím z pohledu naší odpovědnosti k našim voličům. V současné době zastupujeme přes 350 tisíc voličů, kteří nám dali hlas. Pokud pro ně máme něco udělat, tak máme v zásadě dvě možnosti: s patnácti hlasy ze dvou set v Poslanecké sněmovně bojovat o místo pod sluncem, nebo můžeme převzít spoluodpovědnost a realizovat reálnou politiku v praxi. Preferoval bych ale jiná ministerstva než například resort spravedlnosti nebo vnitro. Pokud bychom chtěli udělat něco reálného pro naše voliče, tak je to například Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ostatní politické strany musí zvažovat rizika svého politického rozhodování. Hlavní riziko, které visí nade všemi je, že se Andrej Babiš přímo, nebo nepřímo spojí s někým, kdo je pro ostatní neakceptovatelný. Může to být například Tomio Okamura.

Pro Vás osobně je SPD Tomia Okamury přijatelný partner?

Ne. Absolutně ne. To je totiž část rétoriky, která rezonuje s tím, co jsem slyšel v historii. To se mi velmi výrazně nelíbí.

Přesto hnutí volilo přes půl milionu lidí.

Ano, to tak bude. Společnost má mezi sebou stále ještě lidi, kteří slyší na jednoduché výroky, a já jim to neberu. Otázka je, jestli je ta společnost zdravá natolik, aby rozpoznala skrytou hrozbu, která se v tom skrývá.

Pakliže byste chtěl pracovat pro voliče, ale musel byste spolupracovat s hnutím SPD, co dál?

Ne, to ne. Spolupráci s hnutím SPD jednoznačně vylučuji. To je stoprocentní. Spolupráci na vládní úrovni si nedokážu představit.

Kde byste rád viděl sociální demokracii za čtyři roky, ať už budete předsedou, místopředsedou, nebo členem místní organizace?

Přál bych si, aby sociální demokracie měla více než patnáct procent hlasů, protože v té defragmentaci to bude dost procent na to, aby hrála významnou roli. Chtěl bych, aby byla nejvýznamnější politickou stranou na levé části politického spektra, která se vrátí zpět ke svým voličům, tzn. k lidem, kteří pracují, k rodinám s dětmi, seniorům a také drobným podnikatelům, na které někdy zapomínáme.