Česká politika je v takové krizi, že už se tomu člověk skutečně může jenom smát

Již jen obrázek předsedů stran, kteří vyvolali hlasování o důvěře vlády, musel mnohé šokovat. Všichni ti bodří demokraté stáli vedle Okamury, od kterého by si ještě před pár dny ani jejich pes kůrku nevzal. A všichni najednou unisono mluvili o tom, že je potřeba sestřelit vládu, kterou vede trestně stíhaný Babiš. A to včetně lidovců, kteří ještě před několika měsíci s tím samým Babišem, který byl v „jejich“ vládě ministr financí v naprostém klidu vládli.

Od svých voličů to na sociálních sítí dostali všichni. Jedni za to, že si stoupli vedle Okamury, a Okamura, že si stoupl vedle nich. Ten okamžitě začal otáčet a vytasil se s tvrzením, že chce vládu sestřelit proto, že chce nahradit ve vládě ČSSD a prosadit svůj program. Babiš prý může v klidu zůstat. Prý už se nějak domluví. Komunisté, kteří drží Babišovu vládu mlčí. To, že si udrží pozice miliardář v čele vlády s partají, která je označována za populistickou, s nimi ani nehne. Hlavní je, soudruzi, si udržet pozice a doklepat to nějak do důchodu.

Podobně je na tom i ANO. Bez předsedy Babiše jejich strana končí. A tak i přes různá obvinění, které padají na hlavu Andreje Babiše a jeho slovní ekvilibristiku a překvapivou obranu typu „Je to kampaň!“ musí, i přes možné vlastní, pochyby předsedu držet. Babiš je ANO a ANO je Babiš. Bez Babiše by ANO ztratilo tvář a oni by nebyli poslanci. Šéfa budou držet do posledního dechu.

Naopak ve skomírajícím Lidovém domě nastal poplach. Co když vláda padne? Co se stane s mnoha přáteli na ministerstvech? Je především třeba být zásadový. Na jednu stranu je jasně potřeba dát Babišovi na vědomí, že s jeho chováním a postojem nesouhlasí, ale na druhou stranu je potřeba ve vládě kvůli programu a voličům vydržet. Socialistické řešení je taková princezna Koloběžka I. Při hlasování také o jejich vládě se zdrží hlasování, ale ve vládě zůstanou. Oblečená neoblečená…  

Vrcholné představení ovšem předvádí bývalý ministr financí a nyní šéf poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Tu mluví o morálce a slušnosti, tu o osobní zodpovědnosti, tu o obraně novinářů a svobodě slova. Doopravdy je to ten stejný politik, který v roce 2011 vyhrožoval šéfredaktorům největších médii zveřejněním tajné nahrávky, podle níž se kvůli zvyšování DPH média spojila prezidentem Klausem a jdou mu po krku? Doopravdy je to ten stejný dobrý hospodář, který prominul pokuty a vracení několik desítek miliard za chyby v dotacích z EU?  A to dokonce i u tehdejšímu předsedovi Topky Karlu Schwarzenbergovi!  Doopravdy to byl ten stejný moralista, který se pohoršoval na sprostými slovy prezidenta Miloše Zemana, který z úst vypustil, že premiér je prase?

ČSSD se nesměle vzchopila k jednomu návrhu, který by pro ni mohl být v její současné situaci sebevražedný. Jejich 15 poslanců by prý nemělo problém zvednout ruku pro rozpuštění sněmovny a nové volby. To zděsilo nejen mnohé sociální demokraty, ale i ty, kteří jinak hlasitě volají po pádu vlády. Voliči přeci rozhodli teprve před rokem a politici mají hrát s kartami, které jim rozdali. Od ČSSD je to tedy čistý alibismus. A taky ty stranické pokladny jsou tak nějak prázdné. A teď je zima a v parlamentu je teplo. A co když se s programem „protože Babiš“, bojí se v TOP a u STAN, do parlamentu ani nedostanou?

Na naší politické scéně skutečně není nuda. Leč většinu toho, co naši politici tvrdí, prostě obyčejný volič nemůže brát vážně. Po 30 letech se naše politika dostala do naprosté a totální krize důvěry, kdy už snad ani politici nevěří tomu, co říkají, a slova jako morálka, slušnost a poctivost z jejich úst zní jako nejlepší vtipy. Mnohým se vybaví text Karla Kryla o tom, kdo na rohu morálku káže.  I to pobavení je pro mnoho cyniků nepochybně hodně hořké.