Co mají společného Zeman, Babiš a Trump? Vítězí navzdory hysterii všem

Pro mnohé je to jistě znepokojující, znechucující a šokující informace. Společnost přeci byla v posledních dnech informována o nových faktech týkajících se kauzy Čapí hnízdo, do které Babiš neváhal namočit i svého nemocného syna. Komentátoři, novináři a opoziční politici se předháněli v odsuzujících a moralizujících komentářích a nebylo snad nic, co by Babišovi nevyčetli. Premiér se nezmohl na nic víc než na tvrzení, že to je kampaň. Přesto z celé záležitosti vyšel jako vítěz.    

Pokud si ovšem celou věc rozebereme s chladnou hlavou zase tolik překvapeni být nemůžeme. V kauze Čapí hnízdo se spojuje několik věcí, které v očích mnoha lidí hraje pro Babiše. V první řadě jde o dotace - navíc z EU, ani jedno není u mnoha voličů populární. Navíc se jedná o „pouhé“ miliony. Staré strany a staří politici, jak se hájí Babiš, mají přeci zářezy za zlodějny za miliardy. Tím, že útočí na Čapí hnízdo se to jen snaží zakrýt. Je to kampaň a účelovka! Ekonomika roste. Lidé se mají lépe, a tak si opozice musí něco vymyslet.

Lví podíl na tom, že tato „obhajoba“ funguje, mají i novináři a média. Na většinu z nich působí Babiš jako červený hadr na býka a místo logických argumentů a faktů nastupují citové výlevy a hysterie. Tisíckrát bylo potvrzeno, že taková reakce na politika, má účinek zcela opačný. Jako příklad z nejkřiklavějších nám může sloužit prezident Miloš Zeman.

Již před první prezidentskou volbou nenechala média na Zemanovi nit suchou. Problém byl v tom že se novinářům nepodařilo veřejnost přesvědčit, že jsou nestranní. Zeman, jak je známo, nemá média vůbec v lásce, a to, co se podařilo médiím, nebyla nezávislá reflexe Zemana a jeho kariéry, ale jedovatý pelmel. V něm se bez ladu a skladu míchalo podstatné, jako kauza Mostecké uhelné nebo spolupráce Zemana s Miroslavem Šloufem, s naprostými hloupostmi typu Zemanova životospráva, styl oblékání, mluva nebo nejapnými spekulacemi o jeho zdraví. U protikandidáta Karla Schwarzenberga, který se právě ve stylu od Zemana zase tak moc neliší, toto vše bylo označováno za roztomilé knížecí vrtochy.

Výsledek byl přesně opačný. Zeman uspěl. A média se nepoučila. Démonizování Zemana pokračovalo. Zemanovi byly vyčteny diabetické boty jako symbol buranství. Hůl jako důkaz demence. Výrok o inkluzi byl dezinpretován tak, aby z něj Zeman vycházel jako intolerantní mastodont. Tři až čtyři demonstranti, kteří se s červenými kartami objevili na jeho setkáních s občany, byli prezentováni jako davy, zatímco jeho příznivci byli dehonestováni a uráženi. A Zeman si to vše užívá. Ví, že nejúčinněji to médiím vrátí tak, že je bude okázale ignorovat a někdy proti nim ucedí ironickou poznámku nebo ostrý bonmot.

A to je to, co spojuje Zemana a Babiše s prezidentem Donaldem Trumpem. Trump se stal prezidentem, dalo by se říci, „proti vůli“ médií. Po zvolení byla média a demokratická opozice doslova hysterická kolem vyšetřování kolem vlivu Ruska na jeho zvolení. Média své čtenáře nebo diváky doslova zahrnují neuvěřitelnými spekulacemi, které se většinou nepotvrzují. Každý prezidentův tweet je médii propírán téměř písmeno po písmenu. Zpověď herečky z filmů pro dospělé odhalila světu i to, jaký má prezident chloubu. Výsledek? Prezidentova popularita nijak strmě nepadá a předpokládaná demokratická vlna ve volbách do Kongresu se nekonala.

Bezbřehá snaha rozdrtit tyto politiky vede k nedůvěře, kterou část populace po těchto kampaních k médiím cítí. Média nedokáží krotit svou nenávist vůči nim a vyprodukují neuvěřitelné množství balastu, ve kterém se skryje i opravdu oprávněná kritika. Potom Trumpovi stačí označit média a jejich zprávy za fake, Babišovi stačí plamenný plný floskulí o kampani a Zemanovi vtip o střílení novinářů. Dokud novináři alespoň minimálně nedokáží krotit svoji nechuť k výše zmiňovaným a doopravdy je nezačnou věcně kritizovat a podávat o nich nejednostranné informace, budou je tito politici moci ignorovat a utahovat si z nich. Pokud se tak nestane budou média jejich nedobrovolní spojenci.