Zákon o třetím odboji sněmovnou prošel. Bouchalo se ale do stolu

O významu i podobě zákona se ve sněmovně diskutovalo asi tři hodiny, k samotnému hlasování se poslanci dostali před 14.00.

Úvodní slovo si za předkladatele vzal Petr Tluchoř (ODS), který řekl, že absence podobného zákona v českém právním systému je palčivá. "Zatímco pohrobek strany, současná KSČM, se těší legalitě, odbojáři na uznání stále čekají," řekl. Zákon má podle jeho slov význam morální a o případných nepřesnostech nebo sporných bodech je koalice ochotná jednat. "Musíme si uvědomit, že nedůslednost při hájení práv bojovníků za svobodu znamená nedůslednost při obhajobě svobody samotné," dodal.

Tluchoře u řečnického pultu záhy vystřídal zarytý odpůrce návrhu Miroslav Grebeníček (KSČM) s téměř hodinovým proslovem. V něm například řekl, že předkládaný návrh je pokusem legalizovat minulé zločiny. "Adorace teroristických aktů minulosti nemá oporu ani v realitě a právních normách minulosti, ani v právním řádu současnosti," rozčiloval se Grebeníček. Kritiku sklidil také za výrok, že skutečným zájmem je prostřednictvím zákona přiznat teroristům postavení válečných veteránů.

Grebeníček se v proslovu stihl zmínit také o hasičích, bratrech Mašínech, Václavu Havlovi, Josefovi Švoreckém, Jiřím Dientsbierovi i Ústavu pro studium totalitních režimů. Ten označil za "zdiskreditovanou účelovou instituci, v jejímž čele stojí stejně zdiskreditovaní jedinci".

Na větší část jeho projevu ze sálu odešli koaliční poslanci, kteří jeho vystoupení označili za snůšku demagogie, "hanebnost" a vyzvali poslance KSČM, aby se od projevu distancovali. Grebeníčkova stranická kolegyně Marta Semelová ale pokračovala v podobném duchu. "V případě tohoto zákona jde o snahu o vymazání paměti, o zastrašování a očerňování poctivých lidí, kteří v naprosté většině přijali režim po únoru roku 1948 za svůj, lidí, kteří zde pracovali, vytvářeli hodnoty a žili v míru," řekla Semelová. Dodala, že podle ní navíc třetí odboj neexistoval, což pobouřilo koaliční poslance.

"Vystoupení paní Semelové a pana Grebeníčka v Poslanecké sněmovně svědčí o tom, že by soudy měly projednat, zda by neměla být komunistická strana zakázaná," řekl po pátečním jednání Petr Gazdík (TOP 09).

O návrhu zákona se mělo hlasovat už ve středu, komunističtí poslanci si však vzali přestávku na jednání svého klubu a schůzi tak předčasně ukončili. K jednání se proto sněmovna vrátila až v pátek. Aby se situace neopakovala, schválila si možnost protáhnout jednání i po 21. hodině.

Návrh, kterému se v pátek poslanci věnovali, je nezměněnou podobou toho, který již dříve zamítnul Senát. Přitom ho samotná horní komora parlamentu navrhnula - než se k němu ale přes Poslaneckou sněmovnu vrátila, její složení se změnilo a nově zvolení senátoři novelu zamítli. Koalice se proto rozhodla, že nezměněné znění zákona projedná jako návrh jejích poslanců.

"Zákon předkládáme skutečně ve stejném znění, v jakém ho Senát zamítnul. Předpokládám ale, že se o něm bude ještě jednat ve výborech a vyřeší se ty technické nedostatky, na které se poukazovalo," řekla již dříve Mediafaxu za předkladatele místopředsedkyně Věcí Veřejných Kateřina Klasnová.

Předloha počítá například s tím, že osvědčení účastníka protikomunistického odboje bude vydávat ministerstvo obrany na základě stanoviska Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Právě jeho roli opoziční poslanci v projevech často kritizovali. "Archiv bezpečnostních složek, který spravuje právě ÚSTR, se potýká s tím, že některé dokumenty jsou lživé, některé se nedochovaly," řekl například František Bublan (ČSSD). Přimlouval by se proto za to, aby žadatele neposuzoval pouze ÚSTR sám. "Viděl bych tam možnost například také nějaké etické komise," dodal.

Osvědčení podle návrhu tedy nebudou moci získat příslušníci nebo spolupracovníci komunistických bezpečnostních složek, členové Lidových milicí nebo prověrkových komisí. Nárok na něj podle předlohy neměli mít ani členové předlistopadové komunistické strany vyjma těch, kteří byli ve straně od 1. ledna 1968 do 1. května 1969, tedy v období pražského jara.

Na problematiku této části novely v pátek poukázal například Jiří Paroubek (ČSSD). "Díky tomu, by toto osvědčení nemohli získat ani lidé, kteří s režimem objektivně bojovali," uvedl. Jako příklad pak dal prvního porevolučního předsedu sociální demokracie Jiřího Horáka, který byl ve straně, emigroval však a v exilu byl potom tajemníkem Rady svobodného Československa.

Naopak osvědčení odbojáře mají získat ti, kteří s komunistickým režimem bojovali se zbraní v ruce, prováděli sabotáže, převáděli přes hranice, byli pro své postoje vězněni nejméně tři roky, minimálně rok organizovali petice a demonstrace proti režimu. Ti, kdo vyvíjeli podobnou činnost v menší míře, by měli mít nárok na osvědčení účastníka odporu proti komunismu.

O stažení zákona z legislativního procesu usilovali v Senátu komunisté, lidovci a sociální demokraté v čele se zesnulým senátorem Jiřím Dienstbierem. Ten zákon kritizoval s tím, že není možné legislativně určit, co je odboj, co je odpor a co je důsledek pronásledování nevinných lidí. Problematické podle něj bylo také to, že za období komunistické totality označovali navrhovatelé období od února 1948 do listopadu 1989. K novele měli výhrady také někteří historici.