KOMENTÁŘ | ČSSD si chystá hrob? Krysy opouštějí loď

Zemanova politická hegemonie a stranický duch

Kdysi to bývala strana vytahaných sak, mdlých kravat a plných popelníků. Když v roce 1993 zvolili na Střelnici do čela strany Miloše Zemana, který se vynořil z kuloárů doslova z mraků kouře, bylo jasné, že není kouře bez ohně. Zeman v sobě měl „vnitřní puzení" k moci, ačkoliv mu mnozí vyčítali, že si vybral levici jenom proto, že na něho již nezbylo místo na (liberální) pravici.

Zeman sice za svůj největší počin považoval program Občanského fóra, opravdovou úctu mu vyneslo až vítězství o pět let později, v roce 1998, kdy s ČSSD „vešel do Strakovky hlavním vchodem". Vítězství, poněkud zhořklé „opoziční smlouvou" s ODS, ale bez Zemana by k němu nedošlo. Dodejme, že ani k oné smlouvě.

Stín Miloše Zemana, který nedokázal žádný z jeho následovníků překonat, se vznášel nad vodami, ale i nad hlavami všech těch, kteří po něm přišli. I když i on sám kdysi prohlašoval, že po něm přijde „nejdřív Špidla, potom Gross", nežilo se mu dobře ani s jedním, ani s druhým. Ten první navíc způsobil, že se o „deset let opozdil" jeho „úhlavní nepřítel" Václav Klaus stal na místo něho druhým prezidentem v polistopadovém Česku. S krátkým vychýlením za Jiřího Paroubka, v letech 2006-2010, lze pouze sledovat pozvolný sestup do propadliště dějin - a v posledních měsících doslova volání ČSSD o pomoc.

Bez Zemana (a jeho bojovného ducha) se strana stala pouze seskupením lačných kořistníků druhořadého formátu, kteří podílem na moci ztratili to poslední, co kdysi tato historická strana v sobě měla revolučního, sociálního, a bohužel často i demokratického. Jistě, Zemanova „politická hegemonie" často používala pučistických technik k ovládnutí, nebo roztržení ČSSD, ale konkurence vždy skončila u před štíty „plechové kavalérie", která se třese strachy z každého poryvu větru. Za Sobotky si v strachu největším z „lánského puče" na podzim 2013, svolali i jednu malou pražskou demonstraci.

Technokratické lpění na moci učinilo ale z řečníků, často horších než býval Lubomír Zaorálek, pouhé stíny stínů. Působili trochu jako roboti. Někdo říkal jim říkal, při pohledu na předsedu, i „pouštní červi". Političtí „bafuňáři", říkával Paroubek, ovládli stranu, do země zadupali étos a tradici, i to nezbytně potřebné „vnitřní puzení". Rozlezli se do široka a do daleka. Kdo ještě uslyší to marné volání?

ČSSD: Zachraň se, kdo můžeš! Krysy opouštějí loď!

Když se Jiří Zimola, jenž se před rokem na Střelnici s Janem Hamáčkem pokusil o „restart" ČSSD, jako aktivní signatář platformy „Zachraňme ČSSD" stal se jejím místopředsedou. Člověk je proto udiven, že politik formátu Jiřího Zimoly, jenž byl v letech 2008-2017 hejtmanem Jihočeského kraje, neusiluje o svůj návrat „zpátky do pozic". Jeho teatrální odchod z nejužší vedení v listopadu loňského roku přitom vypadalo jako jasný signál, že není všem dnům konec.

Nyní se „zpátky do pozic" nehrnou ani jiní: celkem tři z nynějších statutárních místopředsedů (Jana Fialová, Jaroslav Foldyna, Martin Netolický) již ohlásili, že nebudou kandidovat. Z nových „starých tváří" tak zůstává pouze Roman Onderka, který za svého působení na postu primátora v letech 2006-2014 v Brně zanechal na náměstí Svobody nesmazatelnou stopu v podobě „orloje s koulema". Vypadá to tedy, že když „krysy opouštějí loď", do níž zatýká, nikdo nechce být už ani u kormidla, natož na palubě. Zůstávají pouze ti, co nevidí ani na orloj u sv. Jakuba.

Odmlčeli se jihomoravský hejtman Michal Hašek, ale i bývalý ministr Zdeněk Škromach, který člověka občas alespoň rozveselil nějakou tou „fotečkou od bazénku". Na časy, kdy plavným krokem brázdil sněmovnou nestor československé politiky Zdeněk Jičínský, až člověka přepadá nostalgie, ale... Možná, že ve dvou volebních dnech 41. sjezdu ČSSD, jenž je naplánován do Hradce Králové na zmíněnou Střelnici na pátek a sobotu – 1. a 2. března 2019 – dojde k nějakému překvapení, stalo se ale již českou politickou klasikou, že u politických stran překvapení v zásadě nehledejte.

Přitom není pravda, že by byla ČSSD až tak zcela ztracena, ještě dýchá, byť její preference, zejména té agentury Kantar, jí pomalu posouvají k nevolitelnosti. Ještě, že tu je CVVM, který jí čerstvě ulil milostivých 11 procent, a posunul ji o jeden bodík nad KSČM. Výzkum agentury STEM za únor je středním řešením, ČSSD v něm dává 8, 3 procenta, což je lehké polepšení oproti poslednímu půlroku. Agentura Kantar je ovšem nemilosrdná, ČSSD se pohybujeme na hraně volitelnosti na 5 procentech. Ta tam jsou proroctví Jana Hamáčka o „dvouciferném" výsledku. Podíl na moci, jež vyhodnotila i „členská základna" v referendu za jediný možný způsob přežití, sune ČSSD do politického hrobu.

