Výročí 25 let od rozdělení Československa: Pithart a Čarnogurský se neshodli, zda měli o zániku ČSFR rozhodnout občané

Oba bývalí premiéři se na počátku 90. let zúčastnili jednání předcházejících rozdělení federace, ačkoli u samotného konce společného státu 31. prosince 1992 již stáli jejich nástupci Václav Klaus a Vladimír Mečiar. Podle Pitharta ano, a pokud by výsledek nebyl jednoznačný, měly být vypsány nové volby. Čarnogurský míní, že všelidové hlasování by česko-slovenský problém definitivně nevyřešilo.

"Mělo být referendum, byl k tomu připraven ústavní zákon," řekl Pithart. Odpůrci všelidového hlasování říkali, že by mohlo přinést nejednoznačný výsledek - tedy že by se Češi vyslovili jinak než Slováci. "V tom měli pravdu, už ale nikdo neřekl, že pak by existovalo standardní řešení: vypsat nové volby a v nich se zeptat občanů," upozornil.

Podle Čarnogurského nebylo referendum vyhlášeno především proto, že se politici nedokázali dohodnout na formulaci otázky, která má být voličům položena. Pithart připustil, že to je problém každého referenda. "Ta otázka je vždycky sugestivní, ať chcete, nebo nechcete," poznamenal.

Pithart federativní uspořádání ČSFR přirovnal k manželství, ve kterém se rovněž nedá hlasovat. Někdejší slovenský premiér Čarnogurský zase vzpomínal na komplikace při vyjednávání o podobě státního rozpočtu pro rok 1992. Problémy by se podle něj postupem času dále zhoršovaly. Zmínil také, že kdyby se federace stala členem EU, muselo by se před každým jednáním v Bruselu odsouhlasit příslušné rozhodnutí jak v Praze, tak v Bratislavě.

Slováci podle českého politika v sobě nosili zklamání a nesplněné sliby české strany. "Češi to prostě vytěsnili. Byli z toho rozčarováni a zaskočeni a za chvíli začali říkat: ať si jdou. Byla to reakce nezralá," řekl. Slovensko podle něj z rozdělení zaslouženě vytěžilo více než Česko. "Prošlo těžkou krizí a katarzí. Upevnilo to slovenské sebevědomí. My jsme takovou krizí neprošli a myslím, že to také potřebujeme," zhodnotil vývoj od roku 1993.

"Slovensko potvrdilo svoji životaschopnost jako samostatný stát. Ale ta v nás byla už předtím. A národ, který to cítí, směřuje k uskutečnění tohoto pocitu," řekl k tomu Čarnogurský.

Oba muži vzpomínali i na tzv. pomlčkovou válku, v níž oba národy řešily podobu názvu federace. Čarnogurský připomněl, že pomlčku, která Slovákům zajišťovala samosprávu, obsahovala už Pittsburská dohoda z roku 1918. Pro Čechy to podle Pitharta nebylo podstatné téma. "Na Slováky se Češi dívali s nadhledem staršího bratra - je nerozumný, dělá skopičiny, ale on se usadí a přestane zlobit. Pomlčka nás nezajímala, ale ve slovenské duši to stále vězelo," řekl.

Expremiéři dodali, že přímo na poradě v Lánech řešil s politiky podobu názvu federace i tehdejší ředitel Ústavu pro jazyk český. Podle Pitharta se sice gramaticky správně mělo psát slovo "slovenská" s malým písmenem, jazykovědec ale nakonec připustil variantu s písmenem velkým, a tak vznikl název Česká a Slovenská Federativní republika, s nímž souhlasily obě strany. "Opět jeden nedokonalý kompromis," poznamenal k tomu Čarnogurský.