Rozbít zbytnělé struktury, rakovinu. A vytáhnout z klobouky „nové tváře"

Když krysy pouštějí loď, nikdo už ani nevolá po záchraně. Charisma předsedy Hamáčka rovná se nule. Co teď? Co dál? Senátor Jiří Dienstbier mladší, jenž se občas někdy zablýskl s nějakým tím návrhem (viz exekuce), už jenom žije z podstaty, a na to, že byl v letech 2011-2013 místopředsedou, a kdysi kandidoval i na prezidenta (ano, bylo to hned o rok později v roce 2014) si již raději nepamatuje. Na scénu, zdá se, když se tak člověk rozhlédne po té mediální krajině, přicházejí ze všech stran: „nové tváře".

Jsou neokoukaní, neošlehaní, září jim oči a občas se na jejich tváři objeví i nějaký ten nehraný ruměnec. Ano, řeč je o Janě Maláčové a Tomáši Petříčkovi. Zde by stálo za to udělat významnou pauzu, protože... ministryně práce a sociálních věcí Maláčová i ministr zahraničních věcí Petříček jsou „mladí lidé", i když 37 let dnes není právě věk žádných puberťáků. Oba jsou dnes ale hodně vidět i slyšet, a mnozí mediální guruové je nepokrytě prosazují všemi kanály. Proč ne?

Mládí vpřed, zvláště, když je to u ČSSD tak, jak říká, již ne (pozor!) od bazénku, ale v závětří právě u Maláčové, kde se usídlil jako její poradce pro zaměstnanost, Zdeněk Škromach: „Je potřeba rozbít ty zbytnělé struktury, rakovinu, která tou stranou prorostla za ta léta." A co říká europoslanec Miroslav Poche, jenž podle insiderů „tahá na nitkách Toma Petříčka jako loutku". „Petříček si vede velmi dobře," opakuje Poche, kudy chodí. Žáci jsou lepší svých učitelů?

Petříček se v náhlém návalu furiantství, jemuž se patrně zatočila hlava před návštěvou Ameriky, rozhodl před sjezdem na Střelnici, když ne nabít, alespoň si trochu „střelit do nohy". Vyhlásil, že chce být stejně jako generační souputnice Maláčová, místopředsedou. „Pokud by mi sociální demokracie podporu nedala, vnímal bych to, že moje politika nemá u delegátů, u straníků dostatečnou podporu, abych pokračoval dále," řekl Petříček. „Nechci teď předjímat, jak sjezd dopadne, nicméně já bych sám asi zvažoval, jestli budu setrvávat na pozici ministra zahraničních věcí," upřesnil. Škoda, že to vypadá, jako kdyby utíkal před partou zombíků z Pražského hradu, kam to má z Černínského paláce coby kamenem dohodil.

Inu, je to asi správné. Podporu dostali od předsedy Hamáčka „mladí". „Dělá prozápadní proevropskou zahraniční politiku, což je i politika sociální demokracie," řekl o Petříčkovi Hamáček.Ministryni Maláčové, jíž dal otevřenou podporu již dříve, vděčí především za to, že zpřetrhala přesvědčení o tom, že ČSSD je stranou pouze „asociálních mužů" na odpočinku. Maláčová myslí na chudé (děti i staré), a to je dobře. Má k tomu po boku i další ženu, Kateřinu Valachovou, bývalou ministryni školství, mládeže a tělovýchovy, nyní poslankyni, která ráda opakuje: „Nakrmme ve školách hladové děti!"

A nejlepší nakonec. Na sjezdu, jak se můžeme dočíst na stránkách ČSSD, chce Hamáček otevřít debatu o směřování ČSSD. Výborně! „Strana se musí nachystat na změny ve společnosti... (a nyní byste možná čekali nějaký akcent revoluční, sociální, demokratický, prostě tradice by se měla udržovat)... jako jsou robotizace a digitalizace".

Podle posledních zpráv se Hamáčkovi podařilo přesvědčit ministra Miroslava Tomana, aby vstoupil do strany. A lidem slibuje méně práce! „Tu první vlaštovku bychom chtěli zvládnout do konce volebního období. Myslím, že je rozumné začít půlhodinou týdně," řekl. Ne, předseda Hamáček není radikál. Je to umírně kormidelní na lodi, jíž teče všemi otvory. Zatímco Andrej Babiš, premiér a předseda ANO, prostě „maká", předseda ČSSD a vicepremiér Hamáček nechce od nikoho, aby se nedejbože nepřepracoval.

Ne, na svém sjezdu ČSSD nevykročí vpřed. Ani levou, ani pravou nohou. Strana bude ve svém sebeokouzlení, že je stranou vládní, i nadále profitovat z tradice bafuňářů, technokratů, s perspektivou zvyšování dávek, platů a nakrmení (hladových) dětí. Hlavně nepracujte! Postmoderna pokročila tak daleko, že ČSSD ztratila v té záplavě vykořenění svých politiků naprosto kontakt s realitou. Chce být snad stranou občanů na dovolené? Ti ale obvykle vůbec nevolí.

A úplně nakonec. Bez zvýšení daní se to neobejde... To ovšem pocítíte již velmi brzy v obchodech na svých peněženkách